Čeština - 6. třída

Vyjmenovaná slova - chytáky

Slova, která znějí stejně a znamenají něco jiného: byli a bili, mýt a mít, výr a vír. Rozhodne až to, co věta říká.

Mě, nebo mně

Zájmeno já: mně ve 3. a 6. pádě (komu? o kom?), mě ve 2. a 4. pádě (koho?). Ve slovech mně tam, kde je v základu mn: zapomněl, příjemně.

Ji, nebo jí? Mi, nebo my? Ti, nebo ty?

Ji píšeš jen ve 4. pádě (koho, co? vidím ji), jinak jí (dal jsem jí, bojím se jí). Mi a ti jsou 3. pád, komu? (dej mi, dám ti), my a ty 1. pád, kdo? (my jsme, ty jsi). Ukazovací ti a ty podle rodu: ti kluci, ty holky.

Zdvojené souhlásky

Dvě n se píšou tam, kde kořen končí na n a přidá se přípona -ný nebo -ní: cena - cenný, den - denní. Přípona -ěný má jen jedno n (dřevěný, skleněný) a na švu předpony se souhlásky zdvojí, když se potkají stejné: roz-zlobit, od-dělit.

Diktát pro 6. třídu

Diktát na začátek druhého stupně: bratrovi, nebo bratrovy, kamenný se dvěma n, ji, nebo jí, děti si hrály a oči zářily, byli od být a výr od vír, Karlův most s malým m. A k tomu všechno z prvního stupně.

Najdi pravopisnou chybu

Jedna chyba v každé větě, jako v úlohách na hledání chyb u přijímaček: být, nebo bít, děti si hrály, bratrovy boty, ke mně, s, nebo z, bychom, velká písmena v názvech, mladí, nebo mladý, dvěma, kamenný a přejatá slova. Klepni na chybné slovo a uvidíš, jak se píše a proč.

Slovní druhy

Podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa, příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce. Jaký druh je to podtržené slovo, rozhodne věta.

Slovesný způsob

Oznamovací způsob říká, co se děje, dělo nebo bude dít, rozkazovací k něčemu vybízí (piš, nechoď, pojďme) a podmiňovací má v sobě bych, bys, by, bychom nebo byste. Podtržený je vždy celý tvar slovesa.

Bychom, nebo bysme? Abychom, kdybychom, byste

Podmiňovací způsob má tvary bych, bys, by, bychom, byste a stejně abych, abys, aby, abychom, abyste a kdybych... kdybyste. Píšou se dohromady a bez jsem, jsi, jsme, jste: aby jsme je chyba a bysme nespisovné.

Stupňování přídavných jmen a příslovcí

Přídavná jména a příslovce mají tři stupně: hezký, hezčí, nejhezčí, rychle, rychleji, nejrychleji. Některá se stupňují nepravidelně, dobrý, lepší, nejlepší, a nejistý není 3. stupeň, jen zápor slova jistý.

Druhy zájmen

Zájmen je sedm druhů, od osobních (já, ty, on) po záporná (nikdo, nic). Kdo a který mohou být tázací i vztažná: v otázce se ptají, ve vedlejší větě odkazují k slovu před nimi.

Druhy číslovek

Základní číslovka říká kolik (tři), řadová kolikátý (třetí), druhová kolikery nebo kolikerý (troje boty, trojí chleba) a násobná kolikrát (třikrát). Druhová stojí hlavně u slov, která mají jen množné číslo, jako dveře nebo šaty.

Dvěma, nebo dvěmi? Skloňování číslovek

Dva, dvě a oba, obě mají ve 3. a 7. pádě jen dvěma a oběma, i u ženského rodu: se dvěma kamarádkami. Tvary dvěmi a oběmi jsou chyba. Tři a čtyři mají v 7. pádě třemi a čtyřmi, ve 2. pádě tří a čtyř a v 6. pádě třech a čtyřech.

Věta jednočlenná, dvojčlenná a větný ekvivalent

Dvojčlenná věta má podmět a přísudek, i když je podmět jen v koncovce slovesa (Šli jsme ven). Jednočlenná má jen sloveso a podmět do ní doplnit nejde (Prší. Je chladno). Větný ekvivalent nemá sloveso vůbec: Ahoj! Ano.

Druhy podmětu a přísudku

Podmět je holý (pes), rozvitý (malý pes), několikanásobný (pes a kočka), nebo nevyjádřený, jen v koncovce slovesa (šli jsme). Přísudek je slovesný (štěká, budu psát), slovesný složený s infinitivem (musím se učit), nebo jmenný se sponou být (je lékař).

Větné členy

Větný člen poznáš podle otázky: předmět a příslovečné určení se ptáš od slovesa (koho, co? / kde, kdy, jak, proč?), přívlastek od podstatného jména (jaký, který, čí?). Předložka patří ke členu, na chalupě je celé příslovečné určení místa.

Přívlastek shodný a neshodný

Shodný přívlastek se s podstatným jménem shoduje v rodě, čísle a pádě a změní se s ním: červené auto, červeného auta. Neshodný se nemění: auto souseda, auta souseda, káva bez cukru. Shodný stojí většinou před jménem, neshodný za ním.

Počet vět v souvětí

Souvětí má tolik vět, kolik má přísudků. Přísudek ze dvou sloves (budeme psát, chce jet) se počítá jednou, protože infinitiv vlastní větu netvoří.

Synonyma a antonyma

Synonyma neboli slova souznačná znamenají skoro totéž (veselý a radostný), antonyma neboli slova protikladná znamenají opak (veselý a smutný). Jedno slovo může mít podle významu i víc antonym: starý dům je opak nového, starý pán opak mladého.

Přísloví a rčení

Přísloví je celá věta, která radí nebo poučuje: Bez práce nejsou koláče. Rčení celá věta není, dává se do věty: Honza má máslo na hlavě. Ani jedno se nebere doslova, máslo na hlavě nikdo opravdu nenosí.

Slova spisovná a nespisovná

Spisovná čeština je ta z knih, zpráv a slohové práce: mléko, dobrý, s dětmi. Doma a s kamarády často mluvíme nespisovně: mlíko, dobrej, s dětma. Ve škole a v psaném textu používáme spisovná slova.

Stavba slova

Kořen je část, kterou mají společnou všechna příbuzná slova: les, lesník, lesní. Předpona stojí před ním, přípona za ním, a koncovka na konci se mění, když slovo skloňuješ.