Pracovní listy k vytištění

Sčítání do 10

Příklady na sčítání, kde se výsledek vejde do desítky. Ideální začátek pro prvňáky.

Odčítání do 10

Odčítání v oboru do deseti. Výsledek nikdy nejde pod nulu.

Sčítání a odčítání do 20

Klasické příklady do dvaceti - včetně těch s přechodem přes desítku.

Slovní úlohy do 20

Nejdřív si řekni, co se v úloze děje. Když něco přibude nebo se dává dohromady, sčítáš. Když něco ubude nebo chybí, odčítáš.

Sčítání a odčítání do 100

Větší čísla, stejný princip. Dobré na rozpočítání.

Malá násobilka

Celá malá násobilka od 1×1 do 10×10. Čím víckrát, tím rychleji to půjde.

Dělení do 100

Dělení beze zbytku - obrácená násobilka.

Příklady se závorkami

Nejdřív závorka, potom násobení a dělení, nakonec sčítání a odčítání zleva doprava. 4 + 3 × 5 je 19, ale (4 + 3) × 5 je 35.

Dělení se zbytkem

Kolikrát se dělitel celý vejde do dělence, a co zbude. Zbytek musí být vždycky menší než dělitel, jinak se vešel ještě jednou.

Násobení a dělení

Střídá se násobení a dělení, takže se nedá jet na autopilota.

Sčítání a odčítání do 1000

Trojciferná čísla, zpaměti nebo pod sebou na papír. Nejvíc chyb bývá tam, kde se přechází přes desítku a stovku zároveň.

Písemné násobení

Pod sebou na papír. Násobí se od jednotek, co přeteče, se přičte k dalšímu řádu. U dvojciferného činitele se druhý řádek píše o jedno místo doleva.

Písemné dělení

Dělí se zleva, po částech dělence. Každý zbytek se píše pod dělenec a připíše se k němu další číslice. Když se dělitel do části nevejde, píše se do podílu nula.

Všechny čtyři operace

Všechno dohromady. Dobrý test, jestli to máš v malíku.

Čísla do milionu

Jednotky, desítky, stovky, tisíce, desetitisíce, statisíce. Delší číslo je vždycky větší, u stejně dlouhých rozhoduje první číslice zleva, která se liší.

Čísla přes milion

Za milionem jdou desetimiliony a stamiliony. Číslice se píší po trojicích s mezerou, každá trojice je jedna třída: 45 307 528.

Zaokrouhlování čísel

Rozhoduje číslice hned za řádem, na který se zaokrouhluje: 5 a víc nahoru, méně dolů. Pozor na čísla, kde by postupné zaokrouhlování zezadu vyšlo jinak.

Zlomek z čísla

Celek se vydělí jmenovatelem a vynásobí čitatelem. Třetina z 18 je 18 ÷ 3 = 6, dvě třetiny jsou dvakrát tolik.

Zlomky na číselné ose

Spočítej, na kolik dílků je rozdělený úsek od 0 do 1. To je jmenovatel. Kolik dílků je od nuly k šipce, to je čitatel: tři dílky ze čtyř jsou 3/4.

I a y v přejatých slovech

V přejatých slovech neplatí, co víš o tvrdých a měkkých souhláskách. Y se píše hlavně ve slovech z řečtiny (fyzika, systém, typ), di, ti, ni čteme tvrdě, ale píšeme i (diktát, titul), a po h, ch, k, r bývá i (chemie, kino, rizoto).

Krátké a dlouhé samohlásky

Samohlásky a, e, i, y, o, u vyslovujeme krátce, nebo dlouze. Dlouhou označíme čárkou: á, é, í, ý, ó, ú, a u uprostřed a na konci slova kroužkem: ů. Délka mění význam slova, pas není pás.

Párové souhlásky

Na konci slova a před jinou souhláskou se párová souhláska vyslovuje jinak, než se píše: hrad zní jako hrat, prosba jako prozba. Které písmeno napsat, prozradí jiný tvar slova, ve kterém za souhláskou následuje samohláska: hrad - hrady, tužka - tužička.

Psaní ú a ů

Ú se píše na začátku slova a na začátku jeho druhé části po předponě nebo ve složeném slově (úkol, neúspěch, trojúhelník), ů uprostřed a na konci slova (dům, domů). Kde se ů střídá s o, pomůže zkouška: stůl - stoly.

Ji, nebo jí? Mi, nebo my? Ti, nebo ty?

Ji píšeš jen ve 4. pádě (koho, co? vidím ji), jinak jí (dal jsem jí, bojím se jí). Mi a ti jsou 3. pád, komu? (dej mi, dám ti), my a ty 1. pád, kdo? (my jsme, ty jsi). Ukazovací ti a ty podle rodu: ti kluci, ty holky.

Zdvojené souhlásky

Dvě n se píšou tam, kde kořen končí na n a přidá se přípona -ný nebo -ní: cena - cenný, den - denní. Přípona -ěný má jen jedno n (dřevěný, skleněný) a na švu předpony se souhlásky zdvojí, když se potkají stejné: roz-zlobit, od-dělit.

Rod podstatných jmen

Rod poznáš tak, že před slovo dáš ten, ta, nebo to: ten hrad, ta píseň, to kuře. U rodu mužského se ještě ptáš, jestli je to živá bytost, člověk nebo zvíře (pán, pes), nebo věc (hrad, strom).

Pády podstatných jmen

Kdo, co, koho, čeho, komu, čemu... Ve větě je podtržené podstatné jméno a ty určíš, v jakém je pádě. Pomůže se zeptat celou větou.

Bychom, nebo bysme? Abychom, kdybychom, byste

Podmiňovací způsob má tvary bych, bys, by, bychom, byste a stejně abych, abys, aby, abychom, abyste a kdybych... kdybyste. Píšou se dohromady a bez jsem, jsi, jsme, jste: aby jsme je chyba a bysme nespisovné.

Stupňování přídavných jmen a příslovcí

Přídavná jména a příslovce mají tři stupně: hezký, hezčí, nejhezčí, rychle, rychleji, nejrychleji. Některá se stupňují nepravidelně, dobrý, lepší, nejlepší, a nejistý není 3. stupeň, jen zápor slova jistý.

Druhy zájmen

Zájmen je sedm druhů, od osobních (já, ty, on) po záporná (nikdo, nic). Kdo a který mohou být tázací i vztažná: v otázce se ptají, ve vedlejší větě odkazují k slovu před nimi.

Druhy číslovek

Základní číslovka říká kolik (tři), řadová kolikátý (třetí), druhová kolikery nebo kolikerý (troje boty, trojí chleba) a násobná kolikrát (třikrát). Druhová stojí hlavně u slov, která mají jen množné číslo, jako dveře nebo šaty.

Dvěma, nebo dvěmi? Skloňování číslovek

Dva, dvě a oba, obě mají ve 3. a 7. pádě jen dvěma a oběma, i u ženského rodu: se dvěma kamarádkami. Tvary dvěmi a oběmi jsou chyba. Tři a čtyři mají v 7. pádě třemi a čtyřmi, ve 2. pádě tří a čtyř a v 6. pádě třech a čtyřech.

Druhy vět

Věta oznamovací něco sděluje a končí tečkou, tázací se ptá a končí otazníkem. Rozkazovací někomu přikazuje nebo ho prosí, přací vyjadřuje přání (kéž by, ať, kdyby tak) a obě končí většinou vykřičníkem. Tady znaménko chybí, poznáš to podle slov.

Podmět a přísudek

Klepni nejdřív na přísudek (co dělá? co se děje?) a pak na podmět (kdo, co?). Podmět nemusí stát na začátku věty: Na stromě sedí vrabec - kdo sedí? vrabec. Když ve větě není, klepni na Podmět je nevyjádřený.

Věta jednočlenná, dvojčlenná a větný ekvivalent

Dvojčlenná věta má podmět a přísudek, i když je podmět jen v koncovce slovesa (Šli jsme ven). Jednočlenná má jen sloveso a podmět do ní doplnit nejde (Prší. Je chladno). Větný ekvivalent nemá sloveso vůbec: Ahoj! Ano.

Druhy podmětu a přísudku

Podmět je holý (pes), rozvitý (malý pes), několikanásobný (pes a kočka), nebo nevyjádřený, jen v koncovce slovesa (šli jsme). Přísudek je slovesný (štěká, budu psát), slovesný složený s infinitivem (musím se učit), nebo jmenný se sponou být (je lékař).

Větné členy

Větný člen poznáš podle otázky: předmět a příslovečné určení se ptáš od slovesa (koho, co? / kde, kdy, jak, proč?), přívlastek od podstatného jména (jaký, který, čí?). Předložka patří ke členu, na chalupě je celé příslovečné určení místa.

Počet vět v souvětí

Souvětí má tolik vět, kolik má přísudků. Přísudek ze dvou sloves (budeme psát, chce jet) se počítá jednou, protože infinitiv vlastní větu netvoří.

Souřadné a podřadné souvětí

Souřadné souvětí spojuje dvě hlavní věty, třeba spojkami a, ale, nebo, proto, neboť. Podřadné má větu vedlejší, na kterou se zeptáš z věty hlavní, a uvozují ji spojky jako že, protože, když, aby nebo slova který, kde, kdo.

Poměry mezi větami hlavními

Dvě hlavní věty k sobě něco přidávají (a), stupňují (nejen - ale i), stojí proti sobě (ale) nebo se vylučují (nebo). Druhá věta také může říkat důvod (neboť) či následek (proto). Rozhoduje spojka a význam, a podle poměru se píše čárka.

Kolik slabik má slovo

Slovo vytleskej: co tlesknutí, to slabika. Každá slabika má samohlásku nebo dvojhlásku ou, a ve slovech jako vlk, krk nebo mr-kev ji zastoupí r nebo l.

Řazení podle abecedy

Slova se řadí podle prvního písmena, a když je stejné, podle druhého a dalšího. Ch je v češtině jedno písmeno a stojí až za h, č za c, ř za r, š za s a ž za z.

Slova nadřazená a podřazená

Ovoce je slovo nadřazené, jablko, hruška a švestka jsou slova podřazená a mezi sebou souřadná. Nadřazené slovo má širší význam a zahrnuje všechna podřazená.

Synonyma a antonyma

Synonyma neboli slova souznačná znamenají skoro totéž (veselý a radostný), antonyma neboli slova protikladná znamenají opak (veselý a smutný). Jedno slovo může mít podle významu i víc antonym: starý dům je opak nového, starý pán opak mladého.

Předpona, nebo předložka?

Předložka je samostatné slovo a píše se zvlášť: do lesa, na stole. Předpona je část slova a píše se dohromady: doběhl, napsal. Poznáš to tak, že mezi předložku a slovo se vejde další slovo: do velkého lesa.

Slova jednoznačná, mnohoznačná, homonyma

Jednoznačné slovo má jen jeden význam (tužka). Mnohoznačné má víc významů, které spolu souvisí: noha stolu se podobá noze člověka. Homonyma se píšou i vyslovují stejně, ale jejich významy spolu nesouvisí: los v lese a los v tombole.

Stavba slova

Kořen je část, kterou mají společnou všechna příbuzná slova: les, lesník, lesní. Předpona stojí před ním, přípona za ním, a koncovka na konci se mění, když slovo skloňuješ.

Tvoření slov: odvozování, skládání, zkracování

Odvozené slovo vznikne z jednoho slova předponou nebo příponou: les, lesník. Složené ze dvou slov, často se spojovacím o: voda a vodit, vodovod. Zkratka vznikne zkrácením několika slov: základní škola, ZŠ.

Slepá mapa: kraje

Česko má čtrnáct krajů, Prahu počítaje. Nejlíp se pamatují podle sousedů a hranic: Karlovarský je nejzápadnější, Moravskoslezský nejvýchodnější a Vysočina leží na pomezí Čech a Moravy.

Slepá mapa: okresy

Kraje se dělí na okresy, celkem jich je 76 a Praha mezi ně nepatří. Většina se jmenuje podle svého města, jen kolem Prahy, Plzně a Brna jsou okresy jako Praha-východ, Plzeň-jih nebo Brno-venkov.

Slepá mapa: řeky

Skoro všechna voda z Čech odteče Labem do Severního moře. Vodu z Moravy odvádí Morava s Dyjí do Dunaje a Černého moře, ze Slezska Odra s Opavou a Ostravicí do Baltu. Kdo ví, kam řeka teče, najde ji na mapě snáz.

Nejvyšší hory ČR na slepé mapě

Nejvyšší je Sněžka v Krkonoších, 1603 m. Na Moravě vede Praděd v Hrubém Jeseníku, v Beskydech Lysá hora a v Krušných horách Klínovec. Každé pohoří má svůj nejvyšší vrchol a na mapě je najdeš podle pohoří.

Vodní nádrže ČR na slepé mapě

Největší je Lipno na Šumavě, nejvíc vody ale zadržuje Orlík. Obě leží na Vltavě, stejně jako Slapy. Pitnou vodu pro Prahu dává Švihov na Želivce a na jihu Moravy jsou pod Pálavou tři nádrže Nové Mlýny.

Historické země a sousední státy

Česko tvoří tři historické země: Čechy, Morava a Slezsko. Kraje jsou mladší a hranice zemí jdou přes některé z nich. Kolem dokola sousedíme se čtyřmi státy, nejdelší hranici máme s Německem a nejkratší se Slovenskem.

Státní symboly

Česká republika má sedm státních symbolů: velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajku, vlajku prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymnu. Ve velkém znaku jsou Čechy, Morava i Slezsko.

Rodina a příbuzní

Maminka maminky nebo tatínka je babička, jejich sestra teta a bratr strýc. Děti tety a strýce jsou tvoji bratranci a sestřenice. Najdeš je v rodokmenu, kde jsi ty uprostřed.

Století a tisíciletí

Století má sto let a začíná rokem s jedničkou na konci: 14. století jsou roky 1301 až 1400. Rok se dvěma nulami na konci je tedy ještě poslední rok svého století, ne první rok dalšího.

Státní svátky

Česká republika má sedm státních svátků. Každý připomíná událost z dějin našeho státu: 28. října vznik Československa, 17. listopadu sametovou revoluci. Vánoce, Velikonoce nebo 1. máj jsou také volno, ale patří mezi ostatní svátky.

Třídění odpadu

Plasty patří do žlutého kontejneru, papír do modrého, sklo do zeleného a bioodpad do hnědého. Co se vytřídit nedá, jde do černé popelnice. Pozor na hrnek a zrcátko: sklo to není.

Části rostliny

Rostlina má kořen, stonek, listy, květ a plod a v něm semena. Poznáš je na obrázku? Víš, kterou část jíme u mrkve a u brokolice, a proč je rajče zelenina? U chyby se dozvíš proč.

Stavba rostlin

Květ má kalich, korunu, tyčinky a pestík. Víš, kde je pyl a kde dozrávají semena? Proč je hlíza bramboru stonek a řepa kořen, co je stvol a který list je složený? U chyby se dozvíš proč.

Jarní květiny

Na jaře v lese kvete sasanka a jaterník, na louce pampeliška a petrklíč a na zahradě tulipány. Poznáš je podle fotky? Víš, čím se liší sněženka od bledule a která květina je jedovatá?

Polní plodiny

Na polích roste obilí, brambory, řepa i řepka. Poznáš pšenici, žito a ječmen podle klasu a oves podle laty? Víš, co se vyrábí z cukrové řepy a proč se brambory jmenují okopaniny?

Poznávání stromů

Každý strom poznáš podle listu: dub má oblé laloky, javor pět špiček a lípa srdíčko. Jehličnaté stromy prozradí jehličí a šišky. A víš, co roste na buku a který jehličnan na zimu shazuje jehličí?

Třídění živočichů

Savci mají srst a mláďata krmí mlékem, ptáci mají peří, ryby dýchají žábrami, plazi mají suchou šupinatou kůži a obojživelníci holou a vlhkou. Pozor na netopýra, velrybu a mloka.

Obratlovci a bezobratlí

Obratlovci mají uvnitř těla kostru a páteř z obratlů, bezobratlí ne. Rak a hlemýžď jsou na povrchu tvrdí, a přesto kosti nemají. Poznáš, kdo je kdo, a víš, proč pavouk není hmyz?

Společenstva: les, louka, pole, voda

V lese žije jelen a veverka, na louce kobylka a krtek, na poli zajíc a roste tam obilí, u vody bobr a volavka a u lidských obydlí vlaštovka a holub. Víš, kam patří ostatní?

Potravní řetězec

Každý potravní řetězec začíná rostlinou. Tu sní býložravec a toho uloví masožravec: tráva, zajíc, liška. Šipka vede vždy od potravy k tomu, kdo ji sní.

Živá a neživá příroda

Do neživé přírody patří vzduch, sluneční záření, voda a půda, do živé rostliny, houby a živočichové. Víš, kterého plynu je ve vzduchu nejvíc, jak vznikají mraky a krápníky a co je humus?

Rostliny a houby v lese

V lese rostou stromy, keře, byliny a mechy a vedle nich houby. Víš, co je bučina a háj, proč je v listnatém lese úrodnější půda, která lesní rostlina je jedovatá a u kterého stromu roste kozák?

Včela a vývoj motýla

Včela je hmyz: tělo má z hlavy, hrudi a zadečku, šest noh a dva páry křídel. Poznáš na obrázku tykadla, kusadla a košíček? Víš, kdo ve včelstvu klade vajíčka a jak se z housenky stane motýl?

Živočichové v lese

V lese žije srnec, jelen, liška i jezevec, sovy, strakapoud, zmije a mravenec lesní. Poznáš je podle fotky? Víš, jak se jmenuje mládě jelena, podle čeho poznáš zmiji a co dělat s klíštětem?

Rostliny a živočichové na louce

Na louce rostou trávy, kopretiny, zvonky i jetel a létají tu čmeláci, babočky a modrásci. Poznáš je podle fotky? Víš, která luční rostlina je jedovatá, co je pícnina a k čemu je čmelákovi delší sosák než včele?

Rostliny a živočichové na poli

Na poli roste hrách, len i chmel, mezi obilím chrpa a vlčí mák a žije tu bažant, koroptev, zajíc, hraboš, křeček i sysel. Poznáš je podle fotky? Víš, co je luskovina a plevel, kdo si nakřečkuje 50 kg obilí a který brouk hubí mandelinku?

Rostliny a živočichové u vody

U rybníka roste leknín a rákos, ve vodě plave kapr, štika i sumec, na hladině kachna a labuť a nad ní loví ledňáček. Najdeš na kapru skřele a postranní čáru? Víš, čím dýchá pulec, kdo má plovací blánu a kdo je chráněný?

Zima a jaro v přírodě

V zimě spí příroda a u krmítka se střídají sýkory, na jaře se vracejí vlaštovky a rodí se mláďata. Víš, kdo je studenokrevný, kde přezimuje ještěrka, jak poznáš havrana od vrány a kteří ptáci krmí mláďata v hnízdě?

Podzim v přírodě

Na podzim se dny zkracují, listí opadává a příroda se chystá na zimu. Víš, kteří ptáci odlétají do teplých krajin, kdo zimu prospí, kdo si dělá zásoby a proč krtek nespí?

Životní podmínky rostlin a živočichů

Velbloud vydrží v poušti šest dní bez vody, lední medvěd má hustou bílou srst a kamzík žije jen vysoko v horách. Víš, kdo žije kde, a odkud k nám přišly brambory, rajčata a kukuřice?

Srdce a krevní oběh

Srdce má dvě síně a dvě komory, mezi nimi chlopně. Krev přitéká žílami a odtéká tepnami. Poznáš vyznačenou část, najdeš ji a víš, kam teče krev dál? U chyby uvidíš proč.

Svaly člověka

Šestnáct svalů a šlach na obrázku zepředu a zezadu, od mimických svalů po Achillovu šlachu. Poznáš vyznačený sval, najdeš ho a víš, co dělá? U chyby uvidíš proč.