Slovesný čas
Čas říká, kdy se děj odehrává: už proběhl, děje se teď, nebo teprve bude. Poznáš ho podle tvaru slovesa, nejlépe když si k němu řekneš včera, teď, nebo zítra.
| Čas | Jak ho poznáš | Příklad |
|---|---|---|
| minulý | tvar na -l, -la, -lo, -li, -ly (s jsem, jsi, jsme, jste) | psal jsem, hráli, pršelo |
| přítomný | děje se teď, sloveso je nedokonavé | píšu, hrajeme, prší |
| budoucí | budu + neurčitek, nebo dokonavé sloveso v přítomném tvaru | budu psát, napíšu, půjdeme |
Na co si dát pozor
Dokonavá slovesa nemají přítomný čas. Napíšu, zavolám, koupíme, přijde vypadají jako přítomné tvary, ale znamenají, co teprve bude, proto je to čas budoucí. Srovnej píšu (teď) a napíšu (až to udělám).
Jít, jet, letět tvoří budoucí čas předponou: půjdu, pojedu, poletím. Jdu a jedeme jsou přítomný čas.
Samotné budu, budeš, budou je budoucí čas slovesa být: Zítra budu doma. Stejně tak samotné jsem je přítomný čas a byl minulý.