Slovesa: osoba, číslo, čas, způsob, vid a rod

Slovesa mají šest mluvnických kategorií: osobu, číslo, čas, způsob, vid a rod. Když ve škole „určujete sloveso“, píšete k němu právě tyhle údaje. Třeba u slovesa píšeme: 1. osoba, číslo množné, čas přítomný, způsob oznamovací, vid nedokonavý, rod činný. Osobu, číslo, čas a způsob poznáte podle tvaru slovesa, vid podle toho, co sloveso o ději říká, a rod podle toho, jestli děj dělá podmět.

Ve škole se kategorie učí postupně: osoba, číslo a čas ve 3. a 4. třídě, způsob ve 4. nebo 5. třídě (podle učebnice), vid a rod v 7. třídě. Každou si můžete procvičit zvlášť: osobu a číslo, slovesný čas, slovesný způsob, slovesný vid a slovesný rod. Ve cvičeních je ve větě podtržený celý tvar slovesa a u každé chyby se ukáže, proč je to jinak.

Pro rodiče, kteří s dítětem úkol dělají: nejvíc chyb vzniká tím, že dítě určuje jen kus slovesa. V tvaru jsme hráli patří k sobě obě slova a právě jsme prozrazuje, že je to 1. osoba. Nechte dítě nejdřív najít celý slovesný tvar a teprve potom určovat.

Osoba a číslo

Osobu poznáte podle osobního zájmena, které se ke slovesu hodí. 1. osoba je ten, kdo mluví (já, my), 2. osoba ten, ke komu mluvíme (ty, vy), a 3. osoba ten, o kom mluvíme (on, ona, ono, oni, ony, ona). Číslo je jednotné, když děj dělá jeden, a množné, když jich je víc. Ve škole se to zkracuje: 1. os. j. č. znamená 1. osoba čísla jednotného, 3. os. mn. č. 3. osoba čísla množného.

Zájmeno ve větě většinou chybí a pak rozhodne koncovka: dělám je já, děláš ty, děláme my, děláte vy. V minulém čase to prozradí slova jsem, jsi, jsme, jste: hrál jsi je 2. osoba. Ve 3. osobě minulého času žádné takové slovo není: dědeček vyprávěl, děti stavěly.

Tři situace, ve kterých se chybuje nejčastěji:

• Několik lidí dohromady. Brácha a já jsme postavili sněhuláka. Brácha a já jsme my, takže 1. os. mn. č. Ty a Jana půjdete pro mléko. Ty a Jana jste vy, 2. os. mn. č.
• Vykání. Paní učitelko, kdy nám vrátíte testy? Mluvíme k jedné paní, ale tvar vrátíte je 2. os. mn. č. Určuje se tvar slovesa, ne počet lidí.
• Neurčitek nemá osobu. Psát, číst nebo plavat nepatří nikomu, osobu ani číslo u nich neurčujeme. V tvaru budu psát nese osobu slovo budu.

Slovesný čas

Čas říká, kdy se děj odehrává. Minulý čas poznáte podle tvaru na -l: psal, psala, psali jsme. Přítomný čas říká, co se děje teď nebo co platí pravidelně: píšu, do školy jezdím tramvají. Budoucí čas se u většiny sloves tvoří slovem budu a neurčitkem: budu psát, budeme lyžovat.

Dvě skupiny sloves budu nepoužívají:

• Dokonavá slovesa (napsat, koupit, zavolat) mají budoucí čas v tvaru, který vypadá jako přítomný: Úkol napíšu po večeři. Napíšu ale nemůže znamenat teď, jen potom, takže je to čas budoucí. Proč to tak je, vysvětluje část o vidu.
• Jít, jet, letět a několik dalších sloves pohybu dostanou v budoucím čase předponu po- nebo pů-: půjdu, pojedeme, poletíme, poneseš. Jdeme je čas přítomný, půjdeme budoucí.

Sloveso být má v každém čase svůj tvar: byl jsem (minulý), jsem (přítomný), budu (budoucí). Věta Za týden budou prázdniny je tedy v čase budoucím, i když v ní žádný neurčitek není.

Čas se určuje jen u způsobu oznamovacího. U rozkazu (piš) a u tvarů s by (psal bych) čas na prvním stupni neurčujeme.

Slovesný způsob

Způsob říká, jak mluvčí o ději mluví. Oznamovací oznamuje, co se děje, dělo nebo bude dít, a patří k němu i otázky. Rozkazovací k něčemu vybízí, o něco prosí nebo něco zakazuje. Podmiňovací mluví o tom, co by se stalo nebo co bychom chtěli, a v každém jeho tvaru je bych, bys, by, bychom nebo byste.

Rozkazovací způsob má jen tři tvary: piš (ty), pišme (my, vybízíme i sami sebe, jako v pojďme nebo zkusme) a pište (vy). Zákaz je také rozkaz: nechoď, nekřičte, neboj se.

Ve 3. osobě podmiňovacího způsobu je pro jednotné i množné číslo stejné by. Číslo pak poznáte podle tvaru na -l: teta by přijela (jedna, j. č.), kluci by šli (víc, mn. č.). Spisovně se píše bychom a byste, tvar bysme je nespisovný a v diktátu je to chyba.

By se schovává i ve spojkách abych a kdybych a v jejich dalších tvarech: Kdybys přišel dřív, stihli bychom vlak. Podmiňovací jsou oba tvary, kdybys přišel i stihli bychom. V 7. třídě se ještě rozlišuje podmiňovací způsob přítomný (napsal bych) a minulý (byl bych napsal), který říká, co se mohlo stát, ale nestalo.

Dva chytáky. Otázka není samostatný způsob: Proč nejdeš ven? je způsob oznamovací, rozkaz by zněl jdi ven. A věta Půjdeš spát hned teď! sice zní jako rozkaz, ale půjdeš je čas budoucí způsobu oznamovacího. Rozkazovací tvar by byl jdi.

Slovesný vid: dokonavý a nedokonavý

Nedokonavá slovesa vyjadřují děj, který probíhá, trvá nebo se opakuje: psát, kupovat, skákat. Dokonavá slovesa vyjadřují děj ukončený nebo jednorázový: napsat, koupit, skočit. Většina sloves tvoří dvojice, které znamenají totéž, jen jednou jako děj, který probíhá, a jednou jako hotovou věc.

Nejspolehlivější zkouška je spojit sloveso s budu. Nedokonavé sloveso to snese: budu psát, budu kupovat. Dokonavé ne, budu napsat ani budu koupit nikdo neřekne. Zkoušku dělejte s neurčitkem: u tvaru přečetla se zeptejte, jestli jde říct budu přečíst. Nejde, takže přečetla je dokonavé.

Z toho plyne pravidlo, které vysvětluje chyták z části o čase: dokonavé sloveso nemá přítomný čas. Jeho tvary napíšu, koupíme nebo zavolá vždycky mluví o budoucnosti. Kdo chce říct, co se děje právě teď, použije sloveso nedokonavé: právě píšu.

Předpona o vidu nerozhoduje. Často sice udělá z nedokonavého slovesa dokonavé (psát, napsat), ale vyhrávat, přijíždět nebo vypisovat předponu mají, a přesto jsou nedokonavá: budu vyhrávat se říct dá. A naopak dát, říct, koupit, skočit nebo pustit žádnou předponu nemají, a jsou dokonavá. Vždycky rozhodne zkouška s budu.

Slovesný rod: činný a trpný

V rodě činném děj dělá podmět: Dělníci postavili most. V rodě trpném podmět děj nedělá, něco se s ním děje: Most byl postaven. Kdo most postavil, se v trpném rodě říct nemusí, a když ano, stojí v 7. pádě: Most byl postaven dělníky.

Trpný rod má dvě podoby:

• Opisný: tvar slovesa být a příčestí trpné, tedy tvar na -n nebo -t: byl postaven, je zakázán, bude opravena, bylo rozbito.
• Zvratný: sloveso se zájmenem se. Na náměstí se staví nová škola. Škola sama nic nestaví, staví ji někdo jiný, a se staví tu znamená je stavěna.

Právě zvratný tvar je nejčastější chyták: se u slovesa ještě neznamená trpný rod. Petr se myje je rod činný, protože Petr myje sám sebe a děj dělá on. Stejně tak děti se smály nebo babička se bojí: se tu ke slovesu prostě patří a děj dělá podmět. Pomůže převést tvar na být a příčestí: škola se staví, škola je stavěna, význam zůstal, takže rod je trpný. Petr se myje, Petr je myt, to už znamená, že ho myje někdo jiný, takže původní věta je v rodě činném.

Slovesný rod nemá nic společného s rodem mužským, ženským a středním. Koncovka v psal, psala, psalo ukazuje, jakého rodu je podmět, ale slovesný rod je ve všech třech případech činný.

Jak určit sloveso krok za krokem

1. Najděte celý slovesný tvar. Patří k němu i jsem, jsi, budu, bych, by, zvratné se nebo tvar slovesa být v trpném rodě: jsme hráli, budu psát, koupil bych, byl postaven, se staví.
2. Osoba a číslo: které osobní zájmeno se k tvaru hodí?
3. Způsob: je v tvaru by? Je to rozkaz? Jinak je to způsob oznamovací.
4. Čas, jen u způsobu oznamovacího. Tvar dokonavého slovesa bez -l je čas budoucí.
5. Vid: zkouška s budu, vždy na neurčitku.
6. Rod: dělá děj podmět, nebo se s ním něco děje?

Způsob se vyplatí určit dřív než čas, protože čas má jen způsob oznamovací.

Příklad 1

Včera jsme hráli fotbal.

• Celý tvar je jsme hráli.
• Jsme patří k zájmenu my: 1. osoba, číslo množné.
• Není tu by ani rozkaz: způsob oznamovací.
• Tvar na -l: čas minulý.
• Budu hrát říct jde: vid nedokonavý.
• Hráli jsme my, děj dělá podmět: rod činný.

Výsledek: jsme hráli: 1. os. mn. č., čas minulý, způsob oznamovací, vid nedokonavý, rod činný. Kontrola: se zájmenem to sedí, my jsme hráli.

Příklad 2

Zítra ti zavolám.

• Koncovka -ám patří k já: 1. osoba, číslo jednotné.
• Oznamuje, co se stane: způsob oznamovací.
• Budu zavolat říct nejde: vid dokonavý.
• Dokonavé sloveso bez -l mluví o budoucnosti: čas budoucí. Slovo zítra to potvrzuje.
• Děj dělám já, podmět: rod činný.

Výsledek: zavolám: 1. os. j. č., čas budoucí, způsob oznamovací, vid dokonavý, rod činný.

Příklad 3

Děti, přineste si zítra pastelky.

• Mluvíme k dětem, hodí se vy: 2. osoba, číslo množné.
• Vybízí je, ať něco udělají: způsob rozkazovací. Čas u rozkazu neurčujeme.
• Budu přinést říct nejde: vid dokonavý.
• Pastelky mají přinést děti: rod činný.

Výsledek: přineste: 2. os. mn. č., způsob rozkazovací, vid dokonavý, rod činný.

Příklad 4

Na náměstí se staví nová škola.

• Celý tvar je se staví. Co se staví? škola, ona: 3. osoba, číslo jednotné.
• Oznamuje, co se děje: způsob oznamovací, čas přítomný.
• Budu stavět říct jde: vid nedokonavý.
• Škola nic nestaví, se staví znamená je stavěna: rod trpný (zvratný).

Výsledek: se staví: 3. os. j. č., čas přítomný, způsob oznamovací, vid nedokonavý, rod trpný.

Příklad 5

Babička by upekla dort, ale nemá mouku.

• Celý tvar je by upekla. By je stejné pro jednotné i množné číslo, rozhodne upekla: jedna babička, ona. 3. osoba, číslo jednotné.
• Je tu by: způsob podmiňovací. Čas na prvním stupni neurčujeme, v 7. třídě je to podmiňovací způsob přítomný.
• Budu upéct říct nejde: vid dokonavý.
• Děj by dělala babička, podmět: rod činný.

Výsledek: by upekla: 3. os. j. č., způsob podmiňovací, vid dokonavý, rod činný.

Nejčastější chyby

• Jen půlka tvaru. Kdo u jsme hráli určuje jen hráli, nemá podle čeho poznat osobu. Jsem, jsi, jsme, jste, budu a bych patří k tvaru.
• Napíšu jako přítomný čas. Tvar dokonavého slovesa bez -l je vždy čas budoucí: napíšu, koupíme, přijde.
• Vid podle předpony. Vyhrávat má předponu a je nedokonavé, dát žádnou nemá a je dokonavé. Rozhodne budu.
• Se jako trpný rod. Petr se myje je rod činný. Trpný je jen tvar, který jde převést na být a příčestí bez změny smyslu.
• Otázka nebo důrazná věta jako rozkaz. Proč nejdeš ven? i Půjdeš spát! jsou způsob oznamovací.
• Osoba u neurčitku. Psát, číst ani být osobu ani číslo nemají.

Příklady k procvičení

Kam dál

• Osoba a číslo sloves a slovesný čas: cvičení pro 4. a 5. třídu, i s chytáky jako napíšu a půjdu.
• Slovesný způsob: oznamovací, rozkazovací, nebo podmiňovací.
• Slovesný vid a slovesný rod: pro 7. třídu, se zvratnými tvary jako se staví a se myje.
• Slovní druhy: jak poznat, že slovo je sloveso.
• Větné členy: podmět a přísudek, které potřebujete u slovesného rodu.
• Shoda podmětu s přísudkem: proč děti stavěly a kluci stavěli.