Čeština - 4. třída

Shoda podmětu s přísudkem

Psi štěkali, stromy šuměly, kočky mňoukaly, kuřata pípala. Koncovku příčestí určuje rod podmětu: mužský životný -i, mužský neživotný a ženský -y, střední -a.

Koncovky podstatných jmen

V koncovce podstatného jména rozhoduje vzor a pád: s kamarády jako s pány, ale s hasiči jako s muži. Urči rod, najdi vzor a dosaď ho do stejného pádu.

Velká písmena - mix

Velké písmeno patří vlastnímu jménu, tedy jménu jedné osoby, místa, instituce nebo svátku. Ve víceslovném názvu je velké první slovo a ta další, která jsou sama jménem.

Diktát pro 4. třídu

Text jako z diktátu ve 4. třídě: vyjmenovaná slova a předpona vy-, od- se píše vždy s d, bje a vje jen po předponě ob- a v-, ú i po předponě ne- a velké písmeno u hor, řek, měst a svátků.

Najdi chybu ve větě

V každé větě je jedno slovo napsané špatně. Klepni na něj a uvidíš, jak se píše správně a proč. Chyby se schovávají ve vyjmenovaných slovech, po tvrdých a měkkých souhláskách, v bě, pě, vě, ú a ů, v párových souhláskách, ve velkých písmenech, v mě a mně, ve shodě a v koncovkách.

Přímá řeč

Přímá řeč jsou slova, která někdo řekl. Píše se do uvozovek, na začátku dole a na konci nahoře. Když uvozovací věta stojí před ní, píše se za ni dvojtečka a přímá řeč začíná velkým písmenem. Když stojí za ní, píše se místo tečky čárka uvnitř uvozovek (otazník a vykřičník zůstávají) a uvozovací věta začíná malým.

Konkrétní a abstraktní podstatná jména

Konkrétní podstatná jména pojmenovávají osoby, zvířata, věci a látky, které můžeš vidět nebo se jich dotknout: maminka, pes, tužka, voda. Patří sem i bytosti z pohádek, drak nebo víla. Abstraktní pojmenovávají to, co nevidíš a čeho se nedotkneš: pocity, vlastnosti, činnosti a stavy, třeba radost, odvaha, běh a zdraví.

Pády podstatných jmen

Kdo, co, koho, čeho, komu, čemu... Ve větě je podtržené podstatné jméno a ty určíš, v jakém je pádě. Pomůže se zeptat celou větou.

Podmět a přísudek

Klepni nejdřív na přísudek (co dělá? co se děje?) a pak na podmět (kdo, co?). Podmět nemusí stát na začátku věty: Na stromě sedí vrabec - kdo sedí? vrabec. Když ve větě není, klepni na Podmět je nevyjádřený.

Synonyma a antonyma

Synonyma neboli slova souznačná znamenají skoro totéž (veselý a radostný), antonyma neboli slova protikladná znamenají opak (veselý a smutný). Jedno slovo může mít podle významu i víc antonym: starý dům je opak nového, starý pán opak mladého.

Přísloví a rčení

Přísloví je celá věta, která radí nebo poučuje: Bez práce nejsou koláče. Rčení celá věta není, dává se do věty: Honza má máslo na hlavě. Ani jedno se nebere doslova, máslo na hlavě nikdo opravdu nenosí.

Předpona, nebo předložka?

Předložka je samostatné slovo a píše se zvlášť: do lesa, na stole. Předpona je část slova a píše se dohromady: doběhl, napsal. Poznáš to tak, že mezi předložku a slovo se vejde další slovo: do velkého lesa.

Slova jednoznačná, mnohoznačná, homonyma

Jednoznačné slovo má jen jeden význam (tužka). Mnohoznačné má víc významů, které spolu souvisí: noha stolu se podobá noze člověka. Homonyma se píšou i vyslovují stejně, ale jejich významy spolu nesouvisí: los v lese a los v tombole.

Stavba slova

Kořen je část, kterou mají společnou všechna příbuzná slova: les, lesník, lesní. Předpona stojí před ním, přípona za ním, a koncovka na konci se mění, když slovo skloňuješ.