Spisovná čeština je čeština knih, učebnic, novin a zpráv. Mluví se jí ve škole, na úřadě a všude tam, kde mluvíme k lidem, které dobře neznáme.

Nespisovná čeština je ta, kterou spousta lidí mluví doma a s kamarády: řeknou mlíko místo mléko, dobrej místo dobrý a s dětma místo s dětmi. Nespisovně se dá mluvit, ale ve škole a v psaném textu používáme slova spisovná.

spisovněnespisovně
mléko, polévkamlíko, polívka
dobrý, být, výletdobrej, bejt, vejlet
okno, okovokno, voko
s dětmi, s lidmis dětma, s lidma
jsou, když, ještěsou, dyž, eště
pořád, stálefurt

Ve 4. a 5. třídě se učí poznat slova spisovná a nespisovná. V 8. a 9. třídě se k tomu přidají útvary národního jazyka: spisovná a obecná čeština, nářečí, slang a argot. Vyzkoušet si to můžete ve cvičeních Slova spisovná a nespisovná a Útvary národního jazyka, kde u každé chyby uvidíte i spisovný tvar.

Jak poznat nespisovné slovo

Nespisovná slova nejsou náhodná. Většinou se od spisovných liší pořád stejným způsobem, a když ty změny znáte, najdete je v textu rychle:

  • ý, někdy i í, se mění na ej: být → bejt, mýdlo → mejdlo, výlet → vejlet, zítra → zejtra, velký → velkej.
  • é se mění na í nebo ý: mléko → mlíko, polévka → polívka, v novém domě → v novým domě.
  • Před o na začátku slova přibude v: okno → vokno, oko → voko, obchod → vobchod.
  • 7. pád množného čísla končí na -ma: s dětmi → s dětma, s lidmi → s lidma, s kamarády → s kamarádama.
  • Přídavné jméno v množném čísle má jen jednu koncovku -ý: dobří kamarádi → dobrý kamarádi, hezké šaty → hezký šaty.
  • Hlásky se vynechávají: jsou → sou, jestli → esli, ještě → eště, když → dyž, vždyť → dyť, který → kerej, řekl → řek.
  • Jiné tvary sloves: dělají → dělaj, bychom → bysme, vezmi → vem.
  • Úplně jiné slovo: pořád → furt.

Když si nejste jistí, zkuste slovo říct tak, jak by ho přečetl hlasatel ve zprávách. Hlasatel řekne zítra pojedeme na výlet, nikdy zejtra jedeme na vejlet.

Příklad 1

Najděte nespisovná slova a napište je spisovně: Zejtra jedeme s kamarádama na vejlet.

Projdeme slovo po slově. Zejtra má ej místo í, spisovně zítra. Jedeme je v pořádku. Kamarádama je 7. pád s koncovkou -ma, spisovně s kamarády. Vejlet má ej místo ý, spisovně výlet.

Spisovně: Zítra jedeme s kamarády na výlet. Kontrola: tak by větu přečetl hlasatel ve zprávách, nic v ní nezní jako doma u stolu.

Příklad 2

Přepište spisovně: Ty nový boty sou hezký.

Boty jsou množné číslo, ženský rod, takže přídavná jména mají koncovku -é: nové boty, boty jsou hezké. Sou je vynechané j, spisovně jsou.

Spisovně: Ty nové boty jsou hezké. Kontrola: zkuste místo bot říct jednu botu. Ta nová bota je hezká má koncovku -á, a v množném čísle se z ní stane -é, ne -ý.

Chytáky: slova, která jen vypadají nespisovně

Některá spisovná slova mají v sobě přesně ty hlásky, podle kterých se nespisovná slova poznávají. Tady se chybuje nejčastěji.

  • Voda, vosa, vosk, volat, vonět jsou spisovné. Písmeno v tu patří ke kořeni slova a bez něj by slovo nedávalo smysl nebo by znamenalo něco jiného: osa není hmyz. Nespisovné je jen v přidané navíc, jako ve vokno, protože spisovně se řekne okno.
  • Vejce, dej, nejlepší jsou spisovné. Ej tu nevzniklo z ý ani z í: výce ani dý se neříká a více znamená něco jiného.
  • Rukama, nohama, očima, ušima jsou spisovné. Ruce, nohy, oči a uši mají v 7. pádě koncovku -ma i ve spisovné češtině, stejně jako číslovky dvěma a oběma. Spisovně tedy tleskali jsme oběma rukama, ale hráli jsme si s dětmi.
  • Dobrý je někdy spisovné a někdy ne. Dobrý nápad je spisovně, protože nápad je ten, rod mužský, jednotné číslo. Dobrý jídlo a dobrý kamarádi jsou nespisovně, spisovně dobré jídlo a dobří kamarádi. Rozhoduje slovo, ke kterému přídavné jméno patří.

Zkouška pro v na začátku: existuje bez v slovo se stejným významem? Pokud ano a říká se ve škole (okno, oko, obchod), je tvar s v nespisovný. Pokud ne (voda), je spisovný.

Příklad 3

Která slova jsou nespisovná? Babička dala do polívky vejce a mávala na nás oběma rukama.

Nespisovné je jen polívka, spisovně polévka. Vejce je spisovné, ej tu patří ke kořeni. Rukama je spisovné, protože ruce mají v 7. pádě tvar rukama. Kontrola: tvar oběma rukama najdete i v knihách a ve zprávách, takže je spisovný.

Kdy mluvit spisovně a kdy ne

Nespisovná čeština není chyba v mluvení. Doma, s kamarády nebo v obchodě se mluví nespisovně běžně a nikoho to nepřekvapí. Chybou se stává tam, kde se čeká spisovný jazyk:

  • v každém psaném textu do školy, v diktátu, ve slohové práci, v referátu,
  • když odpovídáte u tabule nebo mluvíte před třídou,
  • v dopise nebo e-mailu někomu, koho dobře neznáte, na úřadě, v knihách, novinách a ve zprávách.

Výjimkou je přímá řeč v příběhu. Když ve slohové práci mluví postava, smí mluvit tak, jak by mluvila doopravdy: „Vy ste ale dobrý děti!“ řekla babička. Vyprávění kolem přímé řeči ale zůstává spisovné.

Některé učebnice uvádějí ještě hovorovou češtinu. Jsou to spisovná slova, která zní méně slavnostně: táta, taky, kluk. Do spisovné češtiny patří, jen se hodí spíš do rozhovoru než do slavnostního projevu.

Útvary národního jazyka

Čeština je náš národní jazyk. Nemluví se jí všude stejně: jinak se píše učebnice, jinak se mluví doma v Praze, jinak na Valašsku a jinak se baví hráči počítačových her. Každé takové podobě češtiny se říká útvar národního jazyka. Spisovný útvar je jeden, nespisovných je víc.

čeština, národní jazykspisovný útvarnespisovné útvaryspisovná češtinamléko, dobrýknihy, škola,zprávy, úřadyobecná češtinamlíko, dobrejnářečízemáky, trnkyslangmatika, tělákargotfízl, basa

útvarkdo a kdepříkladspisovně
spisovná češtinavšichni, v psaném textu a na veřejnostimléko, bramborystejně
obecná češtinaČechy a západní Morava, domamlíko, dobrej, soumléko, dobrý, jsou
nářečíjeden kraj, hlavně Morava a Slezskozemáky, trnky, kajbrambory, švestky, kde
slangjedna skupina: škola, záliba, prácematika, šajbamatematika, puk
argotzloději a věznifízl, basa, bachařpolicista, vězení, dozorce

Spisovná čeština

Spisovná čeština je jedna pro celou republiku. Její pravidla jsou popsaná v příručkách, například v Pravidlech českého pravopisu, a učí se ve škole. Proto jí rozumí každý, ať je odkudkoli. Mluví se jí ve zprávách, píšou se jí knihy, zákony a učebnice.

Obecná čeština

Obecná čeština je nejrozšířenější nespisovný útvar. Vznikla z nářečí v Čechách a dnes se jí mluví v celých Čechách a na západní Moravě. Všechno z oddílu Jak poznat nespisovné slovo jsou znaky obecné češtiny: dobrej, mlíko, vokno, s dětma, sou. Když se ve 4. třídě řekne nespisovné slovo, myslí se obvykle právě slovo z obecné češtiny.

Nářečí

Nářečí, jinak dialekt, je řeč jednoho kraje. Liší se slovy i výslovností a dnes je slyšet hlavně na Moravě a ve Slezsku, často u starších lidí. Nářečí češtiny se dělí do čtyř hlavních skupin:

  • česká v Čechách, ta se už z velké části slila v obecnou češtinu,
  • středomoravská neboli hanácká: erteple (brambory), bel (byl),
  • východomoravská, k nim patří valašská: zemáky (brambory), trnky (švestky), ogar (chlapec), sa (se),
  • slezská neboli lašská: ogurek (okurka), kaj (kde).

Některá nářeční slova se říkají na velké části Moravy: rožnout (rozsvítit), tož (tak). Nářečí není špatná čeština, je to stará a cenná podoba jazyka. Do školní práce ale patří spisovné slovo.

Slang

Slang je mluva lidí, které spojuje stejná škola, záliba nebo práce. Žáci řeknou matika, děják, tělák, rodičák a za pětku koule, hokejisté šajba místo puk, hráči her pařit a lagovat, mladí lidé cool a chillovat. Slang má jen svá slova, mluvnici má stejnou jako ostatní čeština, a proto mu některé učebnice říkají poloútvar. Totéž platí pro argot. Mluvě lidí stejného povolání (lékařů, řidičů) říkají některé učebnice profesní mluva.

Argot

Argot je původně tajná řeč zlodějů a vězňů. Měl zaručit, že jim policie a ostatní lidé nebudou rozumět: fízl (policista), basa a lapák (vězení), bachař (dozorce), čórnout (ukrást). Některá argotová slova se rozšířila tak, že je dnes zná skoro každý, ale pořád jsou nespisovná.

Jedno slovo, dva útvary

Stejné slovo může patřit do různých útvarů podle toho, co znamená. Proto vždy čtěte celou větu:

  • Maminka oloupala zemáky. Zemáky jsou brambory, to je nářečí. Na zemáku jsme kreslili mapu. Zemák je zeměpis, to je školní slang.
  • Strýc hraje na basu. Basa je hudební nástroj, spisovné slovo. Zloděje zavřeli do basy. Basa je vězení, to je argot.

Příklad 4

Určete útvar národního jazyka u podtržených slov: Z matiky jsem dostal kouli, tak jsem šel domů a babička mi k obědu uvařila zemáky a polívku.

Matika je školní slang (spisovně matematika). Koule je také školní slang (spisovně pětka). Zemáky jsou východomoravské nářečí (spisovně brambory). Polívka je obecná čeština (spisovně polévka). Kontrola podle toho, kdo slovo říká: matiku a kouli říkají žáci, tedy skupina lidí, to je slang. Zemáky se říkají v jednom kraji, to je nářečí. Polívka má í místo é, typický znak obecné češtiny.

Časté chyby

  • Každé v na začátku považovat za nespisovné. Voda a vosa jsou spisovné. Zkuste slovo bez v: okno existuje, oda ve smyslu vody ne.
  • Opravit rukama na rukami. Ruce, nohy, oči a uši mají spisovně rukama, nohama, očima, ušima. Ostatní slova koncovku -ma spisovně nemají: s dětmi, s lidmi, s kamarády.
  • Posoudit přídavné jméno bez podstatného jména. Dobrý samo o sobě spisovné je. Nespisovné je až v dobrý kamarádi nebo dobrý jídlo.
  • Zaměnit slang a nářečí. Nářečí patří kraji (zemáky řeknou na Valašsku lidé všech povolání), slang skupině lidí (matika řeknou žáci v celé republice).
  • Myslet si, že nespisovné znamená sprosté. Mlíko ani zemáky nejsou sprostá slova. Jsou jen nespisovná a do psaného textu se nehodí.

Pro rodiče

Pokud doma mluvíte nespisovně, nemusíte nic měnit. Dítě se nemá učit, že doma mluví špatně, ale že pro školu a pro psaní platí jiná pravidla. Pomůže hra: dítě řekne větu tak, jak ji říká doma, a pak tak, jak by ji řekl hlasatel ve zprávách. Na Moravě a ve Slezsku se doma často mluví jinak než v Čechách, třeba nářečím. I nářeční slova jsou nespisovná a do školní práce patří slovo spisovné, i když je doma nikdo neříká.

Příklady k procvičení

1. Vyberte spisovné slovo: mlíko, nebo mléko? polívka, nebo polévka? bejt, nebo být? vokno, nebo okno? zejtra, nebo zítra? novej, nebo nový?

2. Přepište větu spisovně: Eště sme nebyli na tom novým hřišti, dyž furt prší.

3. Které z těchto tvarů jsou spisovné? vosa, voko, vejce, mejdlo, rukama, dětma, očima, lidma

4. Doplňte spisovný tvar slova v závorce: Pes si hraje s (děti). Mávali jsme na ně (ruce). Do kina jdu s (kamarádi). Díval se na nás velkýma (oči).

5. Určete útvar národního jazyka: matika, zemáky, fízl, dobrej, šajba, trnky, polévka, lapák.

6. Ve slohové práci Ondra napsal: Babička nám uvařila polívku a řekla, že sme dobrý děti. Paní učitelka mu větu podtrhla. Co je špatně a jak by to šlo napsat, kdyby babička chtěla mluvit „po svém“?

Kam dál