Stavba slova: kořen, předpona, přípona

Stavba slova říká, z jakých částí se slovo skládá. Základem je kořen, část, kterou mají společnou všechna slova příbuzná. Před kořenem může stát předpona, za ním přípona a na konci slova je koncovka, která se mění, když slovo skloňujete. Ve slově zahradník je za- předpona, hrad kořen a -ník přípona. Koncovka je nulová: v 1. pádě za příponou nic není, ale ve 2. pádě přibude zahradník-a.

Ve škole se kořen a slova příbuzná probírají ve 3. třídě, předpona a přípona ve 4. třídě, koncovka zpravidla až v 5. třídě, a v 5. a 6. třídě na ně navazují předpony s-, z-, vz- a tvoření slov. Učebnice pro 4. třídu často říkají předponová a příponová část. Procvičit si to můžete ve cvičení Stavba slova: u podtržené části určíte, jestli je to předpona, kořen, přípona, nebo koncovka, a po odpovědi se celé slovo ukáže rozdělené se značkami jako v sešitě.

Pro rodiče, kteří s dítětem úkol dělají: nejvíc chyb vzniká tím, že dítě hledá kořen jen v jednom slově. Nechte ho nejdřív říct nahlas tři slova příbuzná a teprve potom dělit. Koncovku zase najde, když slovo vyskloňuje: pohádka, pohádky, pohádkou.

Kořen a slova příbuzná

Kořen nese hlavní význam slova. Najdete ho tak, že ke slovu vymyslíte slova příbuzná a podíváte se, co mají společné. Slova příbuzná mají stejný kořen a souvisí spolu významem: všechna mají něco společného se školou, s lesem, s rybou.

škola   školák   školní   školka   předškolák

V kořeni se někdy střídají hlásky. Pořád je to tentýž kořen, jen trochu jinak vyslovený:

• dům, domek, domov: ů a o
• ruka, ruční, ručička: k a č
• kniha, knížka: h a ž, i a í
• skok, skočit: k a č
• hrad, hrádek: a a á

Pozor na slova, která se jen podobají. Voda, vodní, vodník jsou slova příbuzná. Vodit mezi ně nepatří: s vodou nemá nic společného, patří ke slovům vést, průvodce. Stejnou zkouškou významem se ověřují slova příbuzná k vyjmenovaným slovům, víc v článku Vyjmenovaná slova a slova příbuzná.

A proč je v zahradníkovi kořen hrad, a ne zahrad? Protože za- je předpona, stejná jako v zapsat nebo zajet. Kořen hrad mají i slova ohrada a ohradit: zahrada je kus země za plotem, ohrazený.

Předpona

Předpona stojí před kořenem a tvoří ze slova nové slovo s jiným významem: psát, napsat, zapsat, přepsat, opsat. Píše se vždycky dohromady se slovem. Nejčastější předpony jsou:

do-, na-, nad-, o-, ob-, od-, po-, pod-, pro-, pře-, před-, při-, roz-, s-, u-, v-, vy-, vz-, z-, za-

U podstatných jmen bývá předpona dlouhá: nápis, příchod, výlet, zábava, průchod. Předponou je i ne-: hezký, nehezký. Předpony mohou být ve slově i dvě: ne-vy-hrát.

Předpona, nebo předložka?

Předložka je samostatné slovo a píše se zvlášť: do lesa, na stole, pod mostem. Předpona je část slova a píše se dohromady: doběhl, napsal, podepsal. Poznáte to tak, že mezi předložku a slovo se vejde další slovo: do velkého lesa. Mezi předponu a kořen se nic vložit nedá. Na tohle je samostatné cvičení Předpona, nebo předložka?, a co je předložka jako slovní druh, vysvětluje článek Slovní druhy.

Ne každé vy-, pro- nebo ob- je předpona

Předpona to je, jen když po jejím odtržení zbude kořen, který znáte i z jiných slov: vy-skočit (skok, skočit), ob-chod (chodit, chodník). Ve slově vydra by zbylo dra, a takový kořen žádné jiné slovo nemá: kořen je celé vydr. Ve slově prosit by zbylo sit, ale prosit nemá nic společného se setím, patří k prosbě: kořen je pros. A v obrovský je kořen obr.

vydra   prosit   obrovský

Přípona

Přípona stojí za kořenem, před koncovkou. I přípona tvoří nová slova: ze slova les vznikne lesník, ze slova učit učitel. Podle přípony často poznáte, co nové slovo znamená:

U přídavných jmen bývá přípona schovaná mezi kořenem a koncovkou a je někdy jen jedno písmeno: lesní, dubový. Přípon může být ve slově i víc za sebou: učitelka má příponu -itel (učitel) a za ní -k- (jako kamarádka).

Přípona se při skloňování nemění, to ji odliší od koncovky: učitel, učitele, učiteli. Část -itel zůstává pořád stejná, mění se jen to, co je za ní.

Koncovka

Koncovka je na konci slova a mění se, když slovo skloňujete. Najdete ji tak, že slovo dáte do jiného pádu: škol-a, škol-y, škol-e, škol-ou. Co se mění, je koncovka. Co zůstává, je kořen, případně s předponou a příponou.

Když v 1. pádě na konci nic není, má slovo koncovku nulovou: hrad, les, učitel, zahradník. Že tam koncovka patří, ukážou další pády: hrad-u, hrad-y, hrad-em. V sešitě se nulová koncovka kreslí jako prázdný rámeček: hrad.

U přídavných jmen je koncovka -ý, -á, -é, -í a mění se stejně: mal-ý, mal-ého, mal-ému. U neurčitku slovesa je koncovkou -t a samohláska před ním je přípona: vyskočit, zapsat, uletět. U krátkých sloves patří samohláska před -t ke kořeni a přípona tam není: odjet, rozbít. Tak sloveso dělí učebnice pro 4. a 5. třídu i naše cvičení.

Jak určit stavbu slova: postup

1. Kořen: vymyslete slova příbuzná a najděte, co mají společné.
2. Předpona: co stojí před kořenem, je předpona. Může tam být i víc předpon, nebo žádná.
3. Koncovka: slovo vyskloňujte. Co se na konci mění, je koncovka. Když v 1. pádě nic není, je nulová.
4. Přípona: co zbude mezi kořenem a koncovkou, je přípona. Někdy jsou dvě, někdy žádná.

Příklad 1: zahradník

Slova příbuzná: zahrada, zahradní, ohrada. Společná část je hrad, to je kořen. Před ním stojí předpona za-. Koncovka: zahradník, zahradníka, zahradníkovi, v 1. pádě na konci nic není, koncovka je nulová. Mezi kořenem a koncovkou zbude -ník, přípona, stejná jako v lesník.

zahradník

Příklad 2: učitelka

Slova příbuzná: učit, učitel, učebnice. Kořen je uč, předpona žádná. Koncovka: učitelka, učitelky, učitelkou, mění se -a. Mezi kořenem a koncovkou zbude -itelk-, to jsou dvě přípony: -itel jako v učitel a -k- jako v kamarádka.

učitelka

Příklad 3: vyskočit

Slova příbuzná: skok, skočit, skokan. Kořen je skoč, ve slově skok se k střídá s č. Předpona vy-, skočit a vyskočit znamenají něco jiného. U neurčitku je koncovka -t a samohláska -i- před ní přípona.

vyskočit

Příklad 4: lesní

Slova příbuzná: les, lesník, lesnatý. Kořen je les, předpona žádná. Koncovka: lesní, lesního, lesnímu, mění se jen -í na konci. Mezi kořenem a koncovkou zbude -n-, přípona. Celé -ní není jedna část: n zůstává, í se mění.

lesní

K čemu je stavba slova dobrá

Stavba slova se neučí jen pro rozbor v sešitě. Kdo pozná kořen a předponu, má vyhráno u řady pravopisných jevů:

• Vyjmenovaná slova: y v kořeni zůstává ve všech slovech příbuzných: ryba, rybník, rybář, rybářský. A předpona vy- a vý- se píše vždycky s ypsilonem: vyskočit, výlet. Cvičení: vyjmenovaná slova.
• Předpony s-, z-, vz-: s- znamená dolů, pryč nebo dohromady (sběhnout, slepit), vz- nahoru (vzlétnout) a z- změnu stavu (zčervenat). Cvičení: předpony s-, z-, vz-.
• Zdvojené souhlásky: dvě n se píšou, když kořen končí na n a přidá se přípona -n-: cen-n-ý, den-n-í. Na švu předpony a kořene se zdvojí stejné souhlásky: roz-zlobit, od-dělit. Cvičení: zdvojené souhlásky.
• Bje, vje: píšou se jen tam, kde se předpona ob- nebo v- potká s kořenem na je-: ob-jet, v-jezd. Jinde bě a vě. Cvičení: bě, bje, vě, vje, pě.
• Ú, nebo ů: ú se píše na začátku slova i po předponě, na začátku jeho druhé části: úspěch, neúspěch. Cvičení: ú, nebo ů.

Časté chyby

• Kořen podle jednoho slova. Z jediného slova se kořen nepozná. V zahradník se nabízí zahrad, ale za- je předpona. Vždycky si řekněte aspoň dvě slova příbuzná.
• Každé vy-, pro-, ob- za předponu. Prosit, vydra a obrovský předponu nemají, viz výše. Po odtržení musí zbýt kořen, který znáte z jiných slov.
• Slovo bez koncovky. Les nebo hrad koncovku mají, nulovou. Rámeček se kreslí prázdný.
• Přípona místo koncovky. V lesník není -ník koncovka: lesník, lesníka, lesníkovi, -ník zůstává. Koncovka je jen to, co se mění.
• -ní jako jedna část. V lesní je -n- přípona a -í koncovka, viz příklad 4.
• Předložka místo předpony. V do lesa je do samostatné slovo, předložka. Předpona je jen ta, která je se slovem dohromady.

Slovotvorný základ a tvoření slov (6. třída)

V 6. třídě se ke stavbě slova přidá otázka, z čeho slovo vzniklo. Slovo, ze kterého nové slovo vzniklo, je slovo základové, nové slovo je odvozené. Část základového slova, ke které se přidá přípona nebo předpona, je slovotvorný základ:

• zahrad-a → zahrad-ník: slovotvorný základ zahrad-, slovotvorná přípona -ník
• učitel → učitel-k-a: slovotvorný základ učitel-, slovotvorná přípona -k-
• psát → na-psat: nové slovo vzniklo předponou

Slovotvorný základ není totéž co kořen. Může v něm být i předpona a starší přípona, proto bývá delší: v zahradníkovi je kořen hrad, ale slovotvorný základ zahrad-. Kromě odvozování vznikají slova i skládáním ze dvou slov (vodopád ze slov voda a padat) a zkracováním (ZŠ z názvu základní škola).

Příklady k procvičení

Kam dál

• Stavba slova: cvičení na předponu, kořen, příponu a koncovku, po každé odpovědi s celým slovem rozděleným jako v sešitě.
• Předpona, nebo předložka?: kdy se píše zvlášť a kdy dohromady.
• Předpony s-, z-, vz- a zdvojené souhlásky: pravopis, který stojí na stavbě slova.
• Vyjmenovaná slova a slova příbuzná: jak poznat slovo příbuzné podle významu.
• Slovní druhy: předložka, podstatné jméno a ostatní druhy slov.
• Vzory podstatných jmen: proč má zahrada jinou koncovku než hrad.