Vzory podstatných jmen

Vzory podstatných jmen jsou slova, podle kterých se skloňují ostatní podstatná jména. Je jich čtrnáct: v mužském rodě pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce, v ženském rodě žena, růže, píseň, kost a ve středním rodě město, moře, kuře, stavení. Vzor najdete ve dvou krocích: nejdřív určíte rod (ten, ta, to) a potom porovnáte, jak slovo končí v 1. a ve 2. pádě.

Vzory se ve škole učí ve 4. třídě a v 5. třídě se opakují. Nejsou samoúčelné: podle vzoru se pozná, jestli se v koncovce píše i, nebo y (páni, ale hrady). Určování vzorů si můžete procvičit ve cvičení na vzory podstatných jmen, kde je u každé chyby vysvětlení, nebo zvlášť pro každý rod: mužský, ženský a střední.

Pro rodiče, kteří s dítětem úkol dělají: nejčastější chyba není neznalost vzorů, ale určování „od oka“, podle toho, jak slovo zní. Naučte dítě, aby si slovo vždycky řeklo nahlas s „ten, ta, to“ a se slovem „bez“: ten kohout, bez kohouta. Teprve pak hledá vzor. Těch pár vteřin navíc ušetří většinu chyb.

Jak určit vzor podstatného jména

Postup je pokaždé stejný:

1. Převeďte slovo do 1. pádu jednotného čísla. Ve větě „Viděli jsme dva medvědy“ určujeme slovo medvěd, ne medvědy.
2. Určete rod tak, že před slovo dáte ten, ta, nebo to: ten medvěd (mužský), ta řeka (ženský), to okno (střední).
3. U mužského rodu určete životnost. Životná jsou jména lidí a zvířat, ptáme se na ně kdo? (pán, pes). Neživotná jsou jména věcí, ptáme se co? (hrad, míč).
4. Podívejte se, jak slovo končí v 1. pádě, a kde to nestačí, řekněte 2. pád se slovem bez: bez pána, bez muže. Koncovku 2. pádu porovnejte s koncovkou vzoru.

Celé rozhodování se vejde do jedné tabulky:

Druhý pád pomáhá právě tam, kde 1. pád nestačí. Pes i kůň končí souhláskou, ale bez psa má na konci -a jako bez pána a bez koně má -e jako bez muže. Proto se pes skloňuje podle vzoru pán a kůň podle vzoru muž. Pro mužský rod je celý postup nakreslený tady:

Příklad 1

Podle jakého vzoru se skloňuje slovo kocour?

Řekneme ten kocour, je to tedy mužský rod. Kocour je zvíře, ptáme se kdo?, takže je životný. Končí souhláskou, a proto řekneme 2. pád: bez kocoura. Koncovka -a je stejná jako bez pána. Kocour se skloňuje podle vzoru pán.

Zkouška: dosaďte kocoura do vzoru v jiném pádě. Vidím pána, vidím kocoura; s pánem, s kocourem. Koncovky sedí.

Příklad 2

Ve větě „Brankář chytil oba míče“ určete vzor slova míče.

Nejdřív 1. pád jednotného čísla: míč. Ten míč, mužský rod. Míč je věc, ptáme se co?, takže je neživotný. Druhý pád: bez míče, koncovka -e. Míč se skloňuje podle vzoru stroj (bez stroje).

Vzory mužského rodu: pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce

Mužský rod má vzorů nejvíc, šest. Dělí se na životné (pán, muž, předseda, soudce) a neživotné (hrad, stroj).

• Pán: životná podstatná jména zakončená souhláskou, 2. pád na -a. Například soused (bez souseda), bratr (bez bratra), kocour (bez kocoura), pes (bez psa), žák (bez žáka).
• Muž: životná podstatná jména zakončená souhláskou, 2. pád na -e. Například kůň (bez koně), otec (bez otce), chlapec (bez chlapce), učitel (bez učitele), malíř (bez malíře).
• Předseda: životná podstatná jména mužského rodu zakončená na -a. Například hrdina, kolega, turista, starosta, táta.
• Soudce: životná podstatná jména mužského rodu zakončená na -e. Například vůdce, správce, poradce, průvodce, zástupce.
• Hrad: neživotná, 2. pád na -u, někdy na -a. Například les (bez lesa), dům (bez domu), strom (bez stromu), most (bez mostu), obchod (bez obchodu). Bez lesa má sice -a, ale les je neživotný, a proto patří k hradu, ne k pánovi.
• Stroj: neživotná, 2. pád na -e. Například pokoj (bez pokoje), klíč (bez klíče), míč (bez míče), koš (bez koše), nůž (bez nože).

Pozor na chlapce a soudce. Obě slova mají ve 2. pádě -e, ale v 1. pádě se liší: ten chlapec končí souhláskou, a proto jde podle vzoru muž, kdežto ten soudce končí na -e. Proto o vzoru soudce rozhoduje už 1. pád, i když se 2. pád shoduje se vzorem muž.

Celé skloňování mužských vzorů, jak ho najdete v učebnici, nejdřív životných, pak neživotných. Kde jsou dva tvary, jsou oba správné. V prvním sloupci je pád; pádové otázky jsou: 1. kdo? co?, 2. koho? čeho?, 3. komu? čemu?, 4. koho? co?, 5. oslovujeme, voláme, 6. o kom? o čem?, 7. s kým? s čím?

Vzory ženského rodu: žena, růže, píseň, kost

• Žena: končí na -a. Například škola, maminka, kočka, řeka, ryba.
• Růže: končí na -e nebo -ě. Například ulice, židle, lavice, košile, chvíle.
• Píseň: končí souhláskou, 2. pád na -e nebo -ě. Například báseň (bez básně), dlaň (bez dlaně), skříň (bez skříně), postel (bez postele), tvář (bez tváře).
• Kost: končí souhláskou, 2. pád na -i. Například sůl (bez soli), věc (bez věci), řeč (bez řeči), paměť (bez paměti), radost (bez radosti).

Žena a růže se poznají podle 1. pádu. U slov zakončených souhláskou rozhoduje 2. pád: bez písně, ale bez kosti. Slovo báseň má bez básně, jde tedy podle vzoru píseň. Slovo paměť má bez paměti, jde tedy podle vzoru kost.

Příklad 3

Podle jakého vzoru se skloňuje slovo postel?

Ta postel, ženský rod. Končí souhláskou, takže rozhodne 2. pád: bez postele. Koncovka -e je stejná jako bez písně. Postel se skloňuje podle vzoru píseň. Zkouška: s písní, s postelí; v písni, v posteli.

Vzory středního rodu: město, moře, kuře, stavení

• Město: končí na -o. Například okno, auto, kolo, jablko, jezero.
• Moře: končí na -e nebo -ě, 2. pád je stejný jako 1. pád. Například pole, srdce, hřiště, letiště, slunce.
• Kuře: končí na -e nebo -ě, 2. pád na -ete nebo -ěte. Většinou jsou to mláďata. Například kotě (bez kotěte), štěně (bez štěněte), tele (bez telete), prase (bez prasete), hříbě (bez hříběte).
• Stavení: končí na -í. Například náměstí, nádraží, údolí, cvičení, zelí.

Moře a kuře končí stejně, rozliší je až 2. pád. Bez moře, bez pole, bez srdce, ale bez kuřete, bez kotěte, bez štěněte. Druhý způsob, jak kuře poznat, je množné číslo: kuřata, koťata, štěňata. Moře má v množném čísle zase moře, pole zase pole.

Příklad 4

Podle jakého vzoru se skloňuje slovo hřiště?

To hřiště, střední rod. Končí na -ě, takže připadá v úvahu moře, nebo kuře. Druhý pád: bez hřiště, stejně jako 1. pád, žádné -ete. Hřiště jde podle vzoru moře. Podle vzoru kuře by muselo být „bez hřištěte“ a „dvě hřišťata“, a tak nikdo nemluví.

K čemu jsou vzory: i, nebo y v koncovce

Vyjmenovaná slova rozhodují o i a y v kořeni slova. V koncovce rozhoduje vzor. Když nevíte, jestli napsat „hrad_“, nebo „pán_“, řekněte si, ve kterém je slovo pádě, a napište stejnou koncovku jako vzor ve stejném pádě:

U vzorů pán a hrad se v koncovkách píše y, s jedinou výjimkou: v 1. a 5. pádě množného čísla u vzoru pán je i (páni, kluci, psi; Kluci, pojďte sem!). Proto „Psi štěkají“, ale „Vidím psy“ a „Se psy jsme byli venku“. U vzorů muž a stroj se píše vždycky i: s muži, s míči, v pokoji. Psaní koncovek si procvičíte ve cvičení koncovky podstatných jmen.

V kořeni slova pořád platí vyjmenovaná slova. Ve slově myši je y v kořeni, protože myš je vyjmenované slovo, a i na konci, protože myš jde podle vzoru kost (ty kosti, ty myši). Víc v článku Vyjmenovaná slova a slova příbuzná.

Nejčastější chyby

• Určování podle tvaru ve větě. „Viděl jsem psy“: psy připomíná hrady, ale pes je zvíře a 1. pád je pes, bez psa, tedy vzor pán. Slovo vždycky nejdřív převeďte do 1. pádu jednotného čísla.
• Zapomenutá životnost. Les i pes mají ve 2. pádě -a (bez lesa, bez psa), ale les je věc a jde podle vzoru hrad, pes je zvíře a jde podle vzoru pán.
• Pán, nebo muž podle poslední souhlásky. Motýl a anděl končí na -l, a přesto jdou podle vzoru pán, protože bez motýla, bez anděla. Učitel má bez učitele, a proto jde podle vzoru muž. Rozhoduje 2. pád, ne poslední písmeno.
• Soudce a muž. Průvodce, správce a vůdce končí v 1. pádě na -e, jdou proto podle vzoru soudce. Chlapec, otec a jezdec končí souhláskou a jdou podle vzoru muž.
• Kuře a moře. Slovo děvče vypadá jako moře, ale bez děvčete a dvě děvčata. Je to vzor kuře.
• Slova, která nejdou podle žádného vzoru. Některá slova se skloňují nepravidelně, třeba dítě (v množném čísle děti), oko, ucho nebo den. Ta se ve škole určují zvlášť a ve cvičeních na vzory se nedávají.

Příklady k procvičení

Kam dál

• Vzory podstatných jmen: cvičení na všech čtrnáct vzorů s vysvětlením u každé chyby, zvlášť i pro mužský, ženský a střední rod.
• Rod podstatných jmen: první krok, ten, ta, to a životnost.
• Pády: určování pádu podle pádových otázek.
• Koncovky podstatných jmen: i, nebo y podle vzoru.
• Vzory přídavných jmen: mladý, jarní, otcův a matčin, učivo 5. třídy.
• Vyjmenovaná slova a slova příbuzná: i a y v kořeni slova.