Podstatné jméno mění ve větě svůj tvar: babička, bez babičky, k babičce. Těmto tvarům se říká pády a v češtině jich je sedm. Pád poznáte podle pádové otázky, na kterou slovo ve větě odpovídá: 1. pád kdo? co?, 2. pád koho? čeho?, 3. pád komu? čemu?, 4. pád koho? co?, 5. pád oslovujeme, voláme, 6. pád o kom? o čem?, 7. pád s kým? s čím?

PádPádové otázkyVe větě
1. pádkdo? co?Babička peče buchty.
2. pádkoho? čeho?Šli jsme od babičky.
3. pádkomu? čemu?Jedeme k babičce.
4. pádkoho? co?Máme rádi babičku.
5. pádoslovujeme, volámeBabičko, pojď k nám!
6. pádo kom? o čem?Mluvíme o babičce.
7. páds kým? s čím?Hrajeme si s babičkou.

Pády se ve škole začínají učit ve 3. třídě a ve 4. třídě se na nich staví vzory podstatných jmen. Určování pádů si můžete procvičit ve cvičení na pády podstatných jmen: ve větě je podtržené slovo a u každé chyby se ukáže pádová otázka, která ke správné odpovědi vede.

Pro rodiče, kteří s dítětem úkol dělají: otázky se vyplatí umět zpaměti a v pořadí, jako říkanku. Většina chyb ale nevzniká tím, že by dítě otázky neznalo. Vzniká tím, že se ptá jen na slovo samotné, bez slovesa nebo bez předložky. Chtějte po něm, aby se zeptalo celou větou: „Jdeme do koho? čeho? Do lesa.“ Pod cvičením najdete i pracovní list k vytištění.

Jak určit pád podstatného jména

Postup je pořád stejný:

  1. Najděte slovo, ke kterému podstatné jméno patří. Většinou je to sloveso (peče, vidím, pomáhám), někdy předložka před ním (do, k, na, s).
  2. Zeptejte se celou větou, i s předložkou. Ve větě „Jdeme do lesa“ se neptáme jen „čeho?“, ale „jdeme do čeho?“.
  3. Zkoušejte otázky, dokud jedna nesedí. Odpovědí musí být právě to podstatné jméno v tom tvaru, jak stojí ve větě: do čeho? do lesa.
  4. Kde sedí dvě otázky (koho? je ve 2. i ve 4. pádě), rozhodne zkouška se slovem žena, o které je řeč níže.

Při hledání otázky pomáhá říct si ji s předložkou, se kterou se ten pád často pojí: bez koho? čeho?, ke komu? čemu?, pro koho? co?, o kom? o čem?, s kým? s čím? Tak se 2. pád nesplete se 4., i když oba mají otázku koho?

Příklad 1

V jakém pádě je slovo tulipány ve větě „Na zahradě kvetou tulipány“?

Slovo patří ke slovesu kvetou. Zeptáme se: co kvete? Tulipány. Otázka co? i odpověď v tomto tvaru patří k 1. pádu. To, že tulipány stojí až na konci věty, nevadí. Podmět nemusí stát na začátku.

Příklad 2

Určete pád obou podstatných jmen ve větě „Tatínek krájí chléb nožem“.

Kdo krájí? Tatínek, 1. pád. Co krájí? Chléb, to je otázka koho? co?, tedy 4. pád. Čím krájí? Nožem, otázka s kým? s čím?, 7. pád. Sedmý pád se tu obešel bez předložky, a to je v pořádku: čím píšu? perem, čím jedeme? autobusem.

Příklad 3

V jakém pádě je slovo babičky ve větě „Dostal jsem dopis od babičky“?

Slovo patří k předložce od. Zeptáme se: dostal jsem dopis od koho? Od babičky. Otázka koho? čeho? je 2. pád. Předložka od se pojí vždycky s 2. pádem, stejně jako bez, do, z nebo u.

Pády a předložky

Předložka často napoví, o jaký pád jde. Některé předložky stojí skoro vždy u stejného pádu, jiné u dvou různých. První a 5. pád stojí vždy bez předložky, 6. pád vždy s předložkou a ostatní pády s předložkou i bez ní.

PádPředložkyPříklad
2. pádbez, do, od, z (ze), u, kolem, vedle, podle, kroměbez čepice, do lesa, u rybníka
3. pádk (ke), proti, kvůli, díky, naprotik babičce, proti větru, kvůli dešti
4. pádpro, přes; na, za, pod, nad, před, mezi na otázku kam?pro maminku, přes most, na stůl
6. pádv (ve), na, o, po, přiv moři, o drakovi, po obědě, při hře
7. páds (se); za, pod, nad, před, mezi na otázku kde?s kamarádem, za domem, pod postelí

Šestý pád je jediný, který nikdy nestojí bez předložky. Když ve větě před slovem žádná předložka není, 6. pád to být nemůže.

Kam, nebo kde? Na stůl a na stole

Předložky na, za, pod, nad, před a mezi se pojí se dvěma pády a rozhodne mezi nimi, jestli se něco pohybuje, nebo jestli někde je. Na pohyb se ptáme kam? a odpovídá mu 4. pád. Na místo se ptáme kde? a odpovídá mu u předložky na 6. pád, u předložek za, pod, nad, před a mezi 7. pád.

na stůlkam? na co? 4. pádna stolekde? na čem? 6. pádpod postelkam? pod co? 4. pádpod postelíkde? pod čím? 7. pád
  • Položil jsem knihu na stůl. Kam? Na co? Na stůl, 4. pád.
  • Kniha leží na stole. Kde? Na čem? Na stole, 6. pád.
  • Míč se zakutálel pod postel. Kam? Pod co? Pod postel, 4. pád.
  • Míč leží pod postelí. Kde? Pod čím? Pod postelí, 7. pád.

Stejně tak: po obědě jdeme na hřiště (kam? 4. pád), ale hrajeme si na hřišti (kde? 6. pád). Míč zapadl za plot (kam? 4. pád), ale pes čeká za plotem (kde? 7. pád).

Chytáky: když dva pády znějí stejně

Některé pády mají u stejného slova úplně stejný tvar. Pak nestačí se na slovo podívat, rozhodne jen otázka položená celou větou.

1. a 4. pád: hrad stojí, vidím hrad

U věcí mužského rodu (hrad, les, stůl), u všech slov středního rodu (město, moře) a u mnoha slov ženského rodu (píseň, kost) je 1. pád stejný jako 4. pád. Ve větě „Hrad stojí na kopci“ se ptáme co stojí? a je to 1. pád. Ve větě „Z okna vidím hrad“ se ptáme koho? co vidím? a je to 4. pád.

Když si nejste jistí, dosaďte místo slova slovo žena. To má v jednotném čísle 1., 2. a 4. pád pokaždé jiný: žena, ženy, ženu. Žena stojí na kopci, to je 1. pád. Vidím ženu, to je 4. pád. Věta nemusí dávat smysl, jde jen o tvar.

2. a 4. pád: bojím se psa, vidím psa

U většiny osob a zvířat mužského rodu je zase 2. pád stejný jako 4. pád: bez psa, vidím psa. Obě otázky začínají slovem koho?, a tak pomůže stejná zkouška. Bojím se ženy, to je 2. pád. Vidím ženu, to je 4. pád. Proto „Bojím se psa“ je 2. pád a „Vidím psa“ je 4. pád.

3. a 6. pád: k babičce, o babičce

Tady pomůže předložka. Šestý pád ji má vždycky, a to jednu z předložek v, na, o, po, při. Jdeme k babičce je 3. pád (ke komu?), mluvíme o babičce je 6. pád (o kom?). A pomáhám babičce bez předložky je 3. pád: komu pomáhám?

1. a 5. pád: kluci hrají, kluci, pojďte!

Pátý pád je pád, kterým někoho oslovujeme nebo voláme. Pozná se podle toho, že se k tomu člověku obracíme, a ve větě bývá oddělený čárkou: „Kluci, pojďte domů!“ Ve větě „Kluci hrají fotbal“ nikoho neoslovujeme, ptáme se kdo hraje? a je to 1. pád. U slova kluci jsou oba tvary stejné, u jiných slov ne: Tomáš přišel, ale Tomáši, pojď sem!

Množné číslo

Pády mají i podstatná jména v množném čísle a otázky se nemění. Tvarů je ale ještě víc stejných: slovo stromy je 1., 4., 5. i 7. pád. Stromy rostou (1.), vidím stromy (4.), mezi stromy stojí chata (kde? mezi čím? 7.). Proto se u množného čísla nikdy neurčuje „od oka“.

Po číslovce pět a víc

Za slovy pět, šest, deset nebo hodně bývá podstatné jméno ve 2. pádě: pět čeho? pět chyb, hodně koho? hodně hostů. Po dvou, třech a čtyřech ne: dva žáci sedí ve třídě, kdo sedí? žáci, 1. pád.

K čemu jsou pády dobré

Pády nejsou jen cvičení samo pro sebe. Podle pádu se rozhoduje o pravopisu na mnoha místech:

  • Vzory podstatných jmen. Vzor se pozná podle 2. pádu: bez pána, bez hradu, bez muže. Všech čtrnáct vzorů je v článku Vzory podstatných jmen.
  • I, nebo y v koncovce. S kamarády jako s pány, ale s hasiči jako s muži: rozhoduje vzor a pád. Procvičit to jde ve cvičení na koncovky podstatných jmen.
  • Mě, nebo mně. Mně se píše ve 3. a 6. pádě (komu? mně se to líbí, o kom? o mně), mě ve 2. a 4. pádě (koho? vidíš mě). Viz cvičení mě, mně.
  • Ji, nebo jí. Ji se píše jen ve 4. pádě (koho? co? vidím ji), v ostatních pádech bez předložky jí (bojím se jí, dal jsem jí). Procvičíte ve cvičení ji, jí, mi, my, ti, ty.
  • Předložka s, nebo z. S se pojí se 7. pádem (s kým? s čím? s kamarádem), z s 2. pádem (z čeho? ze školy). Viz cvičení na předložky s a z.

Nejčastější chyby

  • Otázka bez slovesa. Samotné „co?“ sedí na 1. i 4. pád. Ptejte se vždy i se slovesem: co kvete?, co vidím?
  • Otázka bez předložky. Ve větě „Jdu do školy“ je správná otázka do čeho?, ne co?. Předložka do je u 2. pádu vždycky.
  • Kam a kde. Na stůl je 4. pád, na stole 6. pád. Rozhoduje, jestli se něco pohybuje.
  • Tvar místo otázky. Stejně znějící tvary (hrad, psa, stromy) neprozradí, o jaký pád jde. Pomůže zkouška se slovem žena.
  • Špatné slovo. Pád se určuje u podstatného jména, ne u přídavného jména před ním. Ve větě „Ve výloze svítí barevná světla“ určujeme slovo světla: co svítí? 1. pád.

Příklady k procvičení

1. Určete pád podtržených slov.
a) Sova houká v lese.
b) Vrátili jsme se z tábora.
c) Napsal jsem dopis tetě.
d) Na pouti jsme koupili balónek.
e) Maminko, kde jsou moje boty?
f) Četli jsme pohádku o princezně.
g) Babička zalévá květiny konvičkou.

2. Kam, nebo kde? Dejte slovo v závorce do správného tvaru a určete pád.
a) Postavil jsem hrnek na (stůl).
b) Hrnek stojí na (stůl).
c) Kočka vlezla pod (skříň).
d) Kočka spí pod (skříň).
e) Auto zajelo před (dům).
f) Auto stojí před (dům).

3. 1., nebo 4. pád? Pomozte si zkouškou se slovem žena.
a) Les šumí.
b) Vidíme les.
c) Postavili jsme stan.
d) Stan stojí u řeky.
e) Na stole leží sešit.
f) Zapomněl jsem sešit.

4. 2., nebo 4. pád? Tvar je v obou větách stejný.
a) Hledám kamaráda.
b) Dostal jsem dárek od kamaráda.
c) Nevšiml jsem si souseda.
d) Pozdravil jsem souseda.

5. Najděte v textu všechna podstatná jména a určete jejich pád: „Táta jel s Martinem na chatu. Za chatou teče potok. Martin chytal v potoce ryby. Pak dal jednu rybu kočce od sousedů. Martine, podej mi síť!“

6. Ondra napsal do slohu větu: „Položil jsem tašku na židli a sešit na stole.“ Paní učitelka mu jedno slovo opravila. Které a proč?

Kam dál