Čeština - 3. třída

Dy, ty, ny a di, ti, ni

Po d, t, n rozhoduje, jak slovo čteme: tvrdě dy, ty, ny jako dým, tykev, nyní, měkce ďi, ťi, ňi jako divadlo, ticho, nic. Přejatá slova jako diktát nebo titulky se čtou tvrdě, a přesto se píšou s i.

Párové souhlásky

Na konci slova a před jinou souhláskou se párová souhláska vyslovuje jinak, než se píše: hrad zní jako hrat, prosba jako prozba. Které písmeno napsat, prozradí jiný tvar slova, ve kterém za souhláskou následuje samohláska: hrad - hrady, tužka - tužička.

Psaní ú a ů

Ú se píše na začátku slova a na začátku jeho druhé části po předponě nebo ve složeném slově (úkol, neúspěch, trojúhelník), ů uprostřed a na konci slova (dům, domů). Kde se ů střídá s o, pomůže zkouška: stůl - stoly.

Diktát pro 3. třídu

Vyjmenovaná slova po b, l, m, p, s, v, z v souvislém textu, jak je píše paní učitelka v diktátu. U každé chyby uvidíš, se kterým vyjmenovaným slovem je slovo příbuzné, nebo že není příbuzné s žádným.

Ohebné slovní druhy

Ohebná slova mění tvar: pes, psa, psovi, nebo běžím, běžíš, běží. Jsou to podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky a slovesa, a druh poznáš podle otázky, na kterou slovo odpovídá.

Rod podstatných jmen

Rod poznáš tak, že před slovo dáš ten, ta, nebo to: ten hrad, ta píseň, to kuře. U rodu mužského se ještě ptáš, jestli je to živá bytost, člověk nebo zvíře (pán, pes), nebo věc (hrad, strom).

Pády podstatných jmen

Kdo, co, koho, čeho, komu, čemu... Ve větě je podtržené podstatné jméno a ty určíš, v jakém je pádě. Pomůže se zeptat celou větou.

Druhy vět

Věta oznamovací něco sděluje a končí tečkou, tázací se ptá a končí otazníkem. Rozkazovací někomu přikazuje nebo ho prosí, přací vyjadřuje přání (kéž by, ať, kdyby tak) a obě končí většinou vykřičníkem. Tady znaménko chybí, poznáš to podle slov.

Podmět a přísudek

Podmět najdeš otázkou kdo, co? a přísudek otázkou co dělá? Podmět nemusí stát na začátku věty: Na stromě sedí vrabec - kdo sedí? vrabec.

Slova nadřazená a podřazená

Ovoce je slovo nadřazené, jablko, hruška a švestka jsou slova podřazená a mezi sebou souřadná. Nadřazené slovo má širší význam a zahrnuje všechna podřazená.

Synonyma a antonyma

Synonyma neboli slova souznačná znamenají skoro totéž (veselý a radostný), antonyma neboli slova protikladná znamenají opak (veselý a smutný). Jedno slovo může mít podle významu i víc antonym: starý dům je opak nového, starý pán opak mladého.

Předpona, nebo předložka?

Předložka je samostatné slovo a píše se zvlášť: do lesa, na stole. Předpona je část slova a píše se dohromady: doběhl, napsal. Poznáš to tak, že mezi předložku a slovo se vejde další slovo: do velkého lesa.

Slova citově zabarvená

Citově zabarvené slovo prozradí, co k věci cítíme: kočička, pejsek a sluníčko jsou zdrobněliny, maminka a miláček mazlivá slova, psisko a babizna zveličují nebo haní. Kočka, pes a slunce jsou citově neutrální, říkají jen, co to je.