Čeština - 8. třída

Vyjmenovaná slova - chytáky

Slova, která znějí stejně a znamenají něco jiného: byli a bili, mýt a mít, výr a vír. Rozhodne až to, co věta říká.

Shoda podmětu s přísudkem - chytáky

Děti si hrály, protože děti jsou v množném čísle rodu ženského, a stejně tak oči a uši; lidé, rodiče a hosté jsou mužský životný. Koncovku vždycky určuje podmět, i když ve větě chybí nebo stojí daleko od slovesa.

I a y v přejatých slovech

V přejatých slovech neplatí, co víš o tvrdých a měkkých souhláskách. Y se píše hlavně ve slovech z řečtiny (fyzika, systém, typ), di, ti, ni čteme tvrdě, ale píšeme i (diktát, titul), a po h, ch, k, r bývá i (chemie, kino, rizoto).

Najdi pravopisnou chybu

Jedna chyba v každé větě, jako v úlohách na hledání chyb u přijímaček: být, nebo bít, děti si hrály, bratrovy boty, ke mně, s, nebo z, bychom, velká písmena v názvech, mladí, nebo mladý, dvěma, kamenný a přejatá slova. Klepni na chybné slovo a uvidíš, jak se píše a proč.

Slovní druhy

Podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa, příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce. Jaký druh je to podtržené slovo, rozhodne věta.

Týž, tentýž

Tentýž znamená ten stejný a skloňuje se podle rodu, čísla a pádu slova, ke kterému patří: tentýž autobus, tatáž píseň, totéž jezero. Když váháš, dosaď stejný: stejnou knihu je 4. pád, tedy tutéž knihu; stejnou tramvají 7. pád, tedy toutéž tramvají.

Jenž, jež, již, jejž

Jenž znamená totéž co který a řídí se rodem a číslem slova, ke kterému patří, a pádem ve své větě: chlapec, jenž; dívka, jež; žáci, již; dort, jejž jsem upekl. Když váháš, dosaď který.

Slovesné třídy a vzory

Třídu poznáš podle 3. osoby čísla jednotného přítomného času: on nese končí na -e, to je 1. třída, tiskne na -ne 2., kryje na -je 3., prosí na -í 4. a dělá na -á 5. třída. Vzor uvnitř třídy pak rozhodne infinitiv, minulý čas, nebo tvar oni.

Souřadné a podřadné souvětí

Souřadné souvětí spojuje dvě hlavní věty, třeba spojkami a, ale, nebo, proto, neboť. Podřadné má větu vedlejší, na kterou se zeptáš z věty hlavní, a uvozují ji spojky jako že, protože, když, aby nebo slova který, kde, kdo.

Poměry mezi větami hlavními

Dvě hlavní věty k sobě něco přidávají (a), stupňují (nejen - ale i), stojí proti sobě (ale) nebo se vylučují (nebo). Druhá věta také může říkat důvod (neboť) či následek (proto). Rozhoduje spojka a význam, a podle poměru se píše čárka.

Obrazná pojmenování

Metafora přenáší pojmenování podle podobnosti: noha stolu nese stůl jako noha tělo. Metonymie podle souvislosti: celá třída se smála, smáli se žáci ve třídě. Personifikace dává věcem a přírodě lidské vlastnosti: les šeptá. Přirovnání srovnává se slovem jako: rudý jako rak.

Útvary národního jazyka

Spisovnou češtinou píšeme a mluvíme na veřejnosti. Obecná čeština zní v Čechách doma i na ulici: mlíko, dobrej. Nářečí patří jednomu kraji, na Moravě rožni nebo zemáky. Slangem mluví jedna skupina, žáci řeknou matika, a argot je řeč zlodějů a vězňů: fízl, basa.

Cizí slova a jejich význam

Cizí slova přišla do češtiny z jiných jazyků, nejvíc z latiny, řečtiny, francouzštiny a angličtiny. Většina z nich má české slovo, které znamená totéž: analýza je rozbor, experiment pokus, hobby koníček. Když cizímu slovu ve větě nerozumíš, zkus za něj dosadit české.