Čeština - 7. třída

Vyjmenovaná slova - chytáky

Slova, která znějí stejně a znamenají něco jiného: byli a bili, mýt a mít, výr a vír. Rozhodne až to, co věta říká.

Ji, nebo jí? Mi, nebo my? Ti, nebo ty?

Ji píšeš jen ve 4. pádě (koho, co? vidím ji), jinak jí (dal jsem jí, bojím se jí). Mi a ti jsou 3. pád, komu? (dej mi, dám ti), my a ty 1. pád, kdo? (my jsme, ty jsi). Ukazovací ti a ty podle rodu: ti kluci, ty holky.

Zdvojené souhlásky

Dvě n se píšou tam, kde kořen končí na n a přidá se přípona -ný nebo -ní: cena - cenný, den - denní. Přípona -ěný má jen jedno n (dřevěný, skleněný) a na švu předpony se souhlásky zdvojí, když se potkají stejné: roz-zlobit, od-dělit.

Najdi pravopisnou chybu

Jedna chyba v každé větě, jako v úlohách na hledání chyb u přijímaček: být, nebo bít, děti si hrály, bratrovy boty, ke mně, s, nebo z, bychom, velká písmena v názvech, mladí, nebo mladý, dvěma, kamenný a přejatá slova. Klepni na chybné slovo a uvidíš, jak se píše a proč.

Zkratky a značky

Zkratka slova má na konci tečku: např., str., tzv., a ustálené atd., apod., tj. se píšou dohromady. Víceslovná zkratka má tečku a mezeru za každou částí: s. r. o., př. n. l. Zkratka z počátečních písmen (ČR, ZŠ, OSN) a značka (km, kg, Kč, %) se píšou bez tečky a mezi číslem a značkou je mezera: 5 km. Na konci věty se tečka zkratky nezdvojuje.

Bychom, nebo bysme? Abychom, kdybychom, byste

Podmiňovací způsob má tvary bych, bys, by, bychom, byste a stejně abych, abys, aby, abychom, abyste a kdybych... kdybyste. Píšou se dohromady a bez jsem, jsi, jsme, jste: aby jsme je chyba a bysme nespisovné.

Skloňování osobních zájmen

Po předložce se j mění v n a stojí jen dlouhý tvar: k němu, s ní, bez nich, pro tebe. Jim je komu? (oni), jím kým, čím? (on). Na začátku věty stojí dlouhý tvar: Mně je zima. Na ni je kam? (4. pád), na ní kde? (6. pád). S sebou něco bereš, sebou házíš. Přivlastňovací jeho, její a jejich se po předložce nemění: s jeho bratrem.

Skloňování přejatých podstatných jmen

Muzeum, gymnázium a centrum ztrácejí v ostatních pádech -um: v muzeu, do gymnázia, několik center. Téma, schéma a klima přibírají -t-: s tématem, podle schématu. Rytmus a organismus ztrácejí -us: v rytmu. Itálie a galerie se skloňují jako růže: do Itálie, v Itálii, s Itálií. Tokio a Chicago jako město: v Tokiu. Shakespeare ztrácí nevyslovované -e (hra Shakespeara), Vivaldi jde podle jarní (Vivaldiho).

Týž, tentýž

Tentýž znamená ten stejný a skloňuje se podle rodu, čísla a pádu slova, ke kterému patří: tentýž autobus, tatáž píseň, totéž jezero. Když váháš, dosaď stejný: stejnou knihu je 4. pád, tedy tutéž knihu; stejnou tramvají 7. pád, tedy toutéž tramvají.

Druhy příslovcí

Druh příslovce poznáš podle otázky: kde, kam, odkud, kudy? je místo (doma, nahoru), kdy, jak dlouho, jak často? čas (zítra, často), jak? způsob (pomalu, pěšky), jak moc, do jaké míry? míra (velmi, příliš) a proč? příčina (proto).

Dvěma, nebo dvěmi? Skloňování číslovek

Dva, dvě a oba, obě mají ve 3. a 7. pádě jen dvěma a oběma, i u ženského rodu: se dvěma kamarádkami. Tvary dvěmi a oběmi jsou chyba. Tři a čtyři mají v 7. pádě třemi a čtyřmi, ve 2. pádě tří a čtyř a v 6. pádě třech a čtyřech.

Dvojné číslo

Oči, uši, ruce a nohy mají v 7. pádě dvojné číslo, koncovku -ma: očima, ušima, rukama, nohama, a stejně i slova, která k nim patří: modrýma očima, oběma rukama. Kolena a ramena mají dvojné tvary jen ve 2. a 6. pádě (na kolenou), v 7. pádě koleny a rameny. Děti, lidé, přátelé a dveře dvojné číslo nemají: s dětmi, s lidmi, dveřmi.

Rozkazovací způsob

Rozkazovací způsob se tvoří od 3. osoby množného čísla: sedí - seď, vrátí - vrať, vstanou - vstaň, a ď, ť, ň zůstávají i v seďte a vraťte. Kde by se konec nedal vyslovit, přidá se -i (řekni, vezmi); v množném čísle je pak ě jen po d, t, n, b, p, v, m (řekněte, vezměte), jinak -ete (zavřete, pošlete). Dlouhá samohláska se krátí: píšou - piš. Pojď, buď, jdi, jez, stůj a pomoz si zapamatuj.

Slovesné třídy a vzory

Třídu poznáš podle 3. osoby čísla jednotného přítomného času: on nese končí na -e, to je 1. třída, tiskne na -ne 2., kryje na -je 3., prosí na -í 4. a dělá na -á 5. třída. Vzor uvnitř třídy pak rozhodne infinitiv, minulý čas, nebo tvar oni.

Věta jednočlenná, dvojčlenná a větný ekvivalent

Dvojčlenná věta má podmět a přísudek, i když je podmět jen v koncovce slovesa (Šli jsme ven). Jednočlenná má jen sloveso a podmět do ní doplnit nejde (Prší. Je chladno). Větný ekvivalent nemá sloveso vůbec: Ahoj! Ano.

Druhy podmětu a přísudku

Podmět je holý (pes), rozvitý (malý pes), několikanásobný (pes a kočka), nebo nevyjádřený, jen v koncovce slovesa (šli jsme). Přísudek je slovesný (štěká, budu psát), slovesný složený s infinitivem (musím se učit), nebo jmenný se sponou být (je lékař).

Větné členy

Větný člen poznáš podle otázky: předmět a příslovečné určení se ptáš od slovesa (koho, co? / kde, kdy, jak, proč?), přívlastek od podstatného jména (jaký, který, čí?). Předložka patří ke členu, na chalupě je celé příslovečné určení místa.

Druhy příslovečného určení

Druh příslovečného určení poznáš podle otázky, kterou se ptáš od slovesa: kde, kam? je místo, kdy? čas, jak? způsob, jak moc? míra, proč? příčina, za jakým účelem? účel, za jaké podmínky? podmínka a navzdory čemu? přípustka.

Počet vět v souvětí

Souvětí má tolik vět, kolik má přísudků. Přísudek ze dvou sloves (budeme psát, chce jet) se počítá jednou, protože infinitiv vlastní větu netvoří.

Souřadné a podřadné souvětí

Souřadné souvětí spojuje dvě hlavní věty, třeba spojkami a, ale, nebo, proto, neboť. Podřadné má větu vedlejší, na kterou se zeptáš z věty hlavní, a uvozují ji spojky jako že, protože, když, aby nebo slova který, kde, kdo.

Druhy vedlejších vět

Druh vedlejší věty poznáš otázkou, kterou se na ni zeptáš z věty řídící: Vím, že přijdeš - co vím? Je to předmětná. Na spojku nespoléhej: Nevím, kde bydlí je předmětná, ne místní.

Obrazná pojmenování

Metafora přenáší pojmenování podle podobnosti: noha stolu nese stůl jako noha tělo. Metonymie podle souvislosti: celá třída se smála, smáli se žáci ve třídě. Personifikace dává věcem a přírodě lidské vlastnosti: les šeptá. Přirovnání srovnává se slovem jako: rudý jako rak.

Tvoření slov: odvozování, skládání, zkracování

Odvozené slovo vznikne z jednoho slova předponou nebo příponou: les, lesník. Složené ze dvou slov, často se spojovacím o: voda a vodit, vodovod. Zkratka vznikne zkrácením několika slov: základní škola, ZŠ.

Cizí slova a jejich význam

Cizí slova přišla do češtiny z jiných jazyků, nejvíc z latiny, řečtiny, francouzštiny a angličtiny. Většina z nich má české slovo, které znamená totéž: analýza je rozbor, experiment pokus, hobby koníček. Když cizímu slovu ve větě nerozumíš, zkus za něj dosadit české.