Po b, v a p se píše ě: oběd, běhat, věc, svět, pět, pěkný. Bje a vje se píše jen tam, kde se předpona ob- nebo v- potká se slovem, které začíná na je-: ob-jet, ob-jev, v-jezd. Pje v češtině není. Mně se píše tam, kde je ve slově příbuzném mn nebo men (jemný - jemně, zapomenout - zapomněl), a u zájmena já ve 3. a 6. pádě (ke mně, o mně). Jinde je mě: město, měsíc, vidíš mě.

Zdvojená souhláska vzniká, když se ve slově potkají dvě stejné souhlásky: kořen na n a přípona -ný (cen-ný, kamen-ný), nebo předpona a kořen (roz-zlobit, od-dělit, nej-jižnější). Všechno najednou ukazuje tabulka:

co píšukdypříklady
bě, věskoro vždyckyoběd, obě, běh, věc, svět, květ
bje, vjepředpona ob-, v- + slovo na je-objet, objev, objednat, vjet, vjezd
pěvždyckypět, pěna, opět, na mapě
měskoro vždycky; já ve 2. a 4. páděměsto, měkký, v zimě; bez mě, vidí mě
mněve slově příbuzném je mn, men; já ve 3. a 6. pádějemně, zapomněl; ke mně, o mně
nn, zz, dd, jjpotkají se dvě stejné souhláskycenný, denní, rozzlobit, oddělit, nejjižnější

Každé pravidlo si můžete vyzkoušet ve cvičení s vysvětlením u každé chyby: Bě, bje, vě, vje, pě, Mě, nebo mně a Zdvojené souhlásky.

Proč se to plete

Protože to zní stejně. Oběd i objet vyslovujeme [objet], věc jako [vjec], město jako [mňesto] a zapomněl taky s [mňe]. Ucho tu nepomůže. Pomůže jen otázka, z jakých částí se slovo skládá. Proto se k nim ve škole vracíme znovu, když se probírá stavba slova: kořen, předpona a přípona.

Bě, nebo bje? Vě, nebo vje?

Základ je jednoduchý: bě a vě se píše skoro vždycky. Bje a vje jen ve slovech, kde je na začátku předpona ob- nebo v- a za ní část slova, která začíná na je-.

Zkouška: dá se slovo rozdělit?

Zkuste slovo rozdělit za ob nebo za v. Když vám zbude kus, který začíná na je a znáte ho i z jiných slov (jet, jezdit, jev, jednat, jasný), píše se je:

  • ob + jet = objet (kaluž objedu na kole)
  • ob + jezd = objezd, kruhový objezd
  • ob + jevit = objevit, objev, objevitel
  • ob + jednat = objednat, objednávka
  • ob + jem = objem, objemný (patří k obejmout, objímat, stejně jako objetí níže)
  • ob + jasnit = objasnit (udělat jasným)
  • v + jet = vjet, vjel, nevjel
  • v + jezd = vjezd, zákaz vjezdu

Patří sem i objetí a objala od slova obejmout: babička mě objala, uvítala mě objetím.

ob + jel = objelv + jezd = vjezdroz + zlobit = rozzlobitod + dělit = oddělitcen + ný = cennýoběd nejde rozdělit: bě

Kde je bě a vě

Všude, kde slovo rozdělit nejde, nebo kde po rozdělení žádné je- nezbude:

  • oběd, obědvat, obědy: o + běd nic neznamená a se slovem objednat nemá oběd nic společného, i když jde o jídlo.
  • obě, oběma: číslovka, žádná předpona.
  • oběť, obětovat, obětavý: slovo oběť, ne objet.
  • běh, běhat, běžet, rozběhnout se, výběh: tady je kořen běh.
  • věc, věta, svět, světlo, květ, věž, věk, věřit, vědět, odpověď, člověk, hvězda, dvě: v patří ke kořeni, není to předpona.

Dobře si to pohlídáte u slov uvěřit a povědět. Předponu mají (u-, po-), ale v patří ke kořeni věř a věd. Předpona v- to není, takže vě. Ve cvičení Bě, bje, vě, vje, pě jsou taková slova schválně.

Bě, vě, pě a mě v tvarech slov

Spoustu ě přinese koncovka. Podstatná jména podle vzoru žena, která končí na -ba, -va, -pa, -ma, mají ve 3. a 6. pádě -ě: ryba - o rybě, tráva - v trávě, mapa - na mapě, zima - v zimě. Stejně zájmena: tobě, sobě. Tady žádná předpona není, takže vždycky bě, vě, pě, mě.

Pě: vždycky ě

Po p je to nejjednodušší: pje v českých slovech nenajdete. Neexistuje totiž předpona, která by končila na p a dala se spojit se slovem na je-. Píše se tedy vždycky pě: pět, pěna, pěkný, pěšky, pěšina, opět, zpět, zpěv, spěchat, úspěch, pěstovat, pěnkava, na mapě, v chalupě.

Mě, nebo mně?

Tady jsou dvě různé situace: mě a mně uvnitř slova (město, zapomněl) a samostatné zájmeno já (bez mě, ke mně). Každá má svou zkoušku.

Uvnitř slova: hledej n

Mně se píše, když ve slově příbuzném slyšíte mn nebo men. Jinak se píše mě.

mně: v příbuzném slově je nmě: žádné n
zapomněl (zapomenout), vzpomněl si, připomnělaměsto, náměstí, měsíc
jemně (jemný), příjemně (příjemný)měkký, mělký, měď
skromně, tajemně, písemně, vzájemně (skromný, tajemný...)měl, uměl (mít, umět)
zapomnětlivý (zapomenout)měřit, rozměr, změna; v zimě, ve tmě

Pomáhá i tohle: když přídavné jméno končí na -mný, příslovce od něj končí na -mně. Jemný - jemně, příjemný - příjemně, skromný - skromně, rozumný - rozumně. U měnit a měřit žádné n navíc není, proto změna a rozměr mají jen mě.

Zájmeno já: rozhoduje pád

U zájmena já se nedá nic rozdělovat. Rozhoduje pád:

pádotázkajázkouška: typříklad
2.koho, čeho?mě (mne)tebebez mě, u mě, od mě, vedle mě
3.komu, čemu?mně (mi)toběke mně, dej to mně, kvůli mně
4.koho, co?mě (mne)tebevidí mě, pro mě, čeká na mě
6.o kom, o čem?mnětoběo mně, při mně, ve mně

Zkouška se slovem ty je nejrychlejší. Dejte do věty místo já zájmeno ty. Když řeknete tobě, píšete mně. Když řeknete tebe, píšete mě.

Příklad 1

Pojď ke _ blíž. Zkouška: Pojď k tobě blíž. Tobě, tedy ke mně. Kontrola otázkou: ke komu? To je 3. pád.

Příklad 2

Děda na _ čeká. Zkouška: Děda na tebe čeká. Tebe, tedy na mě. Kontrola: na koho čeká? 4. pád.

Příklad 3: stejná předložka, jiný pád

Po předložkách o, na, v může přijít 4. i 6. pád, a tak tu chyby vznikají nejčastěji:

  • Mluvili o mně. (o tobě, o kom?) - Máma se o mě bojí. (o tebe, o koho?)
  • Teď to záleží na mně. (na tobě) - Čekej na mě. (na tebe)
  • Strach ve mně rostl. (v tobě) - Trenér ve mě věří. (v tebe)

Otázka o kom nebo o koho zní skoro stejně, zkouška s tobě, tebe je spolehlivější. Zájmena mi, my, ji, jí trénuje cvičení Ji, nebo jí? Mi, nebo my?

Zdvojené souhlásky

Dvě stejné souhlásky vedle sebe se v češtině píšou skoro jen tam, kde se potkají dvě části slova a každá jednu z nich přinese. Ve 6. a 7. třídě je potkáte hlavně na třech místech.

1. Kořen na n a přípona -ný, -ní

Když kořen končí na n a přidáte příponu -ný nebo -ní, potkají se dvě n:

  • cena - cenný, cennost, bezcenný
  • kámen - kamenný
  • den - denní, denně, dvoudenní
  • ráno - ranní
  • okno - okenní
  • telefon - telefonní, zákon - zákonný, plyn - plynný
  • víno, vina - vinný, seno - senný, struna - strunný, stěna - nástěnný, výměna - výměnný

Zkouška má dvě otázky. Končí kořen na n? A začíná přípona na n? Jen když platí obojí, píšete nn. Proto jarní a zimní mají jedno n: kořen jar- ani zim- na n nekončí.

Jedno n: -ěný, -ený, -ík, -ový

Přípona -ěný a -ený začíná na ě nebo e, ne na n, takže se žádná dvě n nepotkají. Píše se jedno:

  • dřevěný, skleněný, hliněný, vlněný, lněný (z čeho je to vyrobené)
  • vařený, pečený, smažený, ztracený, nakreslený (co se s tím stalo)

Pozor na hliněný: hlína na n končí, ale přípona je -ěný, tedy hlin + ěný, jedno n. Jedno n mají i slova s příponou -ík, -ový, -itý: ceník, deník, kameník, cenový, kamenitý.

2. Předpona a kořen

Předpona končí stejnou souhláskou, jakou začíná kořen:

  • roz + zlobit = rozzlobit, roz + zářit = rozzářit, roz + zuřit = rozzuřit
  • bez + zub = bezzubý
  • od + dělit = oddělit, oddělení, od + díl = oddíl, od + dech = oddech, oddaný, oddálit
  • pod + dát = poddajný (dá se snadno ohnout)
  • nej + jižnější = nejjižnější, nejjistější

Když kořen začíná jinou hláskou, je souhláska jen jedna: roz + umět = rozumět, od + jet = odjet, bez + ohledný = bezohledný. Kde předpona končí a kořen začíná, ukazuje článek Stavba slova. Předpony s-, z-, vz- procvičíte ve cvičení Předpony s-, z-, vz-.

3. Kořen a přípona -ký: měkký

Kořen měk- (měknout, změknout) a přípona -ký: měkký, měkká, měkkost. Srovnejte s lehký: kořen leh- končí na h, takže jedno k.

Všechny tři případy i slova s jedním n jsou ve cvičení Zdvojené souhlásky.

Časté chyby

  • obědnat místo objednat. Objednat je ob + jednat, s obědem to nesouvisí. A naopak oběd, ne objed: nedá se rozdělit.
  • objetavý místo obětavý. Obětavý je od slova oběť.
  • zapoměl místo zapomněl. Zapomenout má men, proto mně.
  • bez mně, pro mně místo bez mě, pro mě. Zkouška: bez tebe, pro tebe.
  • ke mě místo ke mně. Zkouška: k tobě.
  • dřevěnný, skleněnný místo dřevěný, skleněný. Přípona -ěný má jedno n.
  • kamený, cený místo kamenný, cenný. Kořen kamen-, cen- + -ný.
  • rozlobit, odělit místo rozzlobit, oddělit. Předpona přinese svou souhlásku, kořen svou.

Pro rodiče

Dítě tyhle chyby neslyší, protože tam nejsou slyšet. Nepomůže tedy pomalé předříkávání slova, pomůže rozdělit ho nahlas: ob-jel, roz-zlobit, cen-ný. U mě a mně se vyplatí zkouška se slovem ty, kterou zvládne i třeťák: „Řekni tu větu s ty místo já. Říkáš tobě, nebo tebe?“ Po pár větách to dítě dělá samo a otázky na pády k tomu nepotřebuje.

Příklady k procvičení

1. Doplňte ě, nebo je: ob_d, ob_vit, ob_dnat, ob_ sestry, v_c, v_zd, sv_t, op_t.

2. Doplňte mě, nebo mně: zapo_l, _sto, je_, roz_r, příje_, v zi_.

3. Doplňte mě, nebo mně a napište zkoušku: a) Dej to _. b) Bez _ nikam nechoď. c) Mluvili o _. d) Babička se o _ starala. e) Kluci u _ spali. f) Kvůli _ jsme přišli pozdě.

4. Doplňte n, nebo nn: ce_ý, dřevě_ý, de_í, kame_ík, ra_í, skleně_ý, telefo_í, jar_í.

5. Doplňte jednu, nebo dvě souhlásky: ro_lobit, o_ělení, o_padky, ne_ižnější, mě_ý, ro_umět.

6. Najděte v textu pět chyb a opravte je: „Tatínek obědnal na sobotu velký objed. Babička mi připoměla, že bez mně nikam nepojede. Ve skříni našla dřevěnnou krabičku.“

Kam dál