Přímá řeč jsou slova, která někdo řekl, napsaná přesně tak, jak je řekl. Píše se do uvozovek, na začátku dole „ a na konci nahoře “. Kdo mluví, říká uvozovací věta. Když stojí před přímou řečí, píše se za ni dvojtečka a přímá řeč začíná velkým písmenem. Když stojí za přímou řečí, mění se tečka na konci přímé řeči v čárku uvnitř uvozovek, otazník a vykřičník zůstávají a uvozovací věta začíná malým písmenem. Když stojí uprostřed, je mezi dvěma čárkami a přímá řeč za ní pokračuje malým písmenem.

Uvozovací větaPříkladSchéma
před přímou řečíMaminka řekla: „Nezapomeň si svačinu.“U: „P.“
za přímou řečí„Dnes bude pršet,“ řekl táta.„P,“ u.
za otázkou nebo zvoláním„Kdy začíná film?“ zeptala se Klára.„P?“ u.
uprostřed přímé řeči„Zítra,“ řekl táta, „pojedeme k babičce.“„P,“ u, „p.“

Ve schématu znamená U uvozovací větu a P přímou řeč. Velké U nebo P říká, že ta část začíná velkým písmenem, malé u nebo p, že malým. Přímá řeč se probírá ve 4. a 5. třídě a v 6. třídě se k ní vrací sloh, když se píše vypravování. Zkusit si ji můžete ve cvičení přímá řeč: z několika zápisů jedné věty vyberete ten správný a u chyby uvidíte pravidlo, které porušuje. Pro rodiče, kteří s dítětem úkol dělají: nejvíc pomáhá přečíst nahlas jen to, co je v uvozovkách. Musí to dát smysl samo o sobě, jako by to postava opravdu řekla.

Co je přímá řeč a co uvozovací věta

Ve větě Maminka řekla: „Nezapomeň si svačinu.“ jsou dvě části. To, co maminka opravdu řekla, Nezapomeň si svačinu, je přímá řeč. Maminka řekla jsou slova vypravěče, který nám oznamuje, kdo mluví a jak. To je uvozovací věta. Její sloveso nemusí být jen řekl: patří sem i zeptal se, zavolal, zašeptal, odpověděl, vykřikl a další, o nich níž.

Přímá řeč může být oznámení, otázka, prosba i zvolání. Je to celá výpověď, proto má vlastní velké písmeno na začátku a vlastní znaménko na konci. Jen když stojí uvozovací věta za ní, tečka se změní v čárku.

Uvozovky: dole a nahoře

Česká přímá řeč začíná uvozovkami dole a končí uvozovkami nahoře. Pomáhá si to představit jako čísla: na začátku dole 99, na konci nahoře 66.

„Mám hlad.“dole, jako 99nahoře, jako 66

Na klávesnici jsou jen rovné uvozovky "takové", které se pro přímou řeč v češtině nepoužívají. Textový editor nastavený na češtinu dá správné uvozovky sám. Ve Windows je jde napsat i přes klávesu Alt: Alt + 0132 dá „ a Alt + 0147 dá “ (číslice se píšou na numerické klávesnici).

Uvozovací věta před přímou řečí

Za uvozovací větou je dvojtečka, potom uvozovky dole a přímá řeč začíná velkým písmenem. Na konci je tečka, otazník nebo vykřičník přímé řeči a za ním uvozovky nahoře. Další tečka za uvozovky už nepatří.

  • Paní učitelka se zeptala: „Kdo má hotový úkol?“
  • Táta zavolal: „Večeře je na stole!“
  • Honza řekl kamarádovi: „Půjčím ti svoje kolo.“

Čárka místo dvojtečky je chyba: Maminka řekla, „Nezapomeň si svačinu.“ Čárka za řekla patří jen do nepřímé řeči, kde následuje že.

Uvozovací věta za přímou řečí

Tady se dějí tři věci najednou:

  • Oznamovací přímá řeč nekončí tečkou, ale čárkou, a ta je uvnitř uvozovek, před těmi horními: „Dnes bude pršet,“ řekl táta.
  • Otazník a vykřičník zůstávají a čárka se za ně už nepíše: „Kolik je hodin?“ zeptal se Ondra. „Hurá, máme prázdniny!“ zajásaly děti.
  • Uvozovací věta je pokračování téže věty, proto začíná malým písmenem. Velké zůstane jen jméno: „Mám hlad,“ Vojta si postěžoval.

Tečka na konci celé věty patří až za uvozovací větu. V uvozovací větě za přímou řečí obvykle stojí sloveso na začátku: řekl táta, zeptala se Klára, zajásaly děti. Tak to zní přirozeně a tak to najdete v knihách.

Uvozovací věta uprostřed přímé řeči

Někdy vypravěč přímou řeč přeruší. Uvozovací věta je pak mezi dvěma čárkami: první čárka patří do uvozovek za první část přímé řeči, druhá stojí za uvozovací větou. Přímá řeč za ní pokračuje malým písmenem, protože je to pořád jedna věta.

  • „Když budeš hodný,“ slíbila maminka, „dostaneš zmrzlinu.“
  • „Kdo z vás,“ zeptal se děda, „uhodne tuhle hádanku?“

Ve druhé větě je otazník až na konci, protože otázka končí až tam. Ze schématu „P,“ u, „p.“ se pozná, že obě části přímé řeči tvoří jednu větu: když je spojíte, dostanete Kdo z vás uhodne tuhle hádanku?

Jiný případ je, když postava řekne dvě věty a uvozovací věta stojí mezi nimi. První věta končí čárkou (nebo otazníkem či vykřičníkem) v uvozovkách, uvozovací věta končí tečkou a druhá věta přímé řeči začíná zase velkým písmenem:

  • „Dnes bude pršet,“ řekl táta. „Vezměte si deštníky.“

Rozhodne, jestli jsou obě části samostatné věty, nebo jestli druhá část tu první dokončuje. Dnes bude pršet. a Vezměte si deštníky. jsou dvě věty, proto za uvozovací větou tečka a dál velké písmeno. Zítra samo větou není a pojedeme k babičce větu dokončuje, proto čárka a malé písmeno. Ve cvičení na tomto webu je proto první část vždy jen kousek věty nebo věta vedlejší, která sama neobstojí (Zítra, Když budeš hodný), aby bylo jasné, že jde o jednu větu.

Rozhovor: každý mluvčí na nový řádek

Když spolu mluví víc postav, píše se každá promluva na nový řádek. Uvozovací věta se nemusí psát pokaždé, z řádků se pozná, kdo mluví:

„Kam jdeš?“ zeptala se babička.
„K Ondrovi,“ odpověděl Kuba. „Máme spolu úkol.“
„A kdy se vrátíš?“
„Do večeře určitě.“

Ve slohové práci přímá řeč oživí vypravování. Postava v ní smí mluvit i nespisovně, jak by mluvila doopravdy. Vypravěč kolem ní ale píše spisovně, víc v článku spisovná a nespisovná čeština.

Slova místo řekl

Když se v příběhu opakuje pořád řekl, řekla, řekl, čte se to špatně. Místo řekl jde použít slovo podobného významu (slovo souznačné), které navíc prozradí, jak postava mluví. Víc o souznačných slovech v článku synonyma a antonyma.

Když postavaUvozovací sloveso
se ptázeptal se, vyptával se, vyzvídal, divil se
odpovídáodpověděl, odvětil, přikývl, namítl
mluví hlasitězavolal, vykřikl, zakřičel, zvolal
mluví potichuzašeptal, zamumlal, pošeptal
má radostzajásal, smál se, radoval se
je smutná nebo se zlobípovzdechl si, postěžoval si, zlobil se, zavrčel
něco chcepoprosil, požádal, navrhl, přikázal
něco oznamujeoznámil, vysvětlil, upozornil, připomněl, prozradil

Přímá a nepřímá řeč

Nepřímá řeč vypráví, co kdo řekl, vlastními slovy, bez uvozovek. Z přímé řeči se stane vedlejší věta, a proto ji od uvozovací věty odděluje čárka. Která spojka nebo které tázací slovo ji uvede, záleží na tom, co postava řekla:

PostavaPřímá řečNepřímá řeč
oznamujeTáta řekl: „Dnes bude pršet.“Táta řekl, že dnes bude pršet.
se ptá s tázacím slovemKlára se zeptala: „Kdy začíná film?“Klára se zeptala, kdy začíná film.
se ptá, odpověď je ano nebo neLucka se zeptala: „Můžu jít ven?“Lucka se zeptala, jestli (zda) může jít ven.
prosí nebo přikazujeMaminka poprosila Petra: „Pomoz mi s taškou.“Maminka poprosila Petra, aby jí pomohl s taškou.

Při převodu se mění i osoba. V přímé řeči mluví postava sama za sebe (já, ty), v nepřímé o ní mluví vypravěč (on, ona): Honza řekl Kubovi: „Půjčím ti svoje kolo.“ se změní na Honza řekl Kubovi, že mu půjčí svoje kolo. Z půjčím je půjčí a z ti je mu. Otazník a vykřičník v nepřímé řeči nejsou, věta končí tečkou. Ztratí se i citoslovce: „Hurá, máme prázdniny!“ zajásaly děti. je v nepřímé řeči Děti zajásaly, že mají prázdniny.

Jak doplnit znaménka k přímé řeči: postup

  1. Najděte, kdo mluví. Slova jako řekl, zeptala se jsou uvozovací věta, to ostatní je přímá řeč.
  2. Podívejte se, kde uvozovací věta stojí: před, za, nebo uprostřed.
  3. Dejte přímou řeč do uvozovek, dole „ na začátku, nahoře “ na konci.
  4. Doplňte znaménka podle místa: před ní dvojtečku, za ní čárku v uvozovkách (nebo nechte otazník či vykřičník), uprostřed dvě čárky.
  5. Zkontrolujte písmena: přímá řeč začíná velkým, uvozovací věta za ní malým, pokračování přímé řeči za uvozovací větou uprostřed malým.

Příklad 1

Sestra se zeptala kde jsou moje modré ponožky

Mluví sestra, uvozovací věta Sestra se zeptala stojí před přímou řečí. Za ni dvojtečka, přímá řeč do uvozovek a s velkým písmenem. Je to otázka, takže na konci otazník uvnitř uvozovek: Sestra se zeptala: „Kde jsou moje modré ponožky?“ Kontrola: Kde jsou moje modré ponožky? je samostatná otázka s velkým písmenem a otazníkem.

Příklad 2

ten pes nekouše uklidnil nás soused

Uvozovací věta uklidnil nás soused stojí za přímou řečí. Přímá řeč je oznamovací, takže místo tečky dostane čárku, a to uvnitř uvozovek. Uvozovací věta začíná malým písmenem, tečka je až na konci: „Ten pes nekouše,“ uklidnil nás soused. Kontrola: kdyby soused větu řekl sám, končila by tečkou, a proto teď čárka, ne otazník ani vykřičník.

Příklad 3

až vyrostu prohlásil Šimon budu hasič

Uvozovací věta prohlásil Šimon je uprostřed. Až vyrostu je věta vedlejší, sama by neobstála, takže jde o jednu větu přerušenou vypravěčem: „Až vyrostu,“ prohlásil Šimon, „budu hasič.“ Kontrola: spojené části dají Až vyrostu, budu hasič., jednu celou větu. Čárka za vyrostu by tam byla i bez uvozovací věty, protože odděluje vedlejší větu, víc v článku Čárky ve větě a v souvětí.

Časté chyby

  • Obě uvozovky nahoře. “Mám hlad,“ je chyba, na začátku jsou uvozovky dole: „Mám hlad,“.
  • Čárka nebo tečka za uvozovkami. „Dnes bude pršet“, řekl táta. je špatně, čárka patří dovnitř: „Dnes bude pršet,“ řekl táta. Stejně tak Maminka řekla: „Nezapomeň si svačinu“. má tečku na špatném místě.
  • Čárka za otazníkem nebo vykřičníkem. „Kolik je hodin?“, zeptal se Ondra. má jedno znaménko navíc. Otazník čárku nahrazuje.
  • Tečka uvnitř a velké písmeno za ní. „Dnes bude pršet.“ Řekl táta. rozdělí jednu větu na dvě a Řekl táta. pak nedává smysl.
  • Velké písmeno v pokračování. V „Zítra,“ řekl táta, „Pojedeme k babičce.“ má být pojedeme s malým písmenem.
  • Uvozovky v nepřímé řeči. Táta řekl, že „dnes bude pršet“. Nepřímá řeč se do uvozovek nepíše.

Velké písmeno na začátku přímé řeči zmiňuje i článek Velká písmena: kdy se píše velké písmeno, čárky ve větě a v souvětí článek Čárky ve větě a v souvětí.

Příklady k procvičení

1. Doplňte uvozovky, znaménka a velká písmena. Uvozovací věta stojí před přímou řečí:
a) Babička se zeptala kde máš čepici
b) Táta zavolal večeře je na stole

2. Doplňte uvozovky, znaménka a velká písmena. Uvozovací věta stojí za přímou řečí:
a) mám hlad postěžoval si Vojta
b) kolik je hodin zeptal se Ondra
c) hurá máme prázdniny zajásaly děti

3. Doplňte uvozovky, znaménka a velká písmena. Uvozovací věta je uprostřed jedné věty přímé řeči:
a) až zazvoní řekla paní učitelka odevzdáte sešity
b) kdo z vás zeptal se děda uhodne tuhle hádanku

4. Najděte a opravte chyby:
a) „Ten pes nekouše“, Uklidnil nás soused.
b) Trenér řekl, „Teď si dáme přestávku“.
c) “Pozor, schod!“, upozornil nás průvodce.

5. Převeďte do nepřímé řeči:
a) Filip řekl: „Na hřišti jsem našel klíče.“
b) Adam se mě zeptal: „Půjdeš s námi k řece?“
c) Babička varovala Tomáše: „Nesahej na kamna!“

6. Paní učitelka v pondělí něco řekla třídě. Vojta to doma vyprávěl takhle: Paní učitelka nám připomněla, abychom si zítra přinesli pastelky. Napište, jak to paní učitelka řekla doopravdy, jako přímou řeč s uvozovací větou za přímou řečí.

Kam dál