Čárky ve větě a v souvětí

Čárka v češtině odděluje části věty podle její stavby, ne podle toho, kde se při čtení nadechneme. Ve větě jednoduché se píše za oslovením a citoslovcem, mezi členy výčtu, které nespojuje a, i, ani, nebo, před ale a kolem přístavku. V souvětí se věta vedlejší od hlavní odděluje čárkou vždy, a když je vložená doprostřed, má čárku z obou stran. Mezi dvěma hlavními větami se čárka píše také, jen před slučovacím a, i, ani, nebo ne.

Čárky ve větě jednoduché se probírají v 5. třídě, čárky v souvětí v 6. a 7. třídě a čárka před a se dotahuje až do deváté. Vyzkoušet si je můžete ve cvičeních čárky ve větě jednoduché, čárky v souvětí a čárka před a. Klepnete na slovo, za kterým má čárka být, a u chyby uvidíte pravidlo. Pro rodiče, kteří s dítětem úkol dělají: rada „čárka je tam, kde se zastavíš“ v češtině nefunguje. Pomáhá najít ve větě slovesa a podívat se, co mezi nimi stojí. Proto začínáme tím, jak poznat, kolik vět souvětí má.

Věta jednoduchá, nebo souvětí?

Věta jednoduchá má jeden přísudek, souvětí dva nebo víc. Kolik je v souvětí přísudků, tolik má vět. Přísudek ze dvou sloves (budeme psát, chce jet) se počítá jednou, protože infinitiv vlastní větu netvoří. Jedna věta je proto i tahle: Kluci chtějí po škole hrát fotbal. Tři přísudky (řekl, pojedeme, skončí), a tedy tři věty, má toto souvětí: Tatínek řekl, že pojedeme k moři, až skončí škola.

Věty v souvětí jsou dvojí. Věta hlavní obstojí sama. Věta vedlejší závisí na jiné větě a dá se na ni z ní zeptat: Myslím. Co myslím? Že zítra bude pršet. Vedlejší věta začíná podřadicí spojkou (že, aby, protože, když, až, jestli, kdyby, ačkoli, přestože, pokud, jakmile) nebo vztažným slovem (který, kdo, co, kde, kdy, jak, proč). Souvětí s jednou hlavní větou a jednou nebo více vedlejšími je podřadné. Souvětí s nejméně dvěma hlavními větami je souřadné, i když v něm jsou i věty vedlejší.

Pozor na dvojici protože a neboť. Znamenají skoro totéž, ale protože uvádí větu vedlejší a neboť spojuje dvě hlavní věty. Čárka se píše před oběma. Podřadné souvětí: Zůstali jsme doma, protože pršelo. Souřadné souvětí: Zůstali jsme doma, neboť venku pršelo.

Když má jeden podmět několik přísudků, mluví se o tom ve škole většinou jako o větě jednoduché s několikanásobným přísudkem. Čárky jsou tu stejné jako ve výčtu, ať ji počítáte jakkoli: Babička peče, vaří a zavařuje.

Čárky ve větě jednoduché

Oslovení, citoslovce, ano a ne

Oslovení se od zbytku věty odděluje čárkou, na začátku, na konci i uprostřed: Lucko, pojď k tabuli. Pojď se mnou na hřiště, Tome. Děkuji ti, babičko, za krásný dárek. Uprostřed věty má oslovení čárku před sebou i za sebou, a právě ta druhá se často zapomíná. Oslovení se odděluje i od pozdravu: Dobrý den, pane doktore.

Stejně se odděluje citoslovce a odpověď ano nebo ne na začátku věty: Au, to štíplo! Hurá, zítra jedeme k moři! Ne, ten film jsem ještě neviděl. Výjimkou je citoslovce, které je ve větě členem. Na haf se tu ptáme (co udělal?), proto čárku nemá: Pes udělal haf a utekl.

Výčet a několikanásobný větný člen

Mezi členy výčtu se píše čárka, jen před a ne: Na trhu jsme koupili jablka, hrušky a švestky. Stejně je to s přísudky, podměty nebo přívlastky, kterých je víc. Před a, i, ani, nebo, které jen přidávají další člen, se čárka nepíše: Na hřišti hráli kluci i holky. Zítra nebo pozítří přijede teta. Nemám čas ani chuť.

U přívlastků je potřeba rozlišit dvojí řadu. Bez čárky se píše Na půdě stál starý kožený kufr. Starý tu neříká nic o kufru samotném, ale o koženém kufru: přívlastky jsou postupně rozvíjející. Pomůže zkouška: dá se mezi ně vložit a, aniž by to znělo divně? „Veselé a hravé štěně“ zní dobře, proto se píše Máme veselé, hravé štěně. „Starý a kožený kufr“ zní divně, čárka tam nepatří.

Ale, avšak, nýbrž a spojky ze dvou částí

Před ale, avšak a nýbrž se čárka píše vždy, protože staví členy proti sobě: Byl unavený, ale spokojený. Nechtěl čaj, nýbrž kakao.

Spojky ze dvou částí, jako buď - nebo, ani - ani, jak - tak a nejen - ale i, mají čárku před druhou částí: Zaplatit můžete buď hotově, nebo kartou. Nemám ani čas, ani peníze. Přijdou jak rodiče, tak prarodiče. Umí nejen plavat, ale i potápět se. Samotné ani čárku nemá, jak ukázala věta o čase a chuti.

Přístavek a „a to“

Přístavek je jiné pojmenování téhož a odděluje se čárkami z obou stran: Sněžka, nejvyšší hora Česka, je v Krkonoších. Náš soused, pan Novák, chová včely. Když stojí na konci věty, zbude jen čárka před ním: Byli jsme v Brně, největším městě Moravy. Čárka se píše i před a to, které něco upřesňuje: Potřebuješ dvě věci, a to tužku a gumu. Před dalším a ve výčtu už ne.

Kde se čárka nepíše: jako a než

Jako a než bez slovesa jen srovnávají a čárku nemají: Je silný jako medvěd. Moje sestra je vyšší než já. Letos byla zima delší než loni. Když za než následuje sloveso, uvádí vedlejší větu a čárka se píše, jak ukazuje další kapitola.

Čárky v souvětí

Věta vedlejší

Vedlejší věta se od hlavní odděluje čárkou vždy, ať stojí za hlavní větou, nebo před ní: Myslím, že zítra bude pršet. Když prší, chodíme do tělocvičny. Když je vedlejší věta vložená doprostřed hlavní, má čárku z obou stran:

Další vložené věty: Kniha, kterou jsem dostal, je napínavá. Ten, kdo vyhraje, dostane medaili. Předložka patří do vedlejší věty, takže čárka je před ní: Dům, ve kterém bydlíme, má tři patra. Kontrola je jednoduchá. Vynechte vedlejší větu i s jejími čárkami. Co zbude („Dům má tři patra“), musí dávat smysl.

Odděluje se každá vedlejší věta, i když jich je víc za sebou: Myslím, že víš, o čem mluvím. Výjimkou jsou dvě vedlejší věty spojené slučovacím a, ty se čárkou neoddělují: Řekl, že přijde a že přinese dort.

Některé spojky mají dvě slova a čárka patří před celou spojku: Šli jsme ven, i když pršelo. Před než, za kterým je sloveso, se čárka píše, protože než tu uvádí vedlejší větu: Úkol byl těžší, než jsme čekali.

Věty hlavní

Mezi hlavními větami rozhoduje to, jak se k sobě mají, tedy poměr. Bez spojky se oddělují čárkou vždy: Venku pršelo, foukal studený vítr. Se spojkou se čárka píše ve všech poměrech kromě slučovacího s a, i, ani, nebo.

Samotné nebo mezi hlavními větami čárku nemá, když jen nabízí další možnost. Píše se ve dvojici buď - nebo a tam, kde nebo znamená „jinak“: Pospěš si, nebo ti ujede autobus.

Čárka před a

Před a, které jen přidává další člen nebo větu, se čárka nepíše: Svítilo slunce a ptáci zpívali. Ráno jsem vstal a šel do školy. Čárka před a se píše ve třech případech.

1. A znamená víc než „a ještě“. Uvádí důsledek (a proto, a tak, a tedy, a tudíž), staví věty proti sobě (a přesto, a ve významu ale), stupňuje (a dokonce) nebo upřesňuje (a to): Zaspal, a proto přišel pozdě. Celý týden trénoval, a přesto prohrál. Měl spoustu času, a stejně nic neudělal. Pršelo celý den, a dokonce začalo sněžit.
2. Před a končí vedlejší věta. Čárka pak k a nepatří, uzavírá vedlejší větu: Řekl, že přijde, a odešel. Počkal, až všichni odejdou, a zhasl světlo.
3. Před a končí vložená vedlejší věta. Pes, který štěkal u plotu, a jeho pán odešli. Hlavní věta je „Pes a jeho pán odešli“, druhá čárka zavírá vloženou větu.

Chytáky, kde čárka být nemá: a potom, a pak, a také. Jen řadí jedno za druhé. Vyčistil si zuby a pak šel spát. Pozor i na to, které je zájmenem (to kolo), ne upřesňujícím a to: Dostal k narozeninám kolo a to mu hned ukradli. A pozor, když vedlejší věta stojí na začátku. Čárka je za ní, ale ne před a, které spojuje dvě hlavní věty: Když skončila hodina, uklidili jsme lavice a odešli domů.

Jak doplnit čárky do souvětí: postup

1. Najděte přísudky. Kolik přísudků, tolik vět. Hranice mezi větami bývá mezi dvěma přísudky. Vložená vedlejší věta ale začíná už před prvním přísudkem, hned za slovem, které rozvíjí (Pes, který ...).
2. Najděte začátek každé věty. Bývá to spojka nebo vztažné slovo, i s předložkou před ním (ve kterém, se kterou).
3. Určete, která věta je vedlejší. Vedlejší větu oddělte čárkou z obou stran, pokud nestojí na začátku nebo na konci souvětí.
4. Mezi hlavními větami rozhodněte podle spojky. Slučovací a, i, ani, nebo bez čárky, všechno ostatní s čárkou.
5. Zkontrolujte vložené věty. Když vynecháte vedlejší větu i s čárkami, zbytek musí dávat smysl.

Příklad 1

Když jsme dojeli k chatě začalo pršet a tak jsme hned zatopili.

• Přísudky: dojeli jsme, začalo pršet, zatopili jsme. Souvětí má tři věty.
• „Když jsme dojeli k chatě“ je vedlejší věta (kdy začalo pršet?). Stojí na začátku, čárka je za ní.
• „Začalo pršet“ a „a tak jsme hned zatopili“ jsou dvě hlavní věty. A tak uvádí důsledek, proto čárka.

Správně: Když jsme dojeli k chatě, začalo pršet, a tak jsme hned zatopili.

Příklad 2

Pes který štěkal u plotu a jeho pán odešli.

• Přísudky: štěkal, odešli. Dvě věty.
• „Který štěkal u plotu“ je vedlejší věta (který pes?), vložená do hlavní. Má čárku z obou stran.
• Druhá čárka padne před a. Neodděluje a, zavírá vedlejší větu.
• Kontrola: bez vedlejší věty zbude „Pes a jeho pán odešli“. Dává to smysl.

Správně: Pes, který štěkal u plotu, a jeho pán odešli.

Příklad 3

Vím že máš rád psy a že bys chtěl štěně.

• Přísudky: vím, máš rád, bys chtěl. Tři věty.
• „Vím“ je hlavní věta. Na obě další se z ní ptáme (co vím?), obě jsou vedlejší.
• Vedlejší věty spojuje slučovací a, proto mezi nimi čárka není. Čárka je jen za hlavní větou.

Správně: Vím, že máš rád psy a že bys chtěl štěně.

Časté chyby

• Čárka před každým a. ✗ Svítilo slunce, a ptáci zpívali. A tu jen přidává, správně Svítilo slunce a ptáci zpívali.
• Chybí druhá čárka u vložené věty. ✗ Pes, který štěká nekouše. Vedlejší věta se musí zase zavřít: Pes, který štěká, nekouše.
• Chybí čárka před a proto, a tak. ✗ Bolela ho hlava a tak zůstal doma. Správně Bolela ho hlava, a tak zůstal doma.
• Čárka před jako nebo než bez slovesa. ✗ Skákal vysoko, jako klokan. Srovnání bez slovesa čárku nemá: Skákal vysoko jako klokan.
• Čárka mezi předložkou a který. ✗ Dům ve, kterém bydlíme, má tři patra. Předložka patří do vedlejší věty: Dům, ve kterém bydlíme, má tři patra.
• Zapomenutá čárka za oslovením uprostřed věty. ✗ Děkuji ti, babičko za krásný dárek. Správně Děkuji ti, babičko, za krásný dárek.

Příklady k procvičení

Kam dál

• Cvičení na čárky: čárky ve větě jednoduché, čárky v souvětí a čárka před a.
• Stavba souvětí: počet vět v souvětí, souřadné a podřadné souvětí a poměry mezi větami hlavními.
• Jakou otázkou se ptáme na vedlejší větu, ukazuje cvičení druhy vedlejších vět.
• Přístavek, podmět a přísudek najdete v článku Větné členy, spojky a citoslovce v článku Slovní druhy.