Větné členy: přehled, otázky a rozbor věty s příklady

Větné členy jsou části věty, na které se dá zeptat. Základem věty je podmět a přísudek, kterým se společně říká základní skladební dvojice. Ostatní členy větu rozvíjejí: předmět, příslovečné určení, přívlastek, doplněk a přístavek. Který člen to je, poznáte podle otázky a podle slova, od kterého se ptáte.

Větný člen	Ptáme se	Ptáme se od	Příklad
podmět	kdo? co? (1. pád)	přísudku	Pes štěká.
přísudek	co dělá? co se s ním děje? jaký je?	podmětu	Pes štěká.
předmět	koho? čeho? komu? co? o čem? s kým?	slovesa	Čtu knihu. Pomáhám dědovi.
příslovečné určení	kde? kdy? jak? proč?	slovesa	Hrajeme si na zahradě.
přívlastek	jaký? který? čí?	jména	nové kolo, kniha o dinosaurech
doplněk	jaký? kým? čím?	jména i slovesa	Vrátil se domů unavený.
přístavek	jiné pojmenování téhož, v čárkách	jména	Rex, náš pes, spí v boudě.

Podmět a přísudek se hledají už od 3. třídy, ostatní členy přibudou na druhém stupni, většinou v 6. a 7. třídě. Vyzkoušet si je můžete ve cvičení na větné členy, kde u každé chyby uvidíte otázku, která vede ke správné odpovědi. Mladší děti začnou cvičením na podmět a přísudek. Pro rodiče, kteří s dítětem úkol dělají: větný člen se nepozná podle slova samotného, ale podle toho, ke kterému slovu patří. Stejné „na stole“ je jednou příslovečné určení (Kniha leží na stole: kde leží?) a jindy přívlastek (Kniha na stole patří Janě: která kniha?). Když dítě tápe, nechte ho říct otázku celou, i se slovem, od kterého se ptá. Samotné „kde?“ nestačí.

Jak určit větné členy: postup

Najděte přísudek. Je to sloveso, které říká, co se ve větě děje: hraje, opravil, jsme jeli, budeme psát. Pomocné sloveso (jsem, jsme, budeme) k němu patří, stejně jako zvratné se (vrátil se).
Najděte podmět. Zeptejte se kdo? nebo co? a přidejte přísudek: kdo opravil? Podmět je v 1. pádě a nemusí stát na začátku věty.
U každého dalšího slova zjistěte, ke kterému slovu patří, a zeptejte se od něj. Předložka se počítá ke slovu za ní: na dvoře je jeden člen, ne dva.
Podle otázky určete člen. Od slovesa se ptáte na předmět (pádovou otázkou) nebo na příslovečné určení (kde, kdy, jak, proč), od podstatného jména na přívlastek (jaký, který, čí).

Ve škole se rozbor často zapisuje jako schéma, kterému se říká graf věty, nebo zkratkami nad slovy: Po, Př, Pt, Pu, Pk, D. Podoba zápisu se v učebnicích trochu liší, princip je stejný. Každý člen visí pod slovem, od kterého se na něj ptáme.

Příklad 1

Můj starší bratr včera opravil na dvoře staré kolo.

Co se ve větě děje? Někdo opravil. Opravil je přísudek.
Kdo opravil? Bratr, to je podmět.
Čí bratr? můj. Jaký bratr? starší. Můj a starší jsou dva přívlastky.
Kdy opravil? včera, příslovečné určení času.
Kde opravil? na dvoře, příslovečné určení místa.
Co opravil? kolo, předmět ve 4. pádě.
Jaké kolo? staré, přívlastek. Na staré se neptáme od slovesa, ale od slova kolo.

Zkouška: každé slovo věty má v grafu své místo a žádné nezbylo.

Slovní druh a větný člen nejsou totéž

Slovní druh říká, co je slovo samo o sobě: podstatné jméno, sloveso, příslovce. Větný člen říká, jakou úlohu má slovo v konkrétní větě. Jedno podstatné jméno proto může být skoro čímkoli:

Zahrada kvete. Co kvete? Podmět.
Máme velkou zahradu. Co máme? Předmět.
Hrajeme si na zahradě. Kde si hrajeme? Příslovečné určení místa.
Branka zahrady je zelená. Která branka? Přívlastek.

O slovních druzích je zvláštní článek Slovní druhy. Druh a člen se často kryjí, přívlastek bývá přídavné jméno a příslovečné určení příslovce. Pravidlo to ale není, jak ukazuje zahrada nahoře.

Podmět a přísudek

Podmět říká, kdo nebo co něco dělá, a je v 1. pádě: kdo štěká? pes. Přísudek říká, co podmět dělá, co se s ním děje nebo jaký je. Na co si dát u podmětu pozor:

Podmět nemusí stát na začátku. Na střeše sedí čáp: kdo sedí? čáp. Ráno nás vzbudil budík: co nás vzbudilo? budík. Slovo nás je předmět, i když stojí před přísudkem.
Podmět nemusí být ve větě vidět. Zítra pojedeme do muzea. Kdo pojede? my, poznáme to z tvaru pojedeme. Takovému podmětu se říká nevyjádřený.
Podmět ve 3. pádě nebývá. Tátovi chutnala polévka: co chutnalo? polévka. Slovo tátovi je ve 3. pádě, a podmět proto být nemůže. Je to předmět: komu chutnala? tátovi.
Podmětů může být víc: Kluci a holky hráli fotbal. Jak se pak píše i, nebo y, vysvětluje článek Shoda podmětu s přísudkem.

V 6. a 7. třídě se rozlišují hlavně tři druhy přísudku:

Druh přísudku	Jak vypadá	Příklad
slovesný	jedno sloveso, i s pomocným jsem nebo budu	Kočka chytila myš. Ráno jsme jeli vlakem. Zítra budeme psát diktát.
slovesný složený	sloveso jako chtít, muset, umět, začít a k němu infinitiv	Večer chceme jít do kina. Sestra umí zpívat.
jmenný se sponou	sloveso být (bývat, stát se) a podstatné nebo přídavné jméno	Naše učitelka je přísná. Můj děda byl kuchařem.

Sponě se tak říká proto, že sama skoro nic neříká, jen spojuje podmět se jménem. Hlavní význam nese až to jméno: přísná, kuchařem. Proto patří k přísudku obě slova.

Předmět

Předmět říká, koho nebo čeho se děj týká. Ptáme se na něj od slovesa pádovou otázkou, a to kterýmkoli pádem kromě 1. a 5. pádu:

Malá Ema se bojí tmy. Čeho se bojí? 2. pád.
Pomáháme dědovi. Komu pomáháme? 3. pád.
Petra čte knihu. Co čte? 4. pád, nejčastější ze všech.
Mluvili jsme o prázdninách. O čem jsme mluvili? 6. pád.
Holky si povídaly s babičkou. S kým si povídaly? 7. pád.
Těšíme se na výlet. Na co se těšíme? 4. pád s předložkou.

Pádové otázky jsou pěkně pohromadě v článku Pády a pádové otázky.

Předmět, nebo podmět? Ve větě Učitel pochválil Martina se ptáme: kdo pochválil? učitel, to je podmět. Koho pochválil? Martina, to je předmět. Kdyby to bylo naopak, věta by zněla Martin pochválil učitele. Podmět poznáte podle 1. pádu, ne podle toho, kde stojí.

Předmět, nebo příslovečné určení? I s předložkou to může být obojí, rozhoduje otázka:

Pes čeká na pána. Na koho čeká? Předmět.
Pes čeká na chodbě. Kde čeká? Příslovečné určení místa.
Mluvili jsme o prázdninách. O čem jsme mluvili? Předmět.
O prázdninách jsme byli u moře. Kdy jsme byli u moře? Příslovečné určení času.

Příslovečné určení

Příslovečné určení říká, za jakých okolností se děj odehrál: kde, kdy, jak, proč. Ptáme se na něj většinou od slovesa. Bývá to příslovce (rychle, večer, doma) nebo podstatné jméno s předložkou (na zahradě, kvůli dešti). Podle otázky má své druhy:

Příslovečné určení	Ptáme se	Příklad
místa	kde? kam? odkud? kudy?	Jirka bydlí v Ostravě. Kočka se schovala pod postel.
času	kdy? jak dlouho? odkdy? dokdy?	V sobotu pojedeme k babičce. Čekali jsme dvě hodiny.
způsobu	jak? jakým způsobem?	Jana zpívá krásně. Honza mluví potichu.
míry	jak moc? do jaké míry?	Polévka byla příliš slaná.
příčiny	proč? z jakého důvodu?	Zůstali jsme doma kvůli dešti.
účelu	za jakým účelem? k čemu?	Táta šel do obchodu pro mléko.
podmínky	za jaké podmínky?	V případě deště se výlet nekoná.
přípustky	navzdory čemu?	Přes únavu jsme došli až na vrchol.

Nejčastěji se určuje místo, čas, způsob a příčina. Zbylé druhy se vrátí znovu u vedlejších vět, viz cvičení na příslovečné vedlejší věty. Na příslovečné určení míry se často ptáme od přídavného jména, ne od slovesa: jak moc slaná? příliš.

Pozor na slova jako ráno, večer nebo doma. Jsou to příslovce a ve větě bývají příslovečným určením: Ráno jsem zaspal (kdy jsem zaspal?). Slovo ráno ale může být i podstatné jméno a pak třeba podmět: Bylo krásné ráno (co bylo krásné?).

Přívlastek shodný a neshodný

Přívlastek rozvíjí podstatné jméno, ať je to podmět, předmět, nebo jiný člen. Ptáme se na něj od toho jména: jaký? který? čí? Přívlastek je dvojí:

Shodný stojí většinou před jménem a mění tvar spolu s ním. Shoduje se s ním v rodě, čísle a pádě: nové kolo, s novým kolem, nová kola. Bývá to přídavné jméno, zájmeno nebo číslovka: naše kočka, bratrovo kolo, třetí patro.
Neshodný stojí většinou za jménem a tvar nemění, ať se jméno skloňuje jakkoli: kniha o dinosaurech, bez knihy o dinosaurech. Pes souseda, se psem souseda. Bývá to podstatné jméno, často s předložkou.

Přívlastek, nebo příslovečné určení? Rozhoduje, od kterého slova se ptáte. Kniha leží na stole: kde leží? Ptáme se od slovesa, je to příslovečné určení místa. Kniha na stole patří Janě: která kniha? Ptáme se od jména, je to přívlastek neshodný. Stejně tak Dům u řeky je starý: který dům? ten u řeky, přívlastek.

Doplněk

Doplněk patří ke dvěma členům zároveň: k podstatnému jménu (nejčastěji k podmětu) a ke slovesu. Říká, jaký někdo nebo něco byl ve chvíli, kdy se děj odehrával.

Vrátil se domů unavený. Jaký se vrátil? unavený. Byl unavený, když se vracel.
Děti přišly ze školy hladové. Jaké přišly? hladové.
Zvolili Petra předsedou třídy. Kým ho zvolili? předsedou. Slovo patří k Petrovi i ke slovesu zvolili.

Zkouška: větu s doplňkem jde rozložit na dvě. Vrátil se domů. Byl při tom unavený. Přívlastek takhle oddělit nejde, ten jen popisuje jméno:

Unavený tatínek usnul u televize. Jaký tatínek? Přívlastek, stojí před jménem a se slovesem nemá nic společného.
Tatínek přišel z práce unavený. Jaký přišel? Doplněk, unavený byl právě, když přišel.

Přístavek

Přístavek je jiné pojmenování téhož, co už ve větě je. Od ostatního textu se odděluje čárkami z obou stran:

Praha, hlavní město Česka, leží na Vltavě.
Ondra, můj bratr, hraje hokej.
Když přístavek stojí na konci věty, zbude jen čárka před ním: To je Rex, náš pes.

Přístavek se dá vynechat a věta dává smysl dál: Praha leží na Vltavě. Je ve stejném pádě jako jméno, ke kterému patří: Jeli jsme do Prahy, hlavního města Česka. Některé učebnice ho řadí k přívlastkům, protože také rozvíjí podstatné jméno. Ve cvičení na větné členy má vlastní tlačítko.

Rozbor celé věty

Příklad 2

Ráno nás vzbudil hlasitý budík.

Přísudek: vzbudil.
Podmět: co nás vzbudilo? budík. Stojí až na konci.
Jaký budík? hlasitý, přívlastek shodný.
Koho vzbudil? nás, předmět ve 4. pádě.
Kdy nás vzbudil? ráno, příslovečné určení času.

Příklad 3

Ondra, můj starší bratr, se vrátil ze soustředění spokojený.

Přísudek: se vrátil. Zvratné se patří ke slovesu.
Podmět: kdo se vrátil? Ondra.
Můj starší bratr je jiné pojmenování Ondry v čárkách, tedy přístavek. Uvnitř něj jsou můj a starší přívlastky slova bratr.
Odkud se vrátil? ze soustředění, příslovečné určení místa.
Jaký se vrátil? spokojený, doplněk. Patří k Ondrovi i ke slovesu: spokojený byl, když se vracel.

Větné členy a vedlejší věty

Větný člen se dá často rozvinout na celou větu. Z předmětu se pak stane věta předmětná, z přívlastku přívlastková a tak dál. Druh vedlejší věty se proto určuje stejnou otázkou jako člen:

Vím o tvém úspěchu. → Vím, že se ti to povedlo. Co vím? Věta předmětná.
Kniha o dinosaurech je zajímavá. → Kniha, kterou jsem dostal, je zajímavá. Která kniha? Věta přívlastková.
Zůstali jsme doma kvůli dešti. → Zůstali jsme doma, protože pršelo. Proč? Věta příslovečná příčinná.

Kdo umí větné členy, má s vedlejšími větami polovinu práce hotovou. Procvičit je můžete ve cvičení na druhy vedlejších vět a kolik vět souvětí má, v cvičení na počet vět v souvětí: co přísudek, to věta.

Časté chyby

Podmět je první slovo věty. Není: Na zahradě kvetou tulipány, podmět je tulipány. Vždycky se zeptejte kdo? co? s přísudkem.
Za podmět se vezme slovo ve 3. nebo 4. pádě. Klukům se líbil film: podmět je film, ne klukům. Mě baví zeměpis: podmět je zeměpis.
Předložka zvlášť. Na chalupě je jedno příslovečné určení místa. Předložka se neurčuje jako samostatný člen.
Otázka od špatného slova. Kniha na stole patří Janě: na stole se ptáme od slova kniha, je to přívlastek.
Pomocné sloveso jako zvláštní člen. Jsme jeli, budeme psát, je přísná: obě slova jsou jeden přísudek.
Doplněk zaměněný s přívlastkem. Přívlastek popisuje jen jméno, doplněk patří i ke slovesu. Zkuste větu rozložit na dvě.

Příklady k procvičení

1. Najděte podmět a přísudek.
a) Na louce se pasou krávy.
b) Zítra budeme psát test.
c) Moře bylo klidné.
d) Klukům se líbil film.

2. Určete větný člen podtržených slov.
a) Sestra zalévá rajčata.
b) Kočka spí pod stolem.
c) Dostal jsem tričko s dinosaurem.
d) Kluci se vrátili z tréninku unavení.
e) Vltava, nejdelší česká řeka, teče přes Prahu.
f) Tátův telefon zvoní.

3. Předmět, nebo příslovečné určení? Rozhodněte otázkou.
a) Pes čeká na pána.
b) Pes čeká na chodbě.
c) Bojím se bouřky.
d) Kvůli bouřce jsme zůstali doma.
e) Zeptali jsme se na cestu.
f) Na cestě jsme potkali srnu.

4. Přívlastek, nebo doplněk?
a) Unavený tatínek usnul u televize.
b) Tatínek přišel z práce unavený.
c) Do třídy přišla nová spolužačka.
d) Z bazénu jsme vylezli mokří.

5. Jaké příslovečné určení je podtržené? Místa, času, způsobu, míry, nebo příčiny?
a) Večer jsme hráli hry.
b) Kluci hráli fotbal za školou.
c) Babička mluví potichu.
d) Zápas se kvůli dešti nehrál.
e) Polévka byla příliš slaná.

6. Určete všechny větné členy věty: Náš soused, starý hasič, včera pečlivě opravil na zahradě plot.

Další věty najdete ve cvičení na větné členy. Každé kolo má patnáct vět a u chyby vždy otázku, kterou jste se měli zeptat.

Kam dál

Větné členy: cvičení na všech sedm členů s vysvětlením u chyby.
Podmět a přísudek: jen základní skladební dvojice, pro 3. až 5. třídu.
Druhy vedlejších vět a příslovečné vedlejší věty: větné členy rozvinuté na celou větu.
Slovní druhy: co je slovo samo, než se zeptáte, jakou má ve větě úlohu.
Shoda podmětu s přísudkem: k čemu je dobré podmět najít, když se píše i, nebo y.