Přívlastek shodný a neshodný, několikanásobný a postupně rozvíjející

Přívlastek je větný člen, který rozvíjí podstatné jméno. Ptáme se na něj od toho jména otázkou jaký? který? čí? nebo kolik? kolikátý?: modrá bunda (jaká bunda?), auto souseda (čí auto?). Shodný přívlastek se s podstatným jménem shoduje v rodě, čísle a pádě a mění tvar spolu s ním. Neshodný má tvar pořád stejný. Když stojí před jménem dva přívlastky, jsou buď několikanásobné (dlouhý, nudný film, s čárkou), nebo postupně rozvíjející (nové zimní boty, bez čárky).

Přívlastek shodný a neshodný se rozlišuje v 6. a 7. třídě, několikanásobný a postupně rozvíjející v 7. třídě, většinou spolu s čárkami. Vyzkoušet si to můžete ve cvičeních přívlastek shodný a neshodný a přívlastek několikanásobný a postupně rozvíjející. U každé chyby uvidíte otázku nebo zkoušku, která vede ke správné odpovědi. Pro rodiče, kteří s dítětem úkol dělají: přívlastek se nepozná podle slova samotného, ale podle toho, ke kterému slovu patří. Nechte dítě říct otázku celou, i se jménem, od kterého se ptá: „jaká bunda?“, ne jen „jaká?“.

Jak najít přívlastek ve větě

Přívlastek patří vždy k podstatnému jménu, ne ke slovesu. To jméno může být ve větě čímkoli: podmětem, předmětem i součástí příslovečného určení. Ve větě V otcově dílně voní dřevo je v dílně příslovečné určení místa, a přesto se od slova dílně zeptáme: v čí dílně? v otcově. Otcově je přívlastek.

Postup je stejný jako u ostatních větných členů v článku Větné členy: najděte přísudek a podmět, a pak u každého podstatného jména zkuste, jestli se od něj dá zeptat jaký, který nebo čí. Co odpoví, je přívlastek.

Příklad 1

Na schodech naší staré chaty seděl sousedův kocour s bílou tlapkou.

• Přísudek je seděl, podmět kocour (kdo seděl?).
• Čí kocour? sousedův, přívlastek. Jaký kocour? s bílou tlapkou, přívlastek se základem s tlapkou.
• Kde seděl? na schodech, příslovečné určení místa. Od jména schodech se ptáme: na schodech čeho? chaty, přívlastek.
• Od jména chaty: čí chaty? naší. Jaké chaty? staré. Dva přívlastky.
• Od jména tlapkou: jakou tlapkou? bílou, přívlastek.

Celkem šest přívlastků: naší, staré, chaty, sousedův, s tlapkou, bílou. Zkouška: každý z nich patří k podstatnému jménu, od kterého jsme se ptali, a na žádný se neptáme od slovesa. Jak spolu souvisí s tlapkou a bílou, vysvětluje oddíl o neshodném přívlastku.

Přívlastek shodný

Shodný přívlastek se s podstatným jménem shoduje v rodě, čísle a pádě. Když jméno skloňujete, mění se s ním: modrá bunda, bez modré bundy, s modrou bundou, modré bundy. Shodný přívlastek bývá:

• přídavné jméno: čerstvý chléb, teplá čepice, barevné listí,
• přivlastňovací přídavné jméno: sestřino tričko, tatínkovo auto, Lucčin obrázek (jak se píše otcova, nebo otcovy, procvičíte ve cvičení přivlastňovací přídavná jména),
• zájmeno: můj bratr, ten pes, každý žák, naše třída,
• číslovka: tři sýkorky, jeden tým, druhé patro.

Stojí většinou před jménem. Za jménem bývá hlavně v odborných názvech rostlin a živočichů: lípa srdčitá, kapr obecný, muchomůrka červená. I tam je to přívlastek shodný, protože se skloňuje spolu se jménem: pod lípou srdčitou. Místo ve větě o druhu přívlastku nerozhoduje.

Přívlastek neshodný

Neshodný přívlastek se se jménem neshoduje a jeho tvar zůstává stejný, ať se jméno skloňuje jakkoli: auto souseda, do auta souseda, s autem souseda. Stojí většinou za jménem. Neshodný přívlastek bývá:

• podstatné jméno ve 2. pádě: sklenice mléka, zpěv ptáků, kapitán týmu (pádové otázky připomene článek Pády a pádové otázky),
• podstatné jméno s předložkou: čaj bez cukru, kniha o pirátech, polévka z dýně, strom u řeky,
• příslovce: cesta domů, vejce natvrdo, kluk odvedle, dům naproti,
• infinitiv: chuť jíst, šance vyhrát, rozkaz vstávat.

Neshodný přívlastek může být i delší spojení: dům s červenou střechou. Na otázku jaký dům? odpovídá celé s červenou střechou. Základem tohoto neshodného přívlastku je se střechou a od slova střechou se ptáme znovu: jakou střechou? červenou, přívlastek shodný, který neshodný přívlastek dál rozvíjí. Stejně je to v příkladu 1: neshodný přívlastek s tlapkou je rozvitý shodným přívlastkem bílou.

Zkouška: změňte pád

Když si nejste jistí, dejte podstatné jméno do jiného pádu, třeba za předložku bez nebo s. Změní-li se přívlastek s ním, je shodný. Zůstane-li stejný, je neshodný.

Dvě výjimky z této zkoušky. Přídavná jména jako jarní, kuřecí, cizí mají v ženském rodě jednotného čísla pořád stejný tvar: kuřecí polévka, bez kuřecí polévky. Zkuste pak množné číslo: bez kuřecích polévek. Tvar se změnil, přívlastek je shodný. A zájmena jeho a jejich se neskloňují vůbec (jeho kolo, bez jeho kola), a přesto se počítají k přívlastkům shodným, stejně jako můj nebo její.

Obě spojení říkají totéž a liší se jen tvarem. Stejně tak čočková polévka (shodný) a polévka z čočky (neshodný), bratrovo kolo a kolo bratra.

Příklad 2

Je podtržený přívlastek shodný, nebo neshodný? Hlas průvodčího se ozval z chodby.

Slovo průvodčího vypadá jako přídavné jméno, protože končí na -ího. Je to ale podstatné jméno (ten průvodčí), které se skloňuje jako přídavné, a tady stojí ve 2. pádě: hlas koho? průvodčího. Zkouška: s hlasem průvodčího, přívlastek se nezměnil. Je to přívlastek neshodný. Stejně se chová pes hajného.

Přívlastek několikanásobný a postupně rozvíjející

Když jedno podstatné jméno rozvíjejí dva nebo víc shodných přívlastků, záleží na tom, jak spolu souvisí.

Několikanásobný přívlastek tvoří přívlastky, které popisují jméno každý zvlášť a mají stejnou váhu. Film je dlouhý a film je nudný: dlouhý, nudný film. Mezi ně se píše čárka, nebo je spojuje a: dlouhý a nudný film.

Postupně rozvíjející přívlastek je řada, ve které každý přívlastek rozvíjí celé spojení, které stojí za ním. Ve spojení nové zimní boty nejdřív zimní říká, o jaké boty jde, a nové pak rozvíjí celé zimní boty. Nejde o dvě vlastnosti bot vedle sebe, ale o zimní boty, které jsou nové. Čárka se mezi takové přívlastky nepíše.

Zkouška s a

Zkuste mezi přívlastky vložit a. Zní-li věta přirozeně, jsou několikanásobné a píše se čárka. Zní-li divně, jsou postupně rozvíjející a čárka nepatří.

Pomáhá i druhá zkouška: prohoďte pořadí. Několikanásobné přívlastky to snesou (nudný, dlouhý film), postupně rozvíjející ne (zimní nové boty zní špatně).

Jak to poznat bez zkoušky

• Přívlastek těsně u jména často říká druh nebo materiál: zimní boty, kuchyňský nůž, dřevěná skříň, nákladní vlak. Ten před ním pak rozvíjí celé spojení, takže jsou postupně rozvíjející.
• Pozor na spojení, která jsou názvem druhu: černý čaj, zelený čaj, červená řepa, černý rybíz. Horký černý čaj je horký čaj druhu černý, ne čaj horký a černý. Postupně rozvíjející.
• Zájmeno nebo číslovka na začátku řady bývá postupně rozvíjející: náš nový byt, svůj modrý sešit, tři malá koťata, první jarní den.
• Barvy nebo vlastnosti vyjmenované vedle sebe jsou několikanásobné: červená, žlutá, zelená jablka; lehký, pevný, prostorný batoh.

Příklad 3

Doplňte čárky: Letos byla dlouhá studená deštivá zima. Babička nosí teplé vlněné ponožky.

V první větě zkouška s a: dlouhá, studená a deštivá zima zní dobře, každé slovo říká o zimě něco jiného. Přívlastky jsou několikanásobné: Letos byla dlouhá, studená, deštivá zima. Ve druhé teplé a vlněné ponožky zní divně. Vlněné ponožky jsou druh ponožek a teplé rozvíjí celé spojení. Čárka tam nepatří: Babička nosí teplé vlněné ponožky. Kontrola prohozením: vlněné teplé ponožky zní špatně, takže čárka opravdu chybět má.

U několikanásobného přívlastku platí stejné pravidlo jako u každého výčtu: čárka se píše mezi všemi členy, jen před spojkami a, i, nebo ve významu slučovacím se nepíše. Na louce kvetly žluté, bílé a modré květiny. Další čárky ve větě jednoduché i v souvětí probírá článek Čárky ve větě a v souvětí.

Přívlastek, nebo jiný větný člen?

• Příslovečné určení. Kniha na stole patří Janě: která kniha? Ptáme se od jména, na stole je přívlastek neshodný. Kniha leží na stole: kde leží? Ptáme se od slovesa, je to příslovečné určení místa.
• Přísudek jmenný se sponou. Horká polévka stála na stole: jaká polévka? horká, přívlastek. Ale Polévka byla horká: tady horká patří k přísudku byla horká, přívlastek to není.
• Doplněk. Unavený tatínek usnul u televize: jaký tatínek? unavený, přívlastek. Ve větě Tatínek se vrátil domů unavený patří unavený k tatínkovi i ke slovesu (vrátil se jaký?), je to doplněk.
• Věta přívlastková. Přívlastek může být i celá vedlejší věta: Kniha, kterou právě čtu, je napínavá. Která kniha? Kterou právě čtu. Takovou větu procvičíte ve cvičení druhy vedlejších vět.

Časté chyby

• Neshodný podle místa. Ne každý přívlastek za jménem je neshodný: kapr obecný je shodný. Rozhoduje zkouška se změnou pádu, ne pořadí slov.
• Průvodčí, hajný, vrátný. Podstatné jméno skloňované jako přídavné ve 2. pádě je neshodný přívlastek: hlas průvodčího.
• Shoda s nesprávným slovem. Ve spojení sklenici studeného mléka je studeného shodný přívlastek slova mléka, ne slova sklenici. Se slovem mléka se shoduje v rodě, čísle i pádě.
• Čárka všude, kde jsou dvě přídavná jména. Starý kamenný most čárku nemá. Bez zkoušky s a se tu chybuje nejčastěji.
• Přívlastek u slovesa. Přívlastek nikdy nerozvíjí sloveso. Otázka jak? od slovesa (zpívá krásně) vede k příslovečnému určení.

Příklady k procvičení

Kam dál

• Cvičení na přívlastek: přívlastek shodný a neshodný a přívlastek několikanásobný a postupně rozvíjející.
• Všechny větné členy pohromadě: článek Větné členy a cvičení větné členy.
• Čárky ve výčtu a v souvětí: článek Čárky ve větě a v souvětí.
• Přídavná jména, zájmena a číslovky jako slovní druhy: článek Slovní druhy; psaní -ův, -ova, -ovy v článku Vzory přídavných jmen a psaní -ovi, -ovy.