Věta dvojčlenná má podmět i přísudek: Pes štěká. Podmět v ní nemusí být vidět, stačí, když je schovaný v koncovce slovesa: Šli jsme ven (kdo šel? my). Věta jednočlenná má jen jeden základ a podmět do ní doplnit nejde: Prší. Je chladno. Bolí mě v krku. Větný ekvivalent je slovo nebo pár slov, které stojí místo celé věty, ale nemá sloveso v určitém tvaru a na větné členy se rozdělit nedá: Ahoj! Ano. Bohužel. Pozor!
| Druh věty | Jak ho poznáte | Příklad |
|---|---|---|
| dvojčlenná | na otázku kdo? co? odpoví podmět, i když je jen v koncovce slovesa | Pes štěká. Kočka spí na okně. Šli jsme ven. Pojď sem! |
| jednočlenná | má sloveso, ale podmět doplnit nejde | Prší. Mrzne. Je mi zle. Ve třídě bylo dusno. |
| větný ekvivalent | bez slovesa v určitém tvaru: citoslovce, částice, příslovce, podstatné jméno | Ahoj! Haló! Ano. Ne. Výborně! Pozor! |
Druhy vět podle stavby a druhy podmětu a přísudku se probírají v 6. a 7. třídě. Vyzkoušet si je můžete ve cvičeních věta jednočlenná, dvojčlenná a větný ekvivalent a druhy podmětu a přísudku, u každé chyby se ukáže vysvětlení. Pro rodiče, kteří s dítětem úkol dělají: skoro všechno tady stojí na tom, jestli dítě umí najít přísudek a podmět. Pokud to ještě nejde, začněte článkem Větné členy a cvičením podmět a přísudek.
Věta dvojčlenná
Ve větě dvojčlenné najdete základní skladební dvojici: přísudek, co se děje, a podmět, kdo nebo co to dělá. Nejdřív najděte přísudek a od něj se zeptejte kdo? co?
- Babička peče koláč. Kdo peče? babička. Dvojčlenná.
- Od západu se blíží bouřka. Co se blíží? bouřka. Podmět stojí až za přísudkem, a věta je přesto dvojčlenná.
- Zítra jedeme na výlet. Kdo jede? my. Slovo my ve větě není, ale koncovka jedeme ho prozradí. Takový podmět je nevyjádřený a věta je pořád dvojčlenná.
- Sedni si! Kdo si má sednout? ty. I věta rozkazovací má podmět v koncovce slovesa, je dvojčlenná.
Na délce věty nezáleží. Vítr fouká i Venku celý den fouká silný studený vítr jsou obě dvojčlenné se stejnou dvojicí vítr fouká.
Věta jednočlenná
Věta jednočlenná podmět nemá a nedá se do ní doplnit ani v duchu. Zkuste se zeptat u věty Prší: kdo prší? co prší? Odpověď neexistuje. Celé prší je větný základ; o podmětu a přísudku se u věty jednočlenné nemluví.
Nejčastěji ji najdete ve dvou situacích:
- Počasí a příroda: Prší. Sněží. Mrzne. Hřmí. Blýská se. Svítá. Stmívá se.
- Jak je někde nebo někomu: Je chladno. Venku je teplo. Ve třídě bylo dusno. Je mi zle. Bylo mi smutno. Bolí mě v krku. Daří se mi.
Sloveso ve větě jednočlenné stojí ve 3. osobě čísla jednotného a v minulém čase končí na -o, jako by patřilo ke slovu středního rodu, které tam není: pršelo, mrzlo, bylo teplo, bylo mi zima. To je dobrá zkouška. Převeďte větu do minulého času. Když sloveso skončí na -o a na otázku kdo? co? neodpoví žádné slovo ve větě ani v předchozí větě, je věta jednočlenná. Předchozí věta je důležitá: v Dítě plakalo. Pak usnulo. končí usnulo na -o, ale kdo usnul? dítě, druhá věta je dvojčlenná. A pozor na slova jako celé odpoledne nebo celý den: říkají kdy, podmět to nejsou.
- Je teplo. Bylo teplo, slovo teplo je příslovce, podmět chybí. Jednočlenná.
- Polévka je teplá. Polévka byla teplá. Sloveso byla se shoduje s polévkou: co byla teplá? polévka. Dvojčlenná.
- Bolí mě v krku. Bolelo mě v krku. Co bolelo? nic. Jednočlenná.
- Bolí mě hlava. Bolela mě hlava. Co bolela? hlava. Dvojčlenná.
Ani tady nerozhoduje délka. Včera večer nad naším městem dlouho hřmělo je dlouhá věta, a přesto jednočlenná: co hřmělo? nic.
Větný ekvivalent
Ekvivalent znamená náhrada. Větný ekvivalent nahrazuje celou větu: odpověď Ano. říká totéž co Ano, přijdu. Nemá ale sloveso v určitém tvaru a nedá se rozdělit na větné členy. Tvoří ho jedno slovo nebo pár slov:
| Slovní druh | Větné ekvivalenty |
|---|---|
| citoslovce | Ahoj! Haló! Hurá! Fuj! Au! Pst! Sbohem! |
| částice | Ano. Ne. Možná. Jistě. Bohužel. Určitě. |
| příslovce | Dobře. Výborně! Rychle! Pryč! Ven! Zpátky! |
| podstatné jméno | Pozor! Ticho! Oheň! Konec. |
| sloveso v infinitivu | Nekouřit! Mlčet! |
Vykřičník na tom nic nemění. Ven! je rozkaz, ale sloveso v něm není, a proto je to větný ekvivalent. Kdyby tam bylo Jdi ven!, je to věta dvojčlenná s nevyjádřeným podmětem ty. Které slovo je citoslovce a které částice, najdete v článku Slovní druhy. Učebnice se tu trochu liší: starší říkají všem těmto výpovědím bez slovesa v určitém tvaru, Pozor! i Rychle!, věty jednočlenné neslovesné. Dnešní učebnice pro 6. a 7. třídu i cvičení na našem webu je počítají jako větné ekvivalenty.
Jak poznat druh věty: postup
- Najděte sloveso v určitém tvaru (štěká, šli jsme, bylo, bolí). Infinitiv jako psát se nepočítá. Není-li tam žádné, je to větný ekvivalent: Ahoj. Ano. Rychle! Pozor! Nekouřit!
- Od slovesa se zeptejte kdo? co? Odpoví-li slovo ve větě, nebo koncovka slovesa (my, ty, já), je věta dvojčlenná.
- Nedá-li se podmět najít ani doplnit, je věta jednočlenná. Ověřte to minulým časem: sloveso skončí na -o a ani předchozí věta podmět nedá.
Příklad 1
Urči druh věty: Celý víkend sněžilo. Napsala jsem domácí úkol. Na horách padá sníh. Haló!
- Celý víkend sněžilo. Sloveso sněžilo, co sněžilo? nic, a končí na -o. Jednočlenná. Slova celý víkend říkají, kdy sněžilo, podmět to není.
- Napsala jsem domácí úkol. Kdo napsal? já, z tvaru napsala jsem. Dvojčlenná s podmětem nevyjádřeným.
- Na horách padá sníh. Co padá? sníh. Dvojčlenná. Pozor na záměnu se Na horách sněží: tam podmět není a věta je jednočlenná, i když znamená skoro totéž.
- Haló! Bez slovesa, citoslovce. Větný ekvivalent.
Druhy podmětu
Podmět je ve větě buď vyjádřený, napsaný slovem, nebo nevyjádřený, jen v koncovce slovesa. Vyjádřený podmět je dál holý, rozvitý, nebo několikanásobný.
| Podmět | Jak ho poznáte | Příklad |
|---|---|---|
| holý | jedno slovo, nic dalšího k němu nepatří | Pes štěká na pošťáka. Oni přijdou až večer. |
| rozvitý | má u sebe přívlastek: jaký? který? čí? | Malý pes štěká. Kniha o dinosaurech leží na stole. |
| několikanásobný | dva a více podmětů spojených a, i, ani, nebo čárkou | Pes a kočka spí. Ležely tam tužky, pastelky a pravítka. |
| nevyjádřený | ve větě není, poznáte ho z koncovky slovesa | Šli jsme do kina (my). Píšu úkol (já). |
Holý podmět nemusí být podstatné jméno. Může to být zájmeno (Ty mi pomůžeš s úkolem?) nebo číslovka (Oba přišli pozdě.). Holý je, dokud se od něj nedá zeptat jaký, který nebo čí.
Rozvitý podmět má přívlastek, shodný (naše kočka, starší bratr) i neshodný (pes od sousedů, kamarád mého bratra). Jak přívlastek najít, vysvětluje článek Přívlastek shodný a neshodný. Ptejte se ale vždy od podmětu. Ve větě Babička plete teplou šálu je teplou přívlastek, jenže u šály, ne u babičky. Podmět babička je holý.
Několikanásobný podmět poznáte tak, že na otázku kdo? co? odpoví víc slov najednou: Na výlet s námi pojedou babička i děda. Kdo pojede? babička i děda. Může stát i za přísudkem, jako tady. Na něj se váže nejvíc pravopisných chytáků, protože koncovku přísudku pak určuje celá skupina: pes a kočka spali, kočky a myši utíkaly. Pravidla jsou v článku Shoda podmětu s přísudkem, cvičení shoda s několikanásobným podmětem.
Nevyjádřený podmět se pozná z osoby slovesa: píšu (já), pojedeš (ty), hrajeme (my), kupte si (vy). V minulém čase pomůže pomocné sloveso: psal jsem (já), hráli jsme (my). Ve 3. osobě to řekne až předchozí věta: Tomáš nepřišel. Asi zaspal. Kdo zaspal? on, Tomáš. Pozor, aby se za podmět nevydávalo jiné jméno ve větě: v Na konci prázdnin jsme u babičky sbírali borůvky nesbírala borůvky babička, ale my. Podmět je nevyjádřený.
Příklad 2
Urči druh podmětu: Do třídy přišla nová paní učitelka. Ve skříni visely bundy, kabáty a šály. Kamarádovi jsem půjčil kolo.
- Kdo přišel? učitelka. Jaká učitelka? nová. Podmět rozvitý. Stojí až na konci věty, to na druhu podmětu nic nemění.
- Co viselo? bundy, kabáty a šály, tři podměty. Několikanásobný.
- Kdo půjčil? já, z tvaru jsem půjčil. Kamarádovi je ve 3. pádě, a to je předmět (komu?), ne podmět. Podmět nevyjádřený.
Druhy přísudku
V 6. a 7. třídě se rozlišují tři druhy přísudku. Rozhoduje, z čeho se přísudek skládá:
| Přísudek | Z čeho se skládá | Příklad |
|---|---|---|
| slovesný jednoduchý | jedno sloveso v jakémkoli tvaru, i s jsem, budu, bych | Teta peče buchty. Psal jsem dopis. Zítra budu psát diktát. |
| slovesný složený | sloveso způsobové nebo fázové a k němu infinitiv | Musím se učit. Sestra začala hrát na klavír. |
| jmenný se sponou | být, bývat nebo stát se a k tomu jméno | Otec je lékař. Polévka byla horká. Bratr se stal hasičem. |
Slovesný jednoduchý je jedno sloveso, ať je v jakémkoli čase, způsobu nebo rodě (o nich víc v článku Slovesa). Pomocná slova jsem, jsme, budu, bych k němu patří a nic na tom nemění: psal jsem je minulý čas, budu psát budoucí čas, jel bych podmiňovací způsob, most byl postaven trpný rod. Pořád je to jedno sloveso.
Slovesný složený má dvě slovesa. První je způsobové, které říká, jestli se něco musí, může nebo má stát (muset, moci, chtít, smět, mít), nebo fázové, které říká, že děj začíná nebo končí (začít, začínat, přestat, přestávat). Druhé je infinitiv: Petr chce hrát fotbal. Děti nesmějí chodit k řece. Bratr přestal zlobit. I Budu muset napsat dopis je složený: budu muset je budoucí čas slovesa muset a k němu je infinitiv napsat.
Jmenný se sponou má sponu, sloveso být, bývat nebo stát se, a jmennou část: podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno nebo číslovku. Spona sama skoro nic neříká, význam nese až jméno: Sestra je učitelka. Ten film byl nudný. Tento sešit je můj. Dědeček býval kovářem. Ptáme se na jméno kým? čím? jaký? čí?: kým je sestra? učitelka.
Dva chytáky. Ne každé být je spona. Ve větě Táta je v práci znamená je „nachází se“ a za ním nestojí jméno, které by říkalo, kdo nebo jaký táta je, ale určení místa (kde? v práci). Přísudek je slovesný jednoduchý, stejně jako v Byli jsme u moře. A ne za každým chtít nebo muset stojí infinitiv. Chci zmrzlinu má jen jedno sloveso, přísudek je slovesný jednoduchý a zmrzlinu je předmět.
Příklad 3
Urči druh přísudku: Dědeček bude zítra sekat trávu. Kluci začali stavět sněhuláka. Voda v rybníce byla studená. Na stole je hrnek s čajem.
- bude sekat je budoucí čas slovesa sekat, jedno sloveso. Slovesný jednoduchý. Kdo zde vidí sloveso a infinitiv, splete si bude se způsobovým slovesem. Bude ale jen tvoří budoucí čas.
- začali stavět: fázové sloveso začít a infinitiv. Slovesný složený.
- byla studená: spona byla a přídavné jméno, jaká byla voda? studená. Jmenný se sponou.
- je tu znamená „nachází se“: kde je hrnek? na stole. Slovesný jednoduchý.
Časté chyby
- Nevyjádřený podmět považovat za větu jednočlennou. Hrajeme fotbal je dvojčlenná, podmět my je v koncovce. Jednočlenná je jen ta věta, do které podmět doplnit nejde.
- Rozkaz považovat za jednočlennou větu. Počkej! je jedno slovo, ale sloveso s podmětem ty, věta dvojčlenná. Bez slovesa je teprve Pozor!, a to je větný ekvivalent.
- Soudit podle délky. Dlouhá věta může být jednočlenná (Na chatě u babičky bylo celé odpoledne krásně teplo) a jedno slovo dvojčlenné (Utíkej!).
- Brát přívlastek jiného slova jako rozvití podmětu. Na konci školního roku nám učitelka rozdala vysvědčení: školního patří k roku, podmět učitelka je holý.
- Považovat budu psát za přísudek složený. Je to budoucí čas jednoho slovesa, přísudek slovesný jednoduchý.
- Brát každé být jako sponu. Spona je jen tam, kde za ní stojí jméno, které o podmětu něco říká: Táta je doma je slovesný, Táta je unavený jmenný se sponou.
Příklady k procvičení
1. Určete, jestli je věta dvojčlenná, jednočlenná, nebo větný ekvivalent: a) Sněží. b) Hrajeme fotbal. c) Haló! d) Venku je teplo. e) Počkej! f) Bolí mě hlava.
a) jednočlenná: co sněží? nic, v minulém čase sněžilo. b) dvojčlenná, podmět my je v koncovce hrajeme. c) větný ekvivalent, citoslovce bez slovesa. d) jednočlenná: bylo teplo, teplo je příslovce a podmět chybí. e) dvojčlenná, podmět ty je v koncovce slovesa. f) dvojčlenná: co bolí? hlava.
2. Převeďte věty do minulého času a určete, jestli jsou jednočlenné, nebo dvojčlenné: a) Je chladno. b) Voda je chladná. c) Mrzne. d) Řeka zamrzá. e) Je mi smutno.
a) Bylo chladno, sloveso končí na -o a na otázku co bylo? nic neodpoví (chladno je příslovce): jednočlenná. b) Voda byla chladná, sloveso se shoduje s vodou: dvojčlenná. c) Mrzlo: jednočlenná. d) Řeka zamrzala, co zamrzalo? řeka: dvojčlenná. e) Bylo mi smutno: jednočlenná.
3. Určete druh podmětu: a) Na stole leží červené jablko. b) Zítra půjdeme do divadla. c) Ve vázách stály růže, tulipány a narcisy. d) Maminka koupila nový koberec. e) Sousedův pes zase utekl.
a) rozvitý: co leží? jablko, jaké? červené. b) nevyjádřený, my, z tvaru půjdeme. c) několikanásobný, tři podměty. d) holý: nový patří ke koberci, ne k mamince. e) rozvitý: čí pes? sousedův.
4. Určete druh přísudku: a) Sestra musí cvičit. b) Babička bude péct cukroví. c) Pes byl hladový. d) Kniha je v tašce. e) Kluci přestali křičet. f) Teta se stala lékařkou.
a) slovesný složený: způsobové sloveso muset a infinitiv. b) slovesný jednoduchý, bude péct je budoucí čas slovesa péct. c) jmenný se sponou: jaký byl pes? hladový. d) slovesný jednoduchý: je znamená nachází se, kde? v tašce. e) slovesný složený: fázové sloveso přestat a infinitiv. f) jmenný se sponou: kým se stala? lékařkou.
5. Určete druh věty, a je-li dvojčlenná, i druh podmětu a přísudku: a) Náš soused chce prodat auto. b) Celou noc pršelo. c) Byli jsme unavení. d) Petr a Pavel hrají šachy.
a) Dvojčlenná. Podmět soused je rozvitý (čí soused? náš), přísudek chce prodat slovesný složený. b) Jednočlenná, podmět ani přísudek nemá, pršelo je větný základ. c) Dvojčlenná. Podmět je nevyjádřený (my, z tvaru byli jsme), přísudek byli jsme unavení jmenný se sponou. d) Dvojčlenná. Podmět Petr a Pavel je několikanásobný, přísudek hrají slovesný jednoduchý.
6. Spolužák napsal do sešitu: a) V noci mrzlo. Dvojčlenná, podmět nevyjádřený. b) Pojď ven! Větný ekvivalent. c) Zítra budeme psát test. Přísudek slovesný složený. d) Táta je v kuchyni. Přísudek jmenný se sponou. e) Ahoj! Větný ekvivalent. Co má dobře a co je potřeba opravit?
Dobře má jen e), ahoj je citoslovce bez slovesa. a) Věta je jednočlenná. Nevyjádřený podmět by šel doplnit z koncovky nebo z předchozí věty, ale co mrzlo? nic. b) Je tam sloveso pojď, věta je dvojčlenná s podmětem ty. Větný ekvivalent by bylo jen Ven!. c) Budeme psát je budoucí čas jednoho slovesa, přísudek slovesný jednoduchý. d) Je tu znamená nachází se, kde? v kuchyni. Slova v kuchyni neříkají, kdo nebo jaký táta je, ale kde je. Přísudek je slovesný jednoduchý.
Kam dál
- Cvičení k tomuto článku: věta jednočlenná, dvojčlenná a větný ekvivalent a druhy podmětu a přísudku.
- Základ, na kterém to všechno stojí: cvičení podmět a přísudek, článek Větné členy a cvičení větné členy.
- Psaní i a y podle podmětu: článek Shoda podmětu s přísudkem a cvičení shoda podmětu s přísudkem.
- Přívlastek, který podmět rozvíjí: článek Přívlastek shodný a neshodný, několikanásobný a postupně rozvíjející. Čárky mezi několika podměty: Čárky ve větě a v souvětí.



