Slovní druhy

Slovní druhy jsou skupiny, do kterých se dělí všechna česká slova podle toho, co znamenají a jak se chovají ve větě. V češtině je deset slovních druhů: 1. podstatná jména, 2. přídavná jména, 3. zájmena, 4. číslovky, 5. slovesa, 6. příslovce, 7. předložky, 8. spojky, 9. částice a 10. citoslovce. Prvních pět je ohebných, mění svůj tvar (pes, bez psa, se psem). Dalších pět je neohebných a mají tvar pořád stejný (rychle, na, a, hurá).

Ve škole se slovní druhy označují čísly v tomto pořadí, takže „pětka“ nad slovem znamená sloveso a „sedmička“ předložku. Ohebné slovní druhy se učí ve 3. třídě, všech deset ve 4. třídě a v 6. třídě k nim přibudou druhy zájmen a číslovek. Určování si můžete procvičit ve cvičení na slovní druhy, kde je ve větě podtržené slovo a u každé chyby se ukáže, proč je to jinak. Pro mladší je tu cvičení jen na ohebné slovní druhy.

Pro rodiče, kteří s dítětem úkol dělají: nejvíc chyb vzniká tím, že dítě určuje slovo samo, bez věty. Slovo ráno ale může být podstatné jméno i příslovce a slovo kolem předložka i příslovce. Chtějte po něm, aby si otázku položilo nahlas a celou větou: „Kdy jsem vstal? Ráno.“

Ohebné a neohebné slovní druhy

Ohebné slovo mění tvar podle toho, jak ho ve větě potřebujeme. Podstatná jména, přídavná jména, zájmena a číslovky se skloňují, to znamená, že se mění v pádech: malý pes, bez malého psa, s malým psem. Slovesa se časují, mění se podle osoby, čísla a času: běžím, běžíš, běželi, poběžíme. Neohebná slova mají jen jeden tvar. Příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce nejde skloňovat ani časovat. Zkouška je jednoduchá: zkuste slovo říct v jiném tvaru. Ze slova škola uděláte bez školy nebo ve škole, ze slova včera nic dalšího neuděláte.

Dvě věci se v tom pletou. Některé číslovky mají jen jeden tvar (dvakrát, pětkrát), a přesto patří mezi ohebné slovní druhy, protože se o druhu rozhoduje za celou skupinu číslovek. A příslovce se dají stupňovat (rychle, rychleji, nejrychleji), ale stupňování není skloňování, takže příslovce zůstávají neohebná.

Jak určit slovní druh

1. Přečtěte si celou větu. Ze slova samotného slovní druh často nepoznáte, rozhodne až věta.
2. Zkuste, jestli slovo mění tvar. Tím víte, jestli hledáte mezi prvními pěti druhy, nebo mezi posledními pěti.
3. U ohebného slova se zeptejte. Kdo? co? je podstatné jméno. Jaký? který? čí? je přídavné jméno. Kolik? kolikátý? kolikrát? je číslovka. Co dělá? co se děje? je sloveso. Slovo, které jméno zastupuje nebo na ně ukazuje (on, můj, ten, kdo, nic), je zájmeno.
4. U neohebného slova se podívejte, co ve větě dělá. Odpovídá na otázku jak? kde? kdy? kam?, je to příslovce. Stojí před podstatným jménem nebo zájmenem a patří k němu, je to předložka. Spojuje slova nebo věty, je to spojka. Napodobuje zvuk nebo vyjadřuje pocit, je to citoslovce. Uvozuje přání nebo otázku nebo říká, co si o tom mluvčí myslí, je to částice.

Příklad 1

Určete slovní druh všech slov ve větě „Babička bydlí daleko od nás.“

Babička: kdo bydlí? babička, podstatné jméno (1). Bydlí: co dělá? bydlí, sloveso (5). Daleko: kde bydlí? daleko, slovo nemění tvar, příslovce (6). Od: stojí před slovem nás a patří k němu, předložka (7). Nás: zastupuje jména lidí, je to tvar slova my, zájmeno (3). Zapsáno čísly nad slovy: 1 5 6 7 3.

Příklad 2

Určete slovní druh všech slov ve větě „Ve třídě máme tři nová akvária a jednu želvu.“

Ve je předložka (7), patří ke slovu třídě. Třídě: v čem? ve třídě, název místa, podstatné jméno (1). Máme: co děláme? máme, sloveso (5). Tři: kolik? tři, číslovka (4). Nová: jaká akvária? nová, přídavné jméno (2). Akvária: co máme? akvária, podstatné jméno (1). A spojuje dvě slova, spojka (8). Jednu: kolik želv? jednu, číslovka (4). Želvu: co máme? želvu, podstatné jméno (1). Čísly: 7 1 5 4 2 1 8 4 1.

Příklad 3

Určete slovní druh všech slov ve větě „Ráno jsem viděl za oknem dva ptáky.“

Ráno: kdy jsem viděl? ráno, slovo tu nemění tvar, příslovce (6). Jsem viděl je jeden slovesný tvar ze dvou slov, obě jsou sloveso (5 5). Za je předložka (7) a patří ke slovu oknem. Oknem: za čím? za oknem, název věci, podstatné jméno (1). Dva: kolik? dva, číslovka (4). Ptáky: koho jsem viděl? ptáky, podstatné jméno (1). Čísly: 6 5 5 7 1 4 1. Pozor na první slovo: ve větě „Bylo krásné ráno“ je ráno podstatné jméno, o tom níže v chytácích.

Ohebné slovní druhy

1. Podstatná jména

Podstatná jména jsou názvy osob (sestra, Eliška), zvířat (pes, srnka), věcí (kolo, sníh), míst (škola, Praha), ale také vlastností, pocitů a dějů (radost, běh, plavání, zvonění). Ptáme se na ně kdo? co? Pomůže i zkouška: před podstatné jméno jde dát ten, ta, nebo to. Ten běh, ta radost, to plavání. Proto je ve větě „Plavání je můj oblíbený sport“ slovo plavání podstatné jméno, i když mluví o činnosti.

Podstatná jména mají rod, číslo a pád. Jak se pád určuje, vysvětluje článek Pády a pádové otázky, a podle čeho se skloňují, článek Vzory podstatných jmen.

2. Přídavná jména

Přídavná jména říkají, jaké podstatné jméno je, a ptáme se na ně jaký? který? čí? Zelený sešit, jarní prázdniny, otcovy klíče. Stojí obvykle u podstatného jména a mají stejný rod, číslo i pád jako ono: malá kočka, bez malé kočky, s malou kočkou.

Přídavná jména jsou tvrdá (mladý, zelený), měkká (jarní, psí) a přivlastňovací, která říkají, komu něco patří (otcův, babiččin). Většina přídavných jmen se dá stupňovat: sladký, sladší, nejsladší. Procvičit to jde ve cvičení na stupňování.

3. Zájmena

Zájmena zastupují podstatná nebo přídavná jména, nebo na ně ukazují. Místo „Petr dnes nepřišel“ řekneme „On dnes nepřišel“ a místo „Petrovo kolo“ řekneme „jeho kolo“. V 6. třídě se zájmena dělí na sedm druhů:

Tázací a vztažná zájmena jsou stejná slova a rozhodne věta. Tázací zájmeno se ptá: Který film chceš vidět? Vztažné uvozuje vedlejší větu a odkazuje ke slovu před ní: To je kluk, který umí žonglovat. Mezi osobní zájmena patří i se, si a sebe. Druhy zájmen si můžete procvičit ve cvičení na druhy zájmen.

4. Číslovky

Číslovky vyjadřují počet nebo pořadí a ptáme se na ně kolik? kolikátý? kolikrát? kolikerý? V 6. třídě se rozlišují čtyři druhy:

Číslovky jsou určité, které počet říkají přesně (tři, pátý, dvakrát), a neurčité, které ho říkají jen přibližně: několik dětí, mnoho hostů. Řadové číslovky se skloňují jako přídavná jména (pátý jako mladý, první jako jarní), přesto jsou to číslovky, protože odpovídají na otázku kolikátý? Druhové číslovky mají dvě podoby: dvoje ponožky jsou dva páry, dvojí chleba jsou dva druhy chleba. Druhy číslovek procvičíte ve cvičení na druhy číslovek.

5. Slovesa

Slovesa vyjadřují činnost (čte, hraje), děj (prší, žloutne) nebo stav (spí, leží). Ptáme se na ně co dělá? co se s ním děje? Slovesa se časují: mají osobu, číslo, čas a způsob. Procvičit je jde ve cvičení na osobu a číslo sloves a ve cvičení na slovesný čas.

Slovesem je i neurčitek (plavat, číst), rozkaz (napiš, pojďte) a každý tvar slovesa být: „Pes je na zahradě.“ Ve složených tvarech jako jsem viděl, budu číst nebo bych šel jsou slovesem obě slova.

Neohebné slovní druhy

6. Příslovce

Příslovce říkají, jak, kde, kdy, kam nebo jak moc se něco děje. Nejčastěji patří ke slovesu (běžel rychle), někdy k přídavnému jménu (velmi těžký).

• místa, kde? kam?: tady, daleko, nahoře, nahoru
• času, kdy? jak dlouho?: včera, zítra, ráno, dlouho
• způsobu, jak?: rychle, krásně, dobře, pěšky
• míry, jak moc?: velmi, trochu

Mnoho příslovcí vzniklo z přídavných jmen: rychlý, rychle; krásný, krásně. Proto se pletou. Přídavné jméno patří k podstatnému jménu a ptáme se jaký?: Martin je dobrý kamarád. Příslovce patří ke slovesu a ptáme se jak?: Martin hraje na kytaru dobře.

7. Předložky

Předložky stojí před podstatným jménem nebo zájmenem a patří k němu: na stole, do Prahy, po obědě, s kamarádem, pro nás. Samy ve větě nestojí nikdy. Většina je krátkých (na, do, k, s, z, v, o, u, po, od, bez, pro, pod, nad, před, za, mezi), jiné vznikly z jiných slov (kvůli, díky, během, naproti, kolem).

Předložka rozhoduje o pádu slova za ní: do lesa je 2. pád, k lesu 3. pád. Přehled je v článku o pádech v části Pády a předložky. Předložku nepleťte s předponou. Předložka je samostatné slovo (pod stolem, na stole), předpona je začátek slova a píše se s ním dohromady (podepsat, napsat). Rozdíl procvičíte ve cvičení předpona, nebo předložka.

8. Spojky

Spojky spojují slova nebo věty. Slova: rohlíky a máslo, chleba nebo rohlík, Jirka i Marek. Věty: Chtěl jsem jít ven, ale pršelo. Vím, že zítra píšeme test. Zůstal doma, protože byl nemocný.

Spojka, která připojuje další větu, má před sebou většinou čárku, jako ale, že a protože v těchto příkladech. Před a, i, nebo, ani čárka obvykle není.

9. Částice

Částice jsou nejtěžší skupina, protože nic nepojmenovávají ani nespojují. Uvozují věty, hlavně přání a otázky (ať, kéž, copak, jestlipak), říkají, co si mluvčí o věci myslí (prý, snad), nebo stojí samy jako odpověď (ano, ne).

• Ať se ti zítra test povede!
• Kéž by už byly prázdniny!
• Zítra prý bude sněžit.
• Copak ty nevíš, kolik je hodin?

Částici jde většinou z věty vynechat a věta zůstane celá, jen přijde o odstín: „Zítra bude sněžit.“

10. Citoslovce

Citoslovce napodobují zvuky (haf, mňau, bác, kvák) nebo vyjadřují pocity (au, fuj, hurá). Ve větě bývají oddělená čárkou nebo vykřičníkem: „Hurá, máme prázdniny!“

Pozor na slovesa, která z citoslovcí vznikla. Ve větě „Žába žbluňkla do rybníka“ se ptáme co udělala? a žbluňkla je sloveso. Citoslovce by bylo žbluňk.

Chytáky: jedno slovo, dva slovní druhy

Stejně znějící slovo může být ve dvou větách dvojím slovním druhem. Tady nepomůže nic jiného než otázka položená celou větou.

• Ráno, večer. Ráno jsem vstal brzy: kdy jsem vstal? ráno, příslovce. Bylo krásné ráno: co bylo krásné? ráno, je to název a jde před něj dát to (to ráno bylo krásné), podstatné jméno.
• Kolem. Šli jsme kolem rybníka: stojí před slovem rybníka a patří k němu, předložka. Vosy lítaly kolem: stojí samo, kde lítaly? kolem, příslovce.
• Ale. Chtěl jsem jít ven, ale pršelo: spojuje dvě věty, spojka. Ve větě „To je ale krásný výhled!“ nic nespojuje, jen zdůrazňuje, částice.
• Je. Pes je na zahradě: tvar slovesa být, sloveso. Pozvali jsme je na oslavu: koho jsme pozvali? je, tvar slova oni, zájmeno.
• Se. Matěj se umyl: zvratné zájmeno (umyl koho? sebe). Šel jsem na procházku se psem: stojí před slovem psem, předložka.
• První, pátý. Vypadají jako přídavná jména, ale odpovídají na otázku kolikátý, a jsou to proto číslovky.
• Čtvrtek, plavání, běh. Mluví o čase nebo o činnosti, ale jsou to názvy, dá se před ně říct ten nebo to, a jsou to proto podstatná jména.

Nejčastější chyby

• Určovat slovo bez věty. Ráno, kolem, ale, je, se: všechna mají dva slovní druhy. Vždy se zeptejte celou větou.
• Příslovce místo přídavného jména a naopak. Na jaký? odpovídá přídavné jméno (dobrý, rychlý), na jak? příslovce (dobře, rychle).
• Řadová číslovka jako přídavné jméno. První, druhý, pátý jsou číslovky, i když se skloňují jako přídavná jména.
• Předpona jako předložka. Ve slově podepsat žádná předložka pod není, je to jedno slovo s předponou.
• Sloveso jako citoslovce. Haf je citoslovce, ale štěkal, žbluňkla nebo bouchl jsou slovesa.
• Částice jako spojka. Kéž, prý a snad nic nespojují a ať na začátku přání také ne (Ať se ti test povede!). Spojka vždy spojuje dvě slova nebo dvě věty.

Příklady k procvičení

Kam dál

• Slovní druhy: cvičení na všech deset druhů s vysvětlením u chyby.
• Ohebné slovní druhy: jen prvních pět, pro 3. a 4. třídu.
• Druhy zájmen a druhy číslovek: pro 6. třídu.
• Pády a pádové otázky: co dál s podstatným jménem, když už víte, že to podstatné jméno je.
• Vzory podstatných jmen a Shoda podmětu s přísudkem: kde se slovní druhy hodí při psaní i a y.