Shoda podmětu s přísudkem

Shoda podmětu s přísudkem je pravidlo, podle kterého se píše i, y, nebo a na konci slovesa v minulém čase, když je podmět v množném čísle. Koncovku určuje rod podmětu: mužský životný má -i, mužský neživotný a ženský -y, střední -a.

Shoda se probírá ve 4. třídě a v 5. a 6. třídě přibude několikanásobný podmět a chytáky jako děti, lidé nebo oči. Vyzkoušet si ji můžete ve cvičení na shodu podmětu s přísudkem, kde je u každé chyby vysvětlení, a potom ve cvičeních na několikanásobný podmět a na chytáky.

Pro rodiče, kteří s dítětem úkol dělají: hráli a hrály znějí úplně stejně, takže sluch tady nepomůže. Pomůžou dvě otázky, které se dají říct nahlas za pár vteřin. Nejdřív „kdo (co) hrál?“, tím dítě najde podmět. Potom „ten, ta, nebo to?“, tím najde rod. Většina chyb vzniká tak, že dítě koncovku hádá podle slova, které stojí těsně před slovesem, místo aby hledalo podmět.

Jak určit koncovku: postup

1. Najděte sloveso, ve kterém se rozhoduje. V minulém čase končí na -l a za ním chybí i, y, nebo a: hrál_, štěkal_, byl_.
2. Zeptejte se kdo? nebo co? a přidejte sloveso: kdo hrál? co padalo? Odpověď je podmět. Podmět je vždycky v 1. pádě.
3. Určete rod podmětu. Řekněte ho v jednotném čísle s ten, ta, nebo to. U mužského rodu ještě rozhodněte, jestli se na něj ptáte kdo? (životný: lidé a zvířata), nebo co? (neživotný: věci).
4. Napište koncovku podle tabulky nahoře.

Dobrá zkouška je nahradit podmět zájmenem: oni hráli, ony hrály, ona hrála. Oni jsou mužský životný (oni kluci), ony mužský neživotný a ženský (ony stromy, ony holky), ona střední (ona kuřata). Kdo si zájmena pamatuje, má koncovku hned.

Příklad 1

Na louce se pásl_ krávy. Kdo se pásl? Krávy. Ta kráva je rodu ženského, proto krávy se pásly. Zkouška: ony se pásly.

Příklad 2

Ve skříni visel_ zimní kabáty. Co viselo? Kabáty. Ten kabát je rodu mužského a ptáme se na něj co?, je tedy neživotný: kabáty visely. Zkouška: ony visely.

Příklad 3

Ze skořápek se vyklubal_ kachňata. Kdo se vyklubal? Kachňata. To kachně je rodu středního, proto kachňata se vyklubala. Podmět tu stojí až za slovesem. Proto se vyplatí ptát se vždycky celou větou, a ne jen slovem, které stojí nejblíž.

Kde všude shoda rozhoduje

Nejčastěji ve slovese v minulém čase (tomu tvaru se říká příčestí minulé): hráli, hrály, hrála. Úplně stejně se rozhoduje i v těchto tvarech:

• byli, byly, byla: Kluci byli venku. Holky byly venku. Kuřata byla venku. Y po b je tu proto, že být je vyjmenované slovo, i, y, a na konci kvůli shodě.
• tvary na -n a -t: Hráči byli pochváleni. Stromy byly pokáceny. Okna byla umyta.
• přídavné jméno za byli, byly: Kluci byli unavení, holky byly unavené, kuřata byla unavená. Koncovky jsou tady dlouhé (-í, -é, -á), ale řídí se stejně rodem podmětu.

V jednotném čísle se nic nerozhoduje: kluk hrál, holka hrála, kuře hrálo. A v přítomném čase taky ne: kluci hrají i holky hrají. Shoda v i a y se tedy hlídá jen v množném čísle v minulém čase a v tvarech na -n a -t.

Mužský rod: životný, nebo neživotný

Tady se chybuje nejčastěji, protože ten kluk i ten strom jsou rodu mužského, a přece se píše kluci hráli, ale stromy šuměly. Rozhoduje otázka:

• Životná jsou jména lidí a zvířat, ptáte se na ně kdo?: kluci, učitelé, hasiči, psi, koně, brouci, mravenci. I malý brouk je živý tvor, proto brouci se schovávali.
• Neživotná jsou jména věcí, rostlin a všeho ostatního, ptáte se na ně co?: stromy, vlaky, mraky, hrady, telefony. Sem patří i části těla, například prsty zkřehly a zuby se kývaly.

Rod i životnost si můžete procvičit zvlášť ve cvičení na rod podstatných jmen. Podrobněji o rodech a o tom, proč rozhodují i o koncovkách podstatných jmen, píšeme v článku Vzory podstatných jmen.

Několikanásobný podmět

Když podmět tvoří víc slov (kluci a holky, stoly a židle), ptáte se postupně, jako ve schématu:

1. Je mezi nimi aspoň jeden mužský životný? Pak -i. Kluci a holky hráli. Tatínek a maminka jeli na nákup. Kocour a kočka spali na gauči. Stačí jediný, i kdyby byl až na konci: Babička, maminka a strýc vařili oběd.
2. Jsou všechny rodu středního a všechny v množném čísle? Pak -a. Kuřata a housata se pásla. Slova a čísla se rozmazala.
3. Ve všech ostatních případech -y. Stoly a židle stály. Kočky a koťata spaly. Kotě a štěně si hrály.

Poslední příklad mate nejvíc. Kotě i štěně jsou rodu středního, ale každé z nich je v jednotném čísle, a tak dostanou -y, ne -a. Koncovka -a patří jen tam, kde jsou rodu středního i v množném čísle všechny části podmětu.

Několikanásobný podmět si procvičíte ve cvičení na shodu s několikanásobným podmětem.

Chytáky

Slova, která mají v množném čísle nečekaný rod

Dítě je v jednotném čísle rodu středního (to dítě), ale v množném čísle se chová jako ženský rod: ty děti, a proto děti si hrály. Rodiče mají -i, i když jsou mezi nimi maminka i tatínek, protože ten rodič je rodu mužského životného. Děvčata jsou od slova to děvče, a proto mají -a.

Podmět stojí za slovesem

Na hřišti křičel_ děti ze školky. Kdo křičel? Děti, proto křičely. Slovo hřišti stojí před slovesem, ale podmět to není: je v jiném pádě (na čem? na hřišti).

U podmětu stojí jiné podstatné jméno

Hračky malých kluků ležel_ po celém pokoji. Co leželo? Hračky, ne kluci. Kluků je ve 2. pádě (hračky koho? kluků) a podmětem být nemůže, proto hračky ležely.

Podmět ve větě chybí

Holky přišly ze školy a hned si sedl_ k úkolům. Kdo si sedl? Ve druhé části věty to napsané není, ale z první části víte, že holky (ony), proto sedly. Takovému podmětu se říká nevyjádřený. Hledejte ho v předchozí větě: Kde jsou kluci? Už odešli domů.

My a vy

U my a vy záleží na tom, kdo to je. My kluci jsme vyhráli, ale my holky jsme si to užily. Když jde o smíšenou skupinu, píše se -i: my všichni jsme se těšili. Vy všechny (samé dívky) jste dostaly jedničku, vy všichni jste dostali jedničku.

Pozor na vykání. Když říkáte vy jedné osobě, sloveso zůstává v jednotném čísle: Paní učitelko, vy jste už přišla? Pane Nováku, byl jste u lékaře? Tvar „byli jste“ tu správně není.

Rodina podle příjmení

Novákovi přijeli z dovolené. Novákovi jsou celá rodina a ten tvar je rodu mužského životného (oni Novákovi), proto se píše -i.

Ne každé y na konci je shoda

Vytáhl jsem pero z bratrovy tašky. Tady nejde o přísudek, ale o přivlastňovací přídavné jméno (z čí tašky? z bratrovy). Řídí se vlastním pravidlem, které si procvičíte ve cvičení na -ovi a -ovy. A jestli se píše byli, nebo bili, nerozhoduje shoda, ale význam: byli od být, bili od bít.

Všechny tyto případy jsou ve cvičení na chytáky ve shodě podmětu s přísudkem.

Příklady k procvičení

Kam dál

• Shoda podmětu s přísudkem, několikanásobný podmět a chytáky: tři cvičení s vysvětlením u každé chyby.
• Podmět a přísudek: když dělá potíže najít ve větě podmět.
• Rod podstatných jmen: životný a neživotný rod, na kterém shoda stojí.
• Vzory podstatných jmen: i a y v koncovkách podstatných jmen.
• Vyjmenovaná slova a slova příbuzná: i a y uvnitř slova.