Vyjmenovaná slova: seznam, slova příbuzná a chytáky

Vyjmenovaná slova jsou slova, ve kterých se po obojetných souhláskách b, l, m, p, s, v, z píše y nebo ý. Stejně se píše y i ve slovech příbuzných, tedy ve slovech od nich odvozených: bydlit, a proto i bydliště, bydlení nebo obydlí. V kořenech všech ostatních slov se po obojetné souhlásce píše i nebo í: bílý, lípa, mísa, pivo, sílit, vítr, zima.

Po	Vyjmenovaná slova
B	být, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, Přibyslav
L	slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýtko, lýko, lyže, pelyněk, plyš
M	my, mýt, myslit, mýlit se, hmyz, myš, hlemýžď, mýtit, zamykat, smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, Litomyšl
P	pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, zpytovat, pykat, pýr, pýřit se, čepýřit se
S	syn, sytý, sýr, syrový, sychravý, usychat, sýkora, sýček, sysel, syčet, sypat
V	vy, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň a slova s předponou vy-, vý-
Z	brzy, jazyk, nazývat, Ruzyně

Vyjmenovaná slova se ve škole učí ve 3. třídě, obvykle jedno písmeno za druhým, a ve 4. třídě se opakují všechna dohromady. Každé písmeno si můžete procvičit zvlášť s vysvětlením u každé chyby: vyjmenovaná slova po B, po L, po M, po P, po S, po V a po Z. Všechna písmena namíchaná dohromady, jak to bývá v diktátu, jsou v cvičení na všechna vyjmenovaná slova.

Pro rodiče, kteří s dítětem doma pravopis procvičují: samotný seznam se děti naučí poměrně rychle, většinou ho odříkávají v rytmu jako básničku. Chyby přicházejí až u slov příbuzných a u slov, která znějí stejně, ale znamenají něco jiného (byli a bili). Proto se vyplatí po každém písmenu hledat s dítětem slova příbuzná a ptát se, co slovo ve větě znamená.

Tvrdé, měkké a obojetné souhlásky

Vyjmenovaná slova jsou třetí krok pravidla o psaní i a y. Nejdřív se děti učí, že rozhoduje souhláska, po které i nebo y stojí:

Souhlásky	Které to jsou	Co se po nich píše
tvrdé	h, ch, k, r, d, t, n	y, ý
měkké	ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň	i, í
obojetné	b, f, l, m, p, s, v, z	y ve vyjmenovaných slovech a slovech příbuzných, jinak i

Po tvrdých souhláskách se tedy píše y (chyba, kyselý, ryba), po měkkých i (šipka, čistý, cibule). Po d, t a n rozhoduje výslovnost: dy, ty, ny se čtou tvrdě (dým, tykev), di, ti, ni měkce, jako ďi, ťi, ňi (divadlo, ticho, nic). Obojetné souhlásky jsou tak trochu obojí, a proto se u nich musí pamatovat, ve kterých slovech je y. Přesně to jsou vyjmenovaná slova.

Pravidla platí pro česká slova. Slova převzatá z cizích jazyků se píšou podle svého původu: kino a chemie mají i po tvrdé souhlásce, systém a symbol mají y po s. Ta se děti učí až později, každé zvlášť. Mezi obojetné souhlásky patří i F, ale y se po něm píše jen ve slovech převzatých, jako fyzika, a proto ho řada učebnic mezi vyjmenovanými slovy vůbec neuvádí.

První dva kroky si procvičíte v cvičeních tvrdé a měkké souhlásky a dy, ty, ny a di, ti, ni.

Slova příbuzná: jak je poznat

Slovo příbuzné má s vyjmenovaným slovem společnou část, kořen, a souvisí s ním i významem. Nejspolehlivější zkouška je zkusit slovo vysvětlit pomocí vyjmenovaného slova:

bydliště je místo, kde někdo bydlí, je tedy příbuzné s bydlit;
ubytovna je dům, kde se lidé na čas ubytují, má v sobě byt;
mýdlo je to, čím se myjeme, patří k mýt;
plyn volně plyne vzduchem a rozplývá se v něm, patří k plynout;
zvyk je to, na co jsme si zvykli, patří k zvykat.

Když to nejde, slovo příbuzné není, i kdyby vypadalo podobně. Bílý nemá nic společného s bylinou, bidlo, na kterém spí slepice, nemá nic společného s bydlením, a vidět nemá nic společného s předponou vy-. Proto se všechna tři píšou s i.

Několik příkladů slov příbuzných k jednotlivým písmenům:

Po	Slova příbuzná (příklady)
B	bytí, pobyt, zbytek, zbytečný, dobýt, přebývat, bydliště, bydlení, obydlí, obyvatelstvo, obývat, obývací pokoj, bytový, ubytovat, ubytovna, nábytkový, dobytče, obyčejný, obyčejně, bystřina, bystrost, Bystřice, bylinka, bylinkový, býlí, býložravec, kobylka, býček, býčí
L	slyšitelný, neslýchaný, mlynář, mlýnek, blýskavice, blyštět se, zalykat se, plyn, plynulý, vyplývat, oplývat, rozplynout se, plýtvání, vzlykot, lysina, Lysá, lyžovat, lyžař, plyšový
M	umývat, umyvadlo, myčka, mýdlo, mýval, myšlenka, smysl, průmysl, myslivec, Přemysl, omyl, omylem, myšák, mýtina, vymýtit, odemykat, výmyk, smyk, smyčka, smyčec, dmychadlo
P	pyšný, pýchavka, přepych, pytlík, pytlák, ptakopysk, třpytka, nevyzpytatelný
S	synovec, zlosyn, sytost, nasytit, syreček, sýrárna, syrovátka, zasychat, vysychat, sýkorka, sykot, nasypat, sypký, násyp
V	vykat, vyšší, výška, zvýšit, Vyšehrad, zvyk, návyk, zlozvyk, obvyklý, žvýkačka, přežvýkavec, vyběhnout, výlet, výloha, výjimka
Z	jazýček, jazykověda, vyzývat, ozývat se

Úplné tabulky slov příbuzných ke každému vyjmenovanému slovu najdete pod cvičením daného písmena, třeba u vyjmenovaných slov po M.

Příklad 1

Babička pije b_linkový čaj. Doplňte i, nebo y.

Před mezerou je b, obojetná souhláska, takže rozhoduje seznam. Bylinkový čaj je čaj z bylinek, bylinka je malá bylina a bylina je vyjmenované slovo. Píše se tedy bylinkový, s y.

Příklad 2

Na poli roste ob_lí. Doplňte i, nebo y.

Před mezerou je opět b. V seznamu po B jsou slova obyvatel a obyčej, která také začínají na ob-, ale obilí neznamená nic, co by s nimi souviselo: není to člověk, který někde bydlí, ani zvyk. Obilí není příbuzné s žádným vyjmenovaným slovem, a proto se píše s i: obilí.

Předpona vy-, vý-

Na konci seznamu po V stojí ještě jedno pravidlo: předpona vy-, vý- se píše vždycky s y. Vyběhnout, vypít, vyhrát, výlet, výloha, výhled. Předpona vi- v češtině neexistuje.

Předponu poznáte tak, že ji zkusíte odtrhnout. Co zbude, je většinou slovo, které dává smysl samo, nebo k němu jde dát jinou předponu (vý-sledek, ná-sledek). Vy- k němu jen přidává význam „ven“ nebo „úplně“: vy-skočit (skočit), vý-let (let), vy-pít (pít). U slov vidět, vítr, víčko nebo vidlička to nejde, žádná předpona v nich není, a proto se píšou s i.

Příklad 3

Kočka v_skočila na stůl. Doplňte i, nebo y.

Když odtrhneme v_-, zbude skočila. Věta „Kočka skočila na stůl“ dává smysl sama, takže na začátku je předpona vy- a píše se vyskočila.

Chytáky: byli a bili, mýt a mít, my a mi

Nejvíc chyb dělají slova, která se vyslovují stejně, ale znamenají něco jiného. Jedno z nich je vyjmenované nebo příbuzné, druhé ne. Rozhodne jedině to, co věta říká:

S y, ý	S i, í
byli (od být: byli jsme doma)	bili (od bít: bili do bubnu)
dobýt hrad	dobít baterii
mýt nádobí	mít psa
my (kdo? my)	mi (komu? mi)
pyl z květů	pil čaj (od pít)
slepýš (beznohá ještěrka)	slepíš (lepidlem)
výr (sova)	vír (ve vodě)
vlk vyl (od výt)	vila věneček (od vít)
lyže	líže (jazykem)
sypal písek	sípal (těžce dýchal)
býlí (plevel)	bílí (bílí koně, od bílý)

Na dvě dvojice platí jednoduchá zkouška nahrazením:

my a mi: kde jde místo my říct vy, píše se y (My jsme vyhráli. Vy jste vyhráli.). Kde jde místo mi říct ti, píše se i (Půjč mi tužku. Půjčím ti tužku.).
byli a bili: kde jde místo bili říct tloukli, píše se i (Bubeníci bili do bubnů. Tloukli do bubnů.). Kde to nejde, jde o sloveso být a píše se y (Byli jsme v kině.).

Příklad 4

Kovář b_l do železa. Doplňte i, nebo y.

Kovář tloukl do železa, zkouška nahrazením funguje. Jde o sloveso bít, které není vyjmenované, a píše se bil. Ve větě „Kovář b_l celý den v dílně“ by naopak šlo o být (kovář tam byl) a psalo by se byl.

Chytáky mají vlastní cvičení na chytáky, ve kterém o každém slově rozhoduje celá věta.

Na co si dát pozor

Příbuzná podle významu, a přesto s i. Mlýn se píše s ý, ale mlít s í, i když se ve mlýně mele. Podobně znějí nazývat s ý a zívat s í, ta dvě spolu ale nesouvisí vůbec.
By, aby, kdyby, bychom, byste se píšou s y, protože jsou to tvary slovesa být.
Vlastní jména ze seznamu (Přibyslav, Litomyšl, Ruzyně) se píšou s velkým písmenem, a s y i všechno, co je od nich odvozené: litomyšlský zámek.
Vyjmenovaná slova platí jen pro kořen. Koncovky se řídí jinými pravidly. Myši mají y v kořeni, protože myš je vyjmenované slovo, ale na konci i podle vzoru kost. A s holuby má y na konci, ačkoli holub vyjmenovaný není: to y je koncovka podle vzoru pán. Koncovky procvičíte v koncovkách podstatných jmen a i nebo y v příčestí (psi štěkali, kočky mňoukaly) ve shodě podmětu s přísudkem.
Bydlit, nebo bydlet? Myslit, nebo myslet? V seznamu stojí starší tvary bydlit a myslit, ale obojí je správně a obojí se píše s y.

Seznamy v učebnicích se trochu liší. Některé ještě uvádějí slovo babyka (javor babyka, druh stromu), jiné už ne. Na pravopisu to nic nemění: babyka se píše s y v každém případě.

Jak se vyjmenovaná slova naučit

Jedno písmeno najednou. Nejdřív seznam po B, nahlas a v rytmu, dokud ho dítě neodříká samo. Pak teprve další písmeno.
Ke každému slovu hledat příbuzná. Bydlit: bydliště, obydlí, bydlení. Hra na to, kdo jich najde víc, funguje líp než opisování.
Procvičovat ve větách, ne jen slova. U chytáků rozhoduje smysl věty, a ten se ze samotného slova nepozná.
U chyby se ptát proč. Online cvičení odkázaná výše u každé chyby napíšou, ke kterému vyjmenovanému slovu slovo patří, nebo že nepatří k žádnému.

Pod každým cvičením je také pracovní list k vytištění, sestavený z vět téhož cvičení. Všechny listy pro 1. až 4. třídu jsou na stránce pracovní listy.

Příklady k procvičení

1. Doplňte i, í, nebo y, ý: b_dliště, b_lý, kob_la, ob_lí, m_dlo, l_pa, s_r, p_tel, z_ma, jaz_k.

2. Která z těchto slov jsou příbuzná se slovem být? zbytek, bitva, pobyt, bič, přebývat, bidlo, zbytečný.

3. Doplňte i, nebo y. Rozhoduje, co věta znamená.
a) Hodiny b_ly půlnoc.
b) Včera jsme b_li v kině.
c) M_ jsme to nevěděli.
d) Řekni m_, kolik je hodin.
e) V lese houkal v_r.
f) Loďku stáhl v_r pod vodu.

4. Kde je předpona vy-, vý-? Doplňte i, í, nebo y, ý: v_hrál, v_děl, v_tr, v_let, v_skočil, v_dlička.

5. Proč se ve slově myši píše jednou y a jednou i?

6. V tomto textu jsou čtyři chyby. Najděte je a opravte: „U řeky stál starý mlín. Bidlel v něm mlynář se svým sinem. Každé ráno se umyl, vipil hrnek čaje a šel mlít obilí.“

Kam dál

Cvičení s vysvětlením u každé chyby: vyjmenovaná slova po B, po L, po M, po P, po S, po V, po Z, všechna dohromady a chytáky. Všechna cvičení jsou zdarma a bez omezení.

Na vyjmenovaná slova navazuje psaní i a y v koncovkách: koncovky podstatných jmen, koncovky přídavných jmen a shoda podmětu s přísudkem. Všechno o psaní i a y je pohromadě na stránce Psaní i a y.