Vzory přídavných jmen a psaní -ovi, -ovy

Vzory přídavných jmen jsou čtyři: mladý pro tvrdá přídavná jména, jarní pro měkká a otcův a matčin pro přivlastňovací. Vzor poznáte podle koncovky, když přídavné jméno řeknete se slovem ten, tedy v 1. pádě jednotného čísla mužského rodu: ten zelený končí na -ý a jde podle vzoru mladý, ten zimní na -í podle vzoru jarní, bratrův na -ův podle vzoru otcův a sestřin na -in podle vzoru matčin.

Vzory přídavných jmen se učí v 5. třídě a slouží hlavně pravopisu. Měkká přídavná jména mají v koncovce vždycky í. Tvrdá mají ý a í jen v jednom případě: mladí kluci, ale mladý kluk. A u přivlastňovacích rozhoduje vzor o tom, jestli se píše -ovi, nebo -ovy (bratrovi kamarádi, bratrovy boty). Všechno si můžete vyzkoušet ve cvičeních s vysvětlením u každé chyby: vzory přídavných jmen, koncovky přídavných jmen a psaní -ovi a -ovy.

Pro rodiče, kteří s dítětem úkol dělají: když dítě váhá mezi í a ý, ať si přídavné jméno nejdřív řekne se slovem ten. Vyjde-li ten malý na -ý, je tvrdé a í dostane jen ve spojení s „ti“, jako ti malí kluci. Vyjde-li ten zimní na -í, píše se í ve všech tvarech a není co řešit.

Jak určit vzor přídavného jména

Postup je pokaždé stejný:

1. Najděte podstatné jméno, ke kterému přídavné jméno patří, a zeptejte se jaký?, který?, nebo čí?. Jaké jablko? zelené. Čí boty? bratrovy.
2. Řekněte přídavné jméno se slovem ten, tedy v 1. pádě jednotného čísla mužského rodu: zelené jablko, ten zelený; s babiččinou taškou, ten babiččin; malí hráči, ten malý.
3. Podle koncovky určete vzor: -ý mladý, -í jarní, -ův otcův, -in matčin.

Rozhoduje tvar se slovem ten, ne tvar, který stojí ve větě. Malí hráči končí na -í, ale ten malý končí na -ý, takže jde o vzor mladý, ne jarní. Stejně tak ve větě „Na louce se pasou černí koně“ je černí tvrdé přídavné jméno: ten černý kůň.

Příklad 1

Určete vzor přídavných jmen ve větě „Babiččina kočka spí na zimním kabátě“.

Babiččina: čí kočka? Babiččina, patří babičce. Se slovem ten: ten babiččin, končí na -in, vzor matčin. Zimním: na jakém kabátě? Na zimním. Se slovem ten: ten zimní, končí na -í, vzor jarní.

Zkouška: dosaďte vzor do stejného tvaru. Matčina kočka, na jarním kabátě. Koncovky sedí.

Příklad 2

Určete vzor přídavných jmen ve větě „Starší kluci si hráli s tátovým psem“.

Starší: jací kluci? Starší. Ten starší končí na -í, vzor jarní. Tátovým: čí pes? Tátův, patří tátovi. Končí na -ův, vzor otcův. Zkouška: jarní kluci, s otcovým psem.

Starší je druhý stupeň přídavného jména starý. Druhý a třetí stupeň se skloňují vždycky podle vzoru jarní, i když první stupeň jde podle vzoru mladý: mladý, mladší, nejmladší; dobrý, lepší, nejlepší. Proto se píše můj mladší bratr i můj nejlepší kamarád s í. Stupňování si můžete procvičit ve cvičení na stupňování.

Tvrdá přídavná jména: vzor mladý

Tvrdá přídavná jména končí se slovem ten na -ý: nový, malý, zelený, veselý, chytrý, hodný. V rodech mají koncovky -ý, -á, -é: mladý muž, mladá žena, mladé dítě. Všechny tvary vzoru mladý, jak je najdete v učebnici:

V celé tabulce je jen jeden tvar s í: mladí, v 1. a 5. pádě množného čísla mužského rodu životného. To jsou spojení se slovem „ti“ o lidech a zvířatech mužského rodu: ti mladí kluci, ti hodní psi, kluci jsou veselí. Všude jinde je ý (mladý, mladým, mladých, mladými), nebo jiná samohláska (mladá, mladé, mladou), u které se i a y neplete.

V tvaru na -í se u některých přídavných jmen mění souhláska před koncovkou. Píše se ale pořád í:

Měkká přídavná jména: vzor jarní

Měkká přídavná jména končí na -í: zimní, letní, cizí, domácí, lesní, první, ranní. V 1. pádě mají pro všechny tři rody stejný tvar: jarní den, jarní noc, jarní počasí. Skloňují se takto:

U vzoru jarní se nikdy nepíše y. Ve všech tvarech je í: jarní, jarního, jarnímu, jarním, jarních, jarními. Kdo pozná, že je přídavné jméno měkké, má koncovku vyřešenou.

Pozor na přídavná jména psí, ptačí, rybí, kočičí. Končí na -í, jsou to tedy měkká přídavná jména a jdou podle vzoru jarní, ne podle vzoru otcův. Neříkají, komu něco patří, ale jaká věc je: psí bouda je bouda pro psy, rybí polévka je polévka z ryb.

Přivlastňovací přídavná jména: vzory otcův a matčin

Přivlastňovací přídavné jméno říká, komu něco patří, a ptáme se na ně čí?. Patří vždycky jedné osobě nebo jednomu zvířeti: bratrův míč je míč jednoho bratra. Tvoří se z podstatného jména:

• od jmen mužského rodu příponou -ův, vzor otcův: bratr, bratrův; Petr, Petrův; děda, dědův; táta, tátův; soused, sousedův.
• od jmen ženského rodu příponou -in, vzor matčin: teta, tetin; Jana, Janin; Eva, Evin; Zuzana, Zuzanin.

Před příponou -in se často mění souhláska: r na ř (sestra, sestřin; Klára, Klářin), k na č (maminka, maminčin; učitelka, učitelčin; babička, babiččin) a g na ž (Olga, Olžin). Babiččin má proto dvě č za sebou: jedno už v babičce, druhé ze změny k na č. Rozhoduje, komu věc patří: sousedův pes patří sousedovi, sousedčin pes sousedce.

Přivlastňovací přídavné jméno utvořené od vlastního jména se píše s velkým písmenem: Petrův pes, Janin penál. Rod se řídí podstatným jménem, ke kterému patří: otcův dům, otcova kniha, otcovo kolo. Skloňování obou vzorů:

Všimněte si množného čísla. Otcovi a matčini s i mají jen mužský rod životný v 1. a 5. pádě, stejně jako mladí u vzoru mladý. Všude jinde je otcovy a matčiny s y. Právě na tom stojí psaní -ovi a -ovy.

Psaní -ovi, nebo -ovy?

Bratrovi a bratrovy se vyslovují stejně, ale jsou to různá slova. Rozhoduje otázka:

• Komu? O kom? Jde o podstatné jméno ve 3. nebo 6. pádě a píše se vždycky -ovi: Dal jsem knihu bratrovi (komu?). Mluvili jsme o Petrovi (o kom?).
• Čí? Jde o přivlastňovací přídavné jméno a koncovka se řídí podstatným jménem za ním: bratrovy boty, ale bratrovi kamarádi.

U přivlastňovacího přídavného jména si pomozte vzorem mladý. Dejte ho na stejné místo a podívejte se na koncovku: kde je mladí, píše se -ovi; kde je mladé, píše se -ovy. Mladí kamarádi, tedy bratrovi kamarádi. Mladé boty, tedy bratrovy boty. Mladé kamarády (vidím koho?), tedy bratrovy kamarády.

Stejně je to u vzoru matčin: sestřini kamarádi (ti, mladí), ale sestřiny boty i sestřiny kamarády (ty, mladé). Psaní -ovi a -ovy si můžete procvičit ve cvičení na -ovi a -ovy, kde se dají slova také třídit do sloupců.

Příklad 3

Doplňte i, nebo y: „Dědečkov_ králíci utekli. Řekl jsem to dědečkov_ a spolu jsme hledali dědečkov_ králíky po celé zahradě.“

Dědečkovi králíci: čí králíci? Přivlastňovací přídavné jméno. Ti králíci, mladí králíci, proto -ovi. Řekl jsem to dědečkovi: komu? Podstatné jméno ve 3. pádě, proto -ovi. Hledali jsme dědečkovy králíky: čí králíky? Hledáme koho? ty králíky, mladé králíky, proto -ovy.

Zkouška: mladí králíci utekli, hledali jsme mladé králíky. Kde je mladí, píše se -ovi, kde mladé, -ovy. A dědečkovi ve významu komu? se vzorem mladý nezkouší, je to podstatné jméno.

Nejčastější chyby

• Vzor podle tvaru ve větě. Malí hráči nebo černí koně končí na -í, ale jde o tvrdá přídavná jména: ten malý, ten černý, vzor mladý.
• Í i v jiných pádech. Í mají tvrdá přídavná jména jen v 1. a 5. pádě množného čísla mužského rodu životného. S malými kluky, bez malých kluků, malým klukům se píše s ý, i když jde o kluky.
• Zapomenutý mužský rod životný. Lidé, rodiče, koně i hosté jsou mužského rodu životného, a proto veselí lidé, pyšní rodiče, černí koně.
• Přídavné jméno za slovesem být. I tady se řídí podstatným jménem: kluci byli unavení (ti kluci), ale Martin byl unavený (jeden). Funguje to podobně jako shoda podmětu s přísudkem, o které je článek Shoda podmětu s přísudkem.
• Psí a rybí jako přivlastňovací. Končí na -í, jsou měkká a jdou podle vzoru jarní.
• -ovi a -ovy podle sluchu. Obojí zní stejně. Zeptejte se komu?, nebo čí?, a u čí? dosaďte mladí, nebo mladé.
• Zapomenutá změna souhlásky. Správně je sestřin, maminčin a babiččin, ne sestrin nebo babičin.

Příklady k procvičení

Kam dál

• Cvičení s vysvětlením u každé chyby: vzory přídavných jmen, koncovky přídavných jmen, psaní -ovi a -ovy a stupňování přídavných jmen.
• Slovní druhy: jak poznat přídavné jméno mezi ostatními slovy.
• Vzory podstatných jmen: pán, hrad, muž, stroj a dalších deset.
• Pády a pádové otázky: jak určit pád, na kterém koncovka závisí.
• Shoda podmětu s přísudkem: kluci byli, holky byly.