Nejčastější pravopisné chyby a jak je najít v textu

Nejčastější pravopisné chyby v češtině jsou i a y: ve vyjmenovaných slovech, v koncovkách podstatných a přídavných jmen a ve shodě přísudku s podmětem (kluci hráli, děti hrály). Hned za nimi přicházejí mě a mně, bě a bje, s a z, velká písmena, -ovi a -ovy, ji a jí a bychom. Na každou z nich stačí krátká zkouška: zeptat se pádovou otázkou, najít slovo příbuzné, rozdělit slovo na předponu a kořen nebo si říct, co slovo ve větě znamená.

Když máte ve větě nebo v textu najít chybu, nečtěte text jako příběh. Projděte ho slovo po slově a zastavte se u míst, kde se chybuje nejčastěji. Tabulka ukazuje ta místa i zkoušku, která chybu odhalí:

Všechny chyby z tabulky si můžete vyzkoušet ve cvičení Najdi chybu ve větě pro 4. a 5. třídu a Najdi pravopisnou chybu pro 6. až 9. třídu. V každé větě je jedna chyba, klepnete na chybné slovo a u každé chyby uvidíte, jak se píše správně a proč.

Jak najít chybu ve větě

Hledání chyb v textu je dovednost sama o sobě. Kdo pravidla zná, ale text jen přeletí očima, chybu přehlédne, protože oko čte to, co čeká. Pomáhá tento postup:

1. Přečtěte celou větu a řekněte si, co znamená. Bez toho nepoznáte, jestli kovář byl, nebo bil.
2. Najděte podmět a přísudek. Na nich závisí koncovka -i, -y, -a v příčestí (hráli, hrály, hrála).
3. Projděte slova jedno po druhém a zastavte se u nebezpečných míst: i, nebo y po obojetné souhlásce (b, l, m, p, s, v, z), koncovky podstatných a přídavných jmen, ě po b, p, v, m, s a z na začátku slova, velké písmeno, dvě n vedle sebe a krátká slova mi, my, ji, jí, mě, mně, by.
4. U každého takového místa udělejte zkoušku z tabulky výše. Nehádejte podle sluchu: mě i mně zní stejně, byli i bili také.
5. Neopravujte, co je správně. Ve cvičeních na hledání chyb bývají slova, která vypadají podezřele, a přitom jsou dobře (víc v části Chytáky).

1. z naší třídy: odkud? z čeho? 2. pád, proto z.
2. byli: od slovesa být, vyjmenované slovo, a k tomu shoda s podmětem kluci (rod mužský životný), proto -i.
3. s kolegy: s kým? 7. pád, proto s.
4. kolegy: s kým? s předsedy, vzor předseda v 7. pádě množného čísla, proto -y.
5. výletě: po v se píše ě, nedá se rozdělit na v + je.
6. viděli: vidět není vyjmenované slovo, proto vi, a na konci zase shoda s podmětem kluci.
7. výra: výr (sova) je vyjmenované slovo; vír je točící se voda.

Příklad 1

Najděte chybu: Koně z jezdecké školy se pásly u řeky.

Věta říká, že se koně pásli u řeky. Přísudek je pásly, ale kdo se pásl? Koně, ne školy. Slovo školy stojí těsně před přísudkem a plete, protože je v ženském rodě. Podmět koně je rod mužský životný, proto -i: Koně z jezdecké školy se pásli u řeky. Kontrola: dosaďte oni (koně) se pásli, ne ony.

Příklad 2

Najděte chybu: Kovář celý den byl do železa.

Gramaticky je věta v pořádku, chyba je ve významu. Kovář do železa tloukl, takže jde o sloveso bít, a to vyjmenované není: Kovář celý den bil do železa. S y by věta znamenala, že kovář celý den existoval do železa, a to nedává smysl.

Příklad 3

Najděte chybu: Na Vánoce jsem dal bratrovy knihu.

Komu jsem dal knihu? Bratrovi. Je to podstatné jméno ve 3. pádě (komu? čemu?) a podstatné jméno nikdy nekončí na -ovy, jen na -ovi (komu? bratrovi, o kom? o bratrovi): Na Vánoce jsem dal bratrovi knihu. Tvar bratrovy by byl přídavné jméno (čí? bratrovy knihy), a za ním by muselo stát podstatné jméno, ke kterému patří.

I, nebo y uvnitř slova

Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) se píše y, po měkkých (ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň) i. Po obojetných souhláskách b, l, m, p, s, v, z rozhodují vyjmenovaná slova a slova příbuzná. Typické chyby z prvního stupně:

• Teta bidlí na vesnici u lesa. → Teta bydlí na vesnici u lesa.
• Zítra mi všichni pojedeme na výlet. → Zítra my všichni pojedeme na výlet.
• Kočka ležela na gauči bez pohibu. → Kočka ležela na gauči bez pohybu.
• Za tíden jedeme k babičce. → Za týden jedeme k babičce.

Na druhém stupni jsou nejzrádnější chytáky, dvojice slov, která zní stejně a liší se jen významem. Zkouška je vždycky stejná: co slovo ve větě znamená?

• O prázdninách jsme bili týden u moře. → O prázdninách jsme byli týden u moře.
• V noci v lese houká vír. → V noci v lese houká výr.
• Kdo pyl z mého hrnku? → Kdo pil z mého hrnku?
• Na skok z prkna musíš mýt odvahu. → Na skok z prkna musíš mít odvahu.
• Pes lyže misku od jogurtu. → Pes líže misku od jogurtu.

Procvičit je můžete ve cvičení Vyjmenovaná slova: chytáky, všechna vyjmenovaná slova dohromady ve cvičení Vyjmenovaná slova.

Přejatá slova

Ve slovech převzatých z jiných jazyků pravidla o souhláskách neplatí. Píše se y tam, kde bylo v řečtině ypsilon: fyzika, pyramida, systém, typ, hymna, hypermarket. A naopak i po d, t, n, k, r, kde by české slovo mělo y: informatika, matematika, mechanik, kilogram, rizoto, riziko. Čteme informatyka, ale píšeme informatika. Tady žádná zkouška nepomůže, přejatá slova se musí znát. Učí se v 8. třídě a procvičíte je ve cvičení I a y v přejatých slovech.

• Na fizice jsme dnes měřili rychlost autíčka. → Na fyzice jsme dnes měřili rychlost autíčka.
• Náš pes váží dvanáct kylogramů. → Náš pes váží dvanáct kilogramů.
• Ve středu máme hodinu informatyky. → Ve středu máme hodinu informatiky.

I, nebo y v koncovce

V koncovkách už vyjmenovaná slova nepomohou. Rozhoduje vzor a pád. U podstatných jmen rodu mužského životného je to nejčastější chyba vůbec: v 1. pádě množného čísla (kdo? páni) se píše -i, ve 4. a 7. pádě (vidím pány, s pány) -y. Celé vzory najdete v článku Vzory podstatných jmen.

• Naši kamarády přijdou zítra na návštěvu. → Naši kamarádi přijdou zítra na návštěvu.
• Na výletě jsme potkali kamarádi ze školy. → Na výletě jsme potkali kamarády ze školy.
• Děti krmily holubi na náměstí. → Děti krmily holuby na náměstí.

U přídavných jmen se ptáme jaký? a hledáme vzor mladý (tvrdý), nebo jarní (měkký). Nový sešit je jeden sešit, mužský rod, 1. pád jednotného čísla, proto ý jako mladý: Na stole leží noví sešit. → Na stole leží nový sešit.

-ovi, nebo -ovy? Ptejte se nejdřív, jestli jde o podstatné jméno, nebo o přídavné jméno přivlastňovací (čí?). Podstatné jméno nikdy nekončí na -ovy, jen na -ovi (komu? bratrovi, o kom? o bratrovi). U přídavného jména rozhoduje rod a pád podstatného jména, ke kterému patří: Petrovi kamarádi přišli (kdo? 1. pád, mužský životný), ale znám Petrovy kamarády (koho? 4. pád), Petrovy knihy a bez Petrovy pomoci (2. pád ženského rodu). Všechny tvary vysvětluje článek Vzory přídavných jmen a psaní -ovi, -ovy.

• Na Vánoce jsem dal bratrovy knihu. → Na Vánoce jsem dal bratrovi knihu.
• Babička zná všechny Petrovi kamarády. → Babička zná všechny Petrovy kamarády.

-ský, -ští, -cký, -čtí

Přídavná jména na -ský a -cký mají jeden zvláštní tvar: když patří k podstatnému jménu rodu mužského životného v 1. pádě množného čísla, mění se na -ští a -čtí. Všude jinde zůstává -ský, -ská, -ské:

• Pražský hasiči rychle uhasili požár. → Pražští hasiči rychle uhasili požár.
• Americké vědci objevili novou kometu. → Američtí vědci objevili novou kometu.
• Angličtí děti nosí do školy uniformy. → Anglické děti nosí do školy uniformy.

Na tyto tvary je cvičení Přídavná jména -ský, -ští, -cký, -čtí.

Shoda přísudku s podmětem

Koncovka příčestí (hráli, hrály, hrála) se řídí rodem podmětu. Rod mužský životný má -i (kluci hráli), mužský neživotný a ženský -y (stromy rostly, holky hrály), střední -a (kuřata pípala). Pravidlo zná skoro každý, chyby vznikají jinde:

• Podmět je daleko od přísudku nebo mezi nimi stojí jiné podstatné jméno: koně z jezdecké školy se pásli.
• Děti jsou v množném čísle rodu ženského, proto děti si hrály, i když jsou mezi nimi kluci.
• Několik podmětů různého rodu: stačí jeden mužský životný a píše se -i (psi a kočky se honili).

• Kluci hrály na hřišti fotbal. → Kluci hráli na hřišti fotbal.
• Děti si o přestávce hráli na honěnou. → Děti si o přestávce hrály na honěnou.
• Zuby malého Kuby se začali kývat. → Zuby malého Kuby se začaly kývat.

Všechno o shodě, i s chytáky, najdete v článku Shoda podmětu s přísudkem.

Mě a mně, bě a bje, zdvojené souhlásky

U zájmena já se mně píše ve 3. a 6. pádě (komu? o kom?), mě ve 2. a 4. pádě. Zkouška: dosaďte zájmeno ty. Kde řeknete tobě, píše se mně; kde řeknete tebe, píše se mě. Bje a vje se píše jen tam, kde se slovo dá rozdělit na předponu ob- nebo v- a část, která začíná na je- (ob-jevit, ob-jednat, v-jezd). Dvě stejné souhlásky se píšou tam, kde se potkají na švu: kamen-ný, roz-zlobit, ale de-ník jen s jedním n. Všechna tři pravidla podrobně: Bě, bje, vě, vje, pě, mě, mně a zdvojené souhlásky.

• Pojď ke mě blíž, něco ti ukážu. → Pojď ke mně blíž, něco ti ukážu.
• Bez mně nikam nechoď. → Bez mě nikam nechoď.
• Kolumbus oběvil Ameriku v roce 1492. → Kolumbus objevil Ameriku v roce 1492.
• Za chalupou stojí stará kamená zeď. → Za chalupou stojí stará kamenná zeď.
• Sestra si každý večer píše denník. → Sestra si každý večer píše deník.
• Mladší bratr mě dnes pořádně rozlobil. → Mladší bratr mě dnes pořádně rozzlobil.

Ji, nebo jí? Mi, nebo my?

Zájmeno ona má ve 4. pádě ji (koho? co? vidím ji) a ve 3. pádě jí (komu? dám jí). Zkouška: dosaďte místo ní jeho a jemu. Kde sedí jeho, píše se ji; kde sedí jemu, píše se jí. Pozor, jí je také tvar slovesa jíst: kočka jí granule.

Mi je krátký tvar 3. pádu zájmena já (komu? mi, mně). My je 1. pád množného čísla (kdo? my). Když jde místo slova říct mně, píše se mi.

• Sestra plakala, tak jsem jí objal. → Sestra plakala, tak jsem ji objal.
• Kočka měla hlad, tak jsem ji dal granule. → Kočka měla hlad, tak jsem jí dal granule.
• Pomoz my s tou taškou. → Pomoz mi s tou taškou.

Ji, jí, mi, my a k tomu ti a ty procvičíte ve cvičení Ji, nebo jí? Mi, nebo my?

S, nebo z

Předložky rozhoduje pád. S (se) se pojí se 7. pádem: s kým? s čím? Z (ze) se pojí se 2. pádem: odkud? z čeho? Tatínek přijel z práce, šel jsem s kamarádem.

• Tatínek dnes přijel s práce dřív. → Tatínek dnes přijel z práce dřív.
• Do kina jsem šel z kamarádem Ondrou. → Do kina jsem šel s kamarádem Ondrou.
• Skočil s rozběhu přes čtyři metry. → Skočil z rozběhu přes čtyři metry.

Předpony rozhoduje význam. S- znamená směr dolů (sjet, sběhnout), dohromady (svolat, sešit) nebo pryč z povrchu (sloupnout). Z- znamená změnu stavu (zkazit se, změnit, zmoudřet). Vz- znamená směr vzhůru (vztyčit, vzlétnout). Ve větě skočil z rozběhu je obojí: předpona s- ve slově skočit a předložka z.

• Kluci zběhli ze schodů do sklepa. → Kluci sběhli ze schodů do sklepa.
• Počasí se na horách rychle směnilo. → Počasí se na horách rychle změnilo.
• Skauti ráno styčili vlajku. → Skauti ráno vztyčili vlajku.

Cvičení: Předložky s a z a Předpony s-, z-, vz-. Jak poznat předponu, ukazuje článek Stavba slova.

Velká písmena

Nejvíc chyb je ve víceslovných názvech. U států, institucí a staveb je velké jen první slovo (a vlastní jména uvnitř): Česká republika, Národní divadlo, Karlova univerzita. Stejně je to u zeměpisných názvů s obecným slovem jako oceán nebo moře: Tichý oceán, Černé moře. Přídavná jména odvozená od jmen míst se píšou malým písmenem, pokud nejsou prvním slovem vlastního názvu: pražská zoo, evropská města, ale Pražský hrad. Malým písmenem se píšou i jazyky (angličtina) a příslovce (mluví německy), ale stát velkým (Německo).

• Žijeme v české republice. → Žijeme v České republice.
• Bydlíme v České Republice. → Bydlíme v České republice.
• Byli jsme v Národním Divadle na opeře. → Byli jsme v Národním divadle na opeře.
• Loď se plavila po Tichém Oceánu. → Loď se plavila po Tichém oceánu.
• Praha patří mezi nejkrásnější Evropská města. → Praha patří mezi nejkrásnější evropská města.

Všechna pravidla jsou v článku Velká písmena, cvičení na ně v Velká písmena.

Bychom, byste, abys

Tvary podmiňovacího způsobu (bych, bys, by, bychom, byste) se píšou jako jedno slovo, a stejně tak abych, kdybych, abys, kdybys. Spojení by jsi nebo by jsme je chyba vždycky. Tvar bysme uslyšíte často, ale je nespisovný a v diktátu i ve slohové práci se počítá jako chyba.

• O víkendu by jsme rádi jeli k babičce. → O víkendu bychom rádi jeli k babičce.
• Mohl by jsi mi podat sešit? → Mohl bys mi podat sešit?
• Děti, pospěšte si, aby jste nepřišly pozdě. → Děti, pospěšte si, abyste nepřišly pozdě.

Cvičení: Bychom, nebo bysme?

Dvěma, třemi, čtyřmi

Tvar dvěmi neexistuje, je to chyba. Číslovka dva má ve 3. i 7. pádě dvěma (komu? dvěma kamarádům, s kým? se dvěma kamarády), a to u všech rodů. Tři a čtyři mají ve 3. pádě třem, čtyřem a v 7. pádě třemi, čtyřmi. Celé skloňování:

• Na výlet jsem jel se dvěmi kamarády. → Na výlet jsem jel se dvěma kamarády.
• Na tří místech v lese jsme našli hřiby. → Na třech místech v lese jsme našli hřiby.
• V oběma zápasech jsme dali gól. → V obou zápasech jsme dali gól.

Cvičení: Dvěma, nebo dvěmi?

Chytáky: co vypadá jako chyba, a není

Ve cvičeních na hledání chyb se snadno opraví správné slovo. Tyto věty jsou napsané dobře:

• Děti si hrály. Děti jsou v množném čísle rodu ženského, proto -y.
• Psi a kočky se honili po zahradě. Stačí jeden mužský životný podmět a píše se -i.
• Babička zná všechny Petrovy kamarády. Čí kamarády? Přídavné jméno přivlastňovací, proto -ovy.
• Mladí kluci, ale mladý kluk. V 1. pádě množného čísla mužského životného je í.
• Rozzlobit, oddělit, cenný. Dvě stejné souhlásky jsou tu správně, protože se na švu potkaly.
• Tichý oceán, pražská zoo. Oceán i pražská se píšou malým písmenem.
• Informatika, kilogram. Přejatá slova s i po t a k.

Diktát: jak se na něj připravit

V diktátu se všechny tyto chyby potkají v jednom textu a není čas na dlouhé přemýšlení. Pomáhá psát pomalu, po dopsání každé věty se k ní vrátit a na konci projít text ještě jednou jen kvůli koncovkám a shodě. Doplňovací diktáty s vysvětlením u každé chyby najdete pro každý ročník: diktát pro 2. třídu, pro 3. třídu, pro 4. třídu, pro 5. třídu a pro 6. třídu.

Pro rodiče, kteří s dítětem doma pravopis procvičují: u chyby se nejvíc vyplatí zeptat se proč, místo abyste řekli, jak je to správně. Když dítě umí říct „kdo hrál? kluci, mužský životný, proto i“, chybu příště samo najde. A sledujte, které chyby se opakují. Většina dětí nechybuje všude, ale pořád v jedné nebo dvou oblastech, a na ty pak stačí cvičit zvlášť.

Příklady k procvičení

V každé větě je jedna chyba. Najděte ji a opravte.

Kam dál

• Najdi chybu ve větě: jedna chyba v každé větě pro 4. a 5. třídu, s pravidlem u každé chyby, i jako pracovní list.
• Najdi pravopisnou chybu: hledání chyb pro 6. až 9. třídu, chytáky, shoda, -ovi a -ovy, bychom a přejatá slova.
• Diktáty: pro 2. třídu, pro 3. třídu, pro 4. třídu, pro 5. třídu a pro 6. třídu.
• Vyjmenovaná slova a slova příbuzná
• Shoda podmětu s přísudkem
• Vzory podstatných jmen a Vzory přídavných jmen a psaní -ovi, -ovy
• Bě, bje, vě, vje, pě, mě, mně a zdvojené souhlásky
• Velká písmena