Samohlásky, souhlásky a dvojhlásky
Slovo se skládá z hlásek. To, co slyšíš, jsou hlásky, to, co píšeš, jsou písmena. Hlásky dělíme na samohlásky, souhlásky a dvojhlásky. Každá slabika má samohlásku nebo dvojhlásku. Ve slovech jako vlk nebo krk ji zastoupí r nebo l.
| Hlásky | Písmena | |
|---|---|---|
| samohlásky | krátké | a, e, i, o, u, y |
| dlouhé | á, é, í, ó, ú, ů, ý | |
| dvojhlásky | ou, au, eu | |
| souhlásky | tvrdé | h, ch, k, r, d, t, n |
| měkké | ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň | |
| obojetné | b, f, l, m, p, s, v, z |
Na co si dát pozor
Ch je jedna souhláska. Píšeme c a h, ale slyšíme jednu hlásku: chleba, ucho, moucha.
Dvojhláska jsou dvě samohlásky v jedné slabice. Lou-ka, hou-ba, au-to, eu-ro: obě samohlásky vyslovíš dohromady, jedním dechem. Ou najdeš v mnoha českých slovech, au a eu hlavně ve slovech, která k nám přišla z cizích jazyků.
Když se samohlásky potkají na hranici slabik, dvojhláska to není: na-u-čit, mu-ze-um. Tady vyslovíš každou zvlášť.

