Názvosloví

Určování oxidačních čísel

Vodík má +I, kyslík −II a součet musí vyjít nula. Zbytek je jedna rovnice.

Koncovky oxidačních čísel

Osm čísel, osm koncovek. Tohle je jediná část názvosloví, která se musí umět zpaměti.

Názvosloví oxidů

Z názvu vzorec a ze vzorce název. Nabídnuté možnosti se liší koncovkou, takže je potřeba ji přečíst.

Názvosloví peroxidů

Na₂O nebo Na₂O₂? V peroxidu drží dva kyslíky spolu jako skupina O₂ s nábojem −II, takže každý z nich má −I.

Halogenidy a sulfidy

Chloridy, fluoridy, sulfidy, nitridy i hydridy. Aniont má pevný náboj, zbytek je křížové pravidlo.

Názvosloví hydridů

Hydrid kovu má přídavné jméno a vodík −I. S nekovem dostane sloučenina jednoslovný název (fosfan, silan) a počet vodíků určí skupina.

Názvosloví hydroxidů

Počet skupin OH plyne z oxidačního čísla kovu. Tam i zpátky.

Názvosloví kyselin

Nabídnuté vzorce se často liší jedním kyslíkem - chlorná, chloritá, chlorečná, chloristá.

Thiokyseliny a thiosoli

Předpona thio- říká, kolik kyslíků v kyselině nahradila síra. Počet vodíků a oxidační číslo zůstávají stejné jako ve výchozí kyselině.

Kationty a anionty

Kationt nese kladný náboj, u kovu ho určuje koncovka stejně jako v oxidu. Aniont kyseliny má tolik záporných nábojů, kolik vodíků kyselina odevzdala. Záporný náboj zadej se znaménkem minus.

Názvosloví solí

Aniont z kyseliny, kationt z koncovky, náboje křížem. Nejčastější zdroj chyb v celé kapitole.

Názvosloví hydrogensolí

Hydrogensůl si z kyseliny nechala vodík a její aniont má proto menší náboj: HCO₃ jen −1. Proto má Ca(HCO₃)₂ závorku a dvojka za ní počítá anionty, ne vodíky.

Názvosloví hydrátů

Hydrát je sůl s vodou vázanou v krystalu. Počet molekul vody říká řecká předpona a ve vzorci stojí za tečkou, sůl je v názvu ve druhém pádě.

Názvosloví komplexních sloučenin

Komplexní částice je v hranaté závorce: centrální atom a kolem něj ligandy. Je-li to kationt, dostane přídavné jméno, je-li aniont, podstatné jméno na -an.

Názvosloví alkanů

Nejdřív najdi nejdelší řetězec, i když ve vzorci zatáčí do závorky. Čísluj od konce, ke kterému má substituent blíž, a substituenty seřaď podle abecedy.

Názvosloví alkenů a alkynů

Hlavní řetězec musí obsahovat násobnou vazbu a čísluje se tak, aby dostala co nejnižší číslo. Teprve potom přijdou na řadu substituenty.

Názvosloví arenů

Jádro se čísluje od substituentu tak, aby lokanty vyšly co nejnižší. Když vyjdou stejně oběma směry, dostane jedničku ten, který je v abecedě dřív. Jediný substituent se nečísluje: chlorbenzen.

Názvosloví halogenderivátů

Halogen je předpona jako methyl a čísluje se s ním dohromady: 2-chlor-3-methylbutan. Na methanu a na ethanu s jediným halogenem se číslo nepíše, chlormethan, chlorethan.

Názvosloví alkoholů

Uhlík se skupinou OH musí ležet v hlavním řetězci a dostat co nejnižší číslo. To číslo se píše před koncovku: butan-2-ol.

Názvosloví aldehydů a ketonů

Aldehyd má skupinu CHO na konci řetězce, ten uhlík je vždy první a v názvu se nečísluje: 2-methylpropanal. Keton má C=O uprostřed a jeho číslo se píše před koncovku: butan-2-on.

Názvosloví karboxylových kyselin

Uhlík skupiny COOH patří do hlavního řetězce a je vždy první, takže se jeho číslo v názvu nepíše: kyselina 2-methylpropanová.

Izomerie organických látek

Izomery mají stejný souhrnný vzorec, ale jinak pospojované atomy. Tatáž látka může být nakreslená mnoha způsoby, tak nejdřív najdi nejdelší řetězec a pojmenuj ji.