Určité a neurčité tvary sloves
Určitý tvar ti řekne, kdo děj dělá (osobu a číslo), a také čas nebo způsob: píšeme je my, teď. Neurčitý tvar to sám neřekne: z psát nepoznáš, kdo píše, ani kdy. Neurčité tvary jsou infinitiv, přechodník a příčestí.
| Tvar | Jak se pozná | Příklady |
|---|---|---|
| určitý | pozná se osoba a číslo, čas nebo způsob | píšu, psal jsi, budeme číst, pojď, jezdil bych, byl postaven |
| infinitiv | končí na -t, někdy na -ci nebo -ti, tak sloveso najdeš ve slovníku | psát, plavat, upéct, moci, pomoci, býti |
| přechodník přítomný | -a nebo -e, -ouc nebo -íc, -ouce nebo -íce, děj probíhá zároveň | nesa, nesouc, nesouce; zpívaje, zpívajíc, zpívajíce |
| přechodník minulý | -v, -vši, -vše, děj proběhl předtím | vzav, vzavši, vzavše; uslyšev, uslyševši, uslyševše |
Přechodník má tři tvary podle podmětu: první pro rod mužský v čísle jednotném (otec, nesa balík), druhý pro ženský a střední (maminka, nesouc tašku), třetí pro číslo množné (děti, nesouce tašky). Dnes ho najdeš hlavně v knihách a pohádkách.
Na co si dát pozor
- Složený tvar je celý jeden určitý tvar. Byl jsem, budu číst, jezdil bych, byl postaven: osobu, čas nebo způsob říkají slova dohromady a tvar je určitý celý, i když je v něm příčestí (byl, postaven) nebo infinitiv (číst).
- Psal je určitý tvar. Ve větě Petr psal dopis je to 3. osoba čísla jednotného v čase minulém, i když se tvar psal jinak jmenuje příčestí minulé.
- Infinitiv může stát vedle určitého tvaru. V chci plavat je chci určitý tvar a plavat infinitiv. V přestaň zlobit je rozkaz přestaň, zlobit je infinitiv.
- Rozkaz je určitý tvar. Pojď, přines, posaďte se říkají osobu (ty, vy) i způsob rozkazovací.
- Prší, stmívá se nemají podmět, a přesto jsou určitý tvar: 3. osoba čísla jednotného, čas přítomný.

