Slovesný způsob
Způsob říká, jak mluvčí děj podává: jako skutečnost, jako výzvu, nebo jako něco, co by mohlo být. Způsob se určuje u celého tvaru slovesa, i když má dvě slova: koupil bych, bychom jeli.
| Způsob | Jak ho poznáš | Příklad |
|---|---|---|
| oznamovací | oznamuje nebo se ptá, co se děje, dělo nebo bude dít; je ve všech časech | píšu, psal jsem, budu psát |
| rozkazovací | vybízí, prosí nebo zakazuje | piš, pište, pišme, nepiš |
| podmiňovací | tvar na -l s bych, bys, by, bychom, byste | psal bych, psali bychom, psala by |
Na co si dát pozor
Zákaz je taky rozkazovací způsob: nechoď, nekřičte, nezapomeň. A rozkaz může zahrnout i mluvčího: pojďme, zkusme je 1. osoba množného čísla rozkazovacího způsobu.
Rozkaz neznamená vždy rozkazovací způsob. Půjdeš spát hned teď! zní jako příkaz, ale půjdeš je budoucí čas oznamovacího způsobu. Rozkazovací by bylo jdi.
Ne každé by- je podmiňovací způsob. Byla, byli, bude jsou tvary slovesa být v oznamovacím způsobu. Podmiňovací tvar má samostatné slovo bych, bys, by, bychom nebo byste. Zdvořilá prosba Mohl bys mi pomoct? je podmiňovací.