Celé pravidlo na jednom řádku

Oxidační číslo prvku určuje koncovka přídavného jména. Nic jiného v názvu ho nenese, a proto je názvosloví naučitelné: osm oxidačních čísel, osm koncovek.

I -ný · II -natý · III -itý · IV -ičitý · V -ičný / -ečný · VI -ový · VII -istý · VIII -ičelý

Zbytek je dopočítání náboje. Kyslík má v oxidech vždy −II, vodík +I a skupina OH −I; sloučenina jako celek musí vyjít nabitá nulou. Z toho plyne počet atomů — nic se nemusí pamatovat.

Odkud se bere počet atomů

U oxidu železitého má železo III a kyslík −II. Aby se náboje vyrušily, musí platit 3 · a = 2 · b, což nejmenší celá čísla splní pro a = 2 a b = 3 — tedy Fe₂O₃. Stejnému postupu se říká křížové pravidlo: oxidační číslo jednoho prvku se napíše jako index k druhému a zlomek se zkrátí.

U solí je to totéž, jen místo prvku vystupuje celý aniont. Dusičnanový aniont NO₃⁻ má náboj −I, hliník III, takže na jeden hliník připadají tři dusičnany: Al(NO₃)₃. Víceatomový aniont použitý víckrát než jednou se píše do závorky — bez ní by AlNO₃₃ znamenalo něco jiného.

Kde se nejčastěji chybuje

Na koncovkách -ičný a -ečný, které obě znamenají V — je to jen otázka toho, co se u kterého prvku vžilo (dusičný, ale fosforečný). A na dvojici -itý (III) a -ičitý (IV), která se liší jednou slabikou a jedním oxidačním číslem.

Druhý častý omyl: oxid uhelnatý není „oxid uhlinatý“. Několik přídavných jmen se od názvu prvku odchyluje víc, než by člověk čekal — vápník dává vápenatý, hořčík hořečnatý, draslík draselný, zinek zinečnatý. Tyhle se musí umět zpaměti; odvodit se nedají.

Co tenhle převodník umí

Oxidy a hydroxidy počítá z pravidel, takže funguje pro každý prvek v tabulce a pro každé jeho oxidační číslo. Kyseliny a soli jsou vybrané ručně — školní názvosloví se u nich v pár případech rozchází se systematickým pravidlem (H₃PO₄ se učí jako kyselina fosforečná, i když systematicky vychází HPO₃), a tady platí to, co je v učebnici.

Diakritiku psát nemusíte, „oxid zelezity“ najde totéž co „oxid železitý“.

Slovensky

Slovenské názvoslovie funguje na stejném principu a se stejnými koncovkami: oxid železitý, hydroxid vápenatý, kyselina sírová, síran sodný. Liší se hlavně pravopis — názvoslovie, oxidačné číslo, zlúčenina, kyselina dusičná.

Kde si o tom přečíst víc

K tématu se váže několik článků na tomto webu — názvosloví oxidů, názvosloví kyselin, názvosloví hydroxidů a názvosloví solí.