Útvary národního jazyka
Čeština není jen ta z učebnic. Jinak mluvíme u tabule, jinak doma, jinak u babičky na Valašsku a jinak s kamarády o přestávce. Těmto podobám jednoho jazyka se říká útvary národního jazyka. Spisovná čeština je jediný spisovný útvar, ostatní jsou nespisovné.
| Útvar | Kdo a kde | Příklad |
|---|---|---|
| spisovná čeština | knihy, zprávy, škola, úřady | mléko, brambory, policista |
| obecná čeština | skoro celé Čechy, doma a na ulici | mlíko, dobrej, vokno, s dětma |
| nářečí | jen jeden kraj, hlavně Morava a Slezsko | zemáky, rožni, kaj, bel |
| slang | jedna skupina lidí: žáci, hráči, sportovci | matika, tělák, kompl, šajba |
| argot | zloději a vězni | fízl, bachař, basa, flastr |
Jak je od sebe poznat
- Obecná čeština mění tvar známého slova: ý na ej (dobrej), é na í (mlíko), o na vo (vokno), s dětmi na s dětma, jsou na sou.
- Nářečí má slova, kterým v jiném kraji nerozumí: na Moravě zemáky nebo erteple, v Čechách brambory. Hanácké nářečí mění i výslovnost: bel místo byl.
- Slang si vytvoří lidé se stejnou školou, prací nebo zálibou. Často slovo zkrátí: matika, děják, tělák.
- Argot je tajná řeč zločinců, aby jim ostatní nerozuměli. Některá slova z něj dnes znají všichni, třeba fízl.
Na co si dát pozor
- Jedno slovo může patřit do dvou útvarů podle toho, co znamená: zemáky jsou v nářečí brambory, zemák je ve školním slangu zeměpis. Basa je spisovně hudební nástroj, v argotu vězení.
- Slova jako táta, kluk nebo taky jsou hovorová. Některé učebnice je řadí ke spisovné češtině, jiné zvlášť, proto je v tomto cvičení nezkoušíme.

