Matematika pro každého
Stavba slova
Slovo se skládá z částí. Kořen je část, kterou mají společnou všechna příbuzná slova: les, lesník, lesní. Předpona stojí před kořenem, přípona za ním, obě tvoří nová slova. Koncovka je na konci a mění se, když slovo skloňuješ: pohádka, pohádky, pohádce.
| Slovo | Předpona | Kořen | Přípona | Koncovka |
|---|---|---|---|---|
| pohádka | po- | hád | -k- | -a |
| předložka | před- | lož | -k- | -a |
| zahradník | za- | hrad | -ník | nulová |
| knihovna | knih | -ovn- | -a | |
| lesní | les | -n- | -í |
Kořen najdeš, když k slovu vymyslíš příbuzná a podíváš se, co mají společné. Koncovku najdeš, když slovo vyskloňuješ: co se mění, je koncovka. Slova jako les nebo zahradník mají koncovku nulovou, v 1. pádě na konci nic nepřibývá (lesník, ale lesník-a, lesník-ovi).
Na co si dát pozor
Ne každé pro-, vy- nebo ob- na začátku je předpona. V prosit je pros kořen (prosba, prosím), ve vydra je vydr kořen a v obrovský je kořen obr. Předpona to je, jen když po jejím odtržení zbude kořen, který má smysl: vy-skočit (skočit), ob-chod (chodit).
U přídavných jmen je mezi kořenem a koncovkou často přípona: vod-n-í, dub-ov-ý, zel-en-ý. Koncovka je jen poslední -í nebo -ý, které se mění (vodní, vodního, vodnímu).