Spodoba znělosti
Párové souhlásky tvoří dvojice znělá - neznělá: b - p, d - t, ď - ť, g - k, v - f, z - s, ž - š, h - ch. Když se setkají dvě takové souhlásky vedle sebe, první se většinou přizpůsobí té druhé. Říká se tomu spodoba znělosti. Na konci slova zní párová souhláska vždy nezněle.
| Kde | Co se stane | Příklady |
|---|---|---|
| na konci slova | znělá zní jako neznělá | led [let], hrad [hrat], sníh [sních], krev [kref] |
| před neznělou souhláskou | znělá zní jako neznělá | tužka [tuška], sladký [slatký], lehký [lechký], vtip [ftip] |
| před znělou souhláskou | neznělá zní jako znělá | kdo [gdo], prosba [prozba], sbor [zbor] |
| předložka před slovem | vyslovuje se dohromady se slovem | v parku [f parku], s babičkou [z babičkou], k domu [g domu], pod stolem [pot stolem] |
Na co si dát pozor
- Mění se ta první. Kdo zní [gdo], ne [kto]: k se přizpůsobí d, které stojí za ním.
- Souhlásky l, r, m, n, j a samohlásky nic nemění: v lese vyslovíme [v lese], rybník [rybník]. Ani v nemění souhlásku před sebou: květ, tvůj, svůj, kvůli.
- Ve slově může být změn víc: obchod [opchot], vchod [fchot].
- Píšeme ale podle pravidel, ne podle sluchu. Jak slovo napsat, prozradí jiný tvar: led - ledu, tužka - tužička, prosba - prosit. Kdo, kde a kdy si musíš zapamatovat. Procvičit si to můžeš na párových souhláskách.

