Přímá řeč
Přímá řeč jsou slova, která někdo řekl, přesně tak, jak je řekl. Píšou se do uvozovek: na začátku dole („), na konci nahoře (“). Věta, která říká, kdo mluví, je uvozovací věta. Může stát před přímou řečí, za ní nebo uprostřed.
| Uvozovací věta | Příklad | Pravidlo |
|---|---|---|
| před | Maminka řekla: „Nezapomeň si svačinu.“ | za uvozovací větou dvojtečka, přímá řeč začíná velkým písmenem |
| za | „Dnes bude pršet,“ řekl táta. | místo tečky čárka uvnitř uvozovek, uvozovací věta začíná malým písmenem |
| za otázkou | „Kdy začíná film?“ zeptala se Klára. | otazník i vykřičník zůstávají, čárka se za ně nepíše |
| uprostřed | „Zítra,“ řekl táta, „pojedeme k babičce.“ | uvozovací věta mezi čárkami, přímá řeč pokračuje malým písmenem |
Na co si dát pozor
Znaménko patří dovnitř. Tečka, otazník, vykřičník i čárka, které patří k přímé řeči, se píšou před horní uvozovky: domů,“, ne domů“,.
Uvozovací věta za přímou řečí nezačíná velkým písmenem, i když před ní stojí otazník nebo vykřičník: „Vyhráli jsme!“ křičel Matěj. Celé je to jedna věta.
Uprostřed, nebo dvě věty? Když je přímá řeč jedna věta přerušená uvozovací větou, pokračuje za ní malým písmenem. Když jsou to dvě celé věty, za uvozovací větou je tečka a druhá začíná velkým: „Mám nápad,“ řekla Jana. „Postavíme si bunkr.“

