Matematika pro každého
Ji, nebo jí? Mi, nebo my? Ti, nebo ty?
Všechny tři dvojice se vyslovují skoro stejně a rozhoduje jen pád. Zeptej se na slovo pádovou otázkou a hned víš, který tvar napsat.
Ji, nebo jí (zájmeno ona)
| Pád | Otázka | Tvar | Příklad |
|---|---|---|---|
| 2. | koho, čeho? | jí | Bojím se jí. Nevšiml si jí. |
| 3. | komu, čemu? | jí | Dal jsem jí dárek. Pomohl jsem jí. |
| 4. | koho, co? | ji | Vidím ji. Mám ji rád. |
Krátké ji je tedy jen ve 4. pádě, všude jinde je dlouhé jí. Dlouhé jí je i sloveso jíst: pes jí granule. Po předložce se píše ni a ní a platí totéž: čekám na ni (na koho), ale jdu s ní (s kým).
Mi, nebo my
Mi je 3. pád zájmena já, komu? Dá se za něj říct mně: dej mi to - dej to mně, je mi zima. My je 1. pád, kdo? Znamená já a ještě někdo: my jsme vyhráli. Dá se za něj říct vy: vy jste vyhráli.
Ti, nebo ty
Stejně jako u mi a my: ti je 3. pád zájmena ty, komu? Dá se za něj říct tobě: dám ti svačinu - dám svačinu tobě. Ty je 1. pád, kdo? Ty jsi ale šikovný. Chyba „ti jsi“ je stejná jako „mi jsme“.
Na co si dát pozor: ti a ty před podstatným jménem
Před podstatným jménem je ti a ty ukazovací zájmeno (ten, ta, to) a rozhoduje rod a pád. V 1. pádě množného čísla se u rodu mužského životného píše ti, u všech ostatních rodů ty:
- ti kluci, ti psi, ti žáci (mužský životný, 1. pád)
- ty stromy, ty holky (mužský neživotný, ženský)
- viděl jsem ty kluky (4. pád, i u mužského životného)
Je to stejné pravidlo jako u koncovky příčestí: ti kluci běhali, ty holky běhaly.