Matematika pro každého
Čárky ve větě jednoduché
Věta jednoduchá má jeden podmět a jeden přísudek, nebo několik přísudků téhož podmětu (pes skákal, štěkal a vrtěl ocasem), a přesto se v ní čárka píše dost často. Odděluje části, které do věty vstupují zvenku (oslovení, citoslovce), a členy, které stojí vedle sebe a mohly by se prohodit.
| Kdy | Příklad |
|---|---|
| oslovení, na začátku, uprostřed i na konci | Lucko, pojď k tabuli. Děkuji ti, babičko, za dárek. |
| citoslovce a odpověď ano, ne | Au, to štíplo! Ano, zítra přijdu. |
| výčet (několikanásobný větný člen) bez spojky | jablka, hrušky a švestky |
| před ale, avšak, nýbrž vždy | Byl unavený, ale spokojený. |
| před druhou částí jak - tak, nejen - ale i, buď - nebo, ani - ani | jak rodiče, tak prarodiče; buď hotově, nebo kartou |
| přístavek, z obou stran | Praha, hlavní město Česka, leží na Vltavě. |
| před a to, které něco upřesňuje | Přijdu zítra, a to hned ráno. |
Kde se čárka nepíše
- Před a, i, nebo, ani, které jen přidávají další člen: sešit a pravítko, Petra i Janu, do kina nebo do divadla, čas ani chuť.
- Před jako a než, když za nimi není sloveso: silný jako medvěd, vyšší než já. To je jen srovnání, ne vedlejší věta.
- Mezi přívlastky postupně rozvíjejícími: starý kožený kufr, česká lidová píseň. Druhý přívlastek patří k podstatnému jménu těsněji, prohodit je nejde.
- Citoslovce jako větný člen: Pes udělal haf a utekl. Tady haf neodděluješ, odpovídá na otázku co.
Jak to poznat: zkus mezi členy říct a. Kde to jde (jablka a hrušky a švestky), jde o výčet a mezi členy patří čárka. Kde už a stojí, čárku nepíšeš, pokud nejde o ale nebo o druhou část dvojité spojky.