Články » Chemie

Názvosloví oxidů

Vydáno dne v kategorii Chemie; Autor: ; Počet přečtení: 2 670

Oxidy jsou dvouprvkové sloučeniny kyslíku s jiným prvkem. Názvosloví oxidů se skládá z podstatného jména „oxid“ a přídavného jména, které je odvozeno z názvu prvku vyskytujícího se v oxidu zakončeného odpovídající koncovkou. Věta zní složitě, ale na vzorových příkladech se ukáže, že to složité není. Níže je popsáno krok za krokem jak se odvozují vzorce oxidů a názvy oxidů.


Chemické základní pojmy užité v článku:

  • elektronegativita = míra schopnosti atomu přitahovat vazebné elektrony
  • prvek = prvkem je látka tvořená pouze atomy se stejným protonovým číslem.
  • molekula = útvar vzniklý sloučením atomů téhož prvku nebo sloučením atomů různých prvků
  • atom = nejmenší částice hmoty, chemickými metodami již dále nedělitelná
  • oxidační číslo = je rovno formálnímu náboji, který by měli jednotlivé atomy ve sloučenině, jestliže by vazebné elektrony patřily vždy prvku s vyšší elektronegativitou.
  • vazebný elektron = elektron tvořící chemickou vazbu
  • protonové číslo = číslo udávající počet protonů v atomovém jádře

Co je potřeba si pamatovat při názvosloví oxidů

  • chemické značky a názvy prvků (nebo najdu v periodické soustavě prvků)
  • kyslík má v oxidech oxidační číslo -II
  • Součet oxidačních čísel atomů v molekule se rovná nule – molekula je elektroneutrální – nenese elektrický náboj.
  • charakteristické koncovky podle oxidačního čísla prvku tzn. stačí si pamatovat jako básničku ný, natý, itý, ičitý, ičný/ečný, ový, istý, ičelý a přiřadit koncovce ný číslo 1, koncovce natý číslo 2 atd. Jak to vyjadřuje tabulka.
Charakteristická koncovka Oxidační číslo prvku Obecný vzorec oxidu
-ný `\ce{+I}` `\ce{X2O}`
-natý `\ce{+II}` `\ce{XO}`
-itý `\ce{+III}` `\ce{X2O3}`
-ičitý `\ce{+IV}` `\ce{XO2}`
-ičný, -ečný `\ce{+V}` `\ce{X2O5}`
-ový `\ce{+VI}` `\ce{XO3}`
-istý `\ce{+VII}` `\ce{X2O7}`
-ičelý `\ce{+VIII}` `\ce{XO4}`

Podrobný postup tvorby vzorce z názvu oxidu

OXID DUSIČITÝ

Musím vědět, že oxid je sloučenina kyslíku s jiným prvkem – v tomto případě přídavné jméno dusičitý → s dusíkem. Musím vědět chemickou značku kyslíku a dusíku. Teď může přijít dilema, kterou značku prvku napíšu jako první, obvykle v anorganické chemii platí, že elektronegativnější prvek se píše vpravo. Při pohledu na elektronegativitu základních prvků v periodické soustavě prvků je vidět, že kyslík patří mezi prvky s velkou elektronegativitou a většina základních prvků má elektronegativitu nižší než kyslík. Jedině fluor ze základních prvků by se v oxidech psal na druhém místě. Shrnuto: píšu značku kyslíku na druhé místo.

  1. Napíšu značky obou prvků $$\ce{NO}$$
  2. Doplním oxidační číslo kyslíku v oxidech, což je -II.$$\ce{NO^{-II}}$$
  3. Napíšu oxidační číslo u dusíku. Podle koncovky dusičitý →ičitý zjistím oxidační číslo dusíku. (ný, natý, itý, ičitý tzn. Oxid.č. IV) Oxidační čísla píšu římskou číslicí. $$\ce{N^{IV}O^{-II}}$$
  4. Použiji tzv. Křížové pravidlo. Oxidační čísla bez znamének „-“ nebo „+“ napíšu křížem. Tzn. Vidím, že u kyslíku je -II a proto číslo 2 napíšu za značku dusíku a naopak u dusíku vidím, že je +IV a číslo 4 napíšu za kyslík. Přepsaná čísla vyjadřují počet atomů daného prvku v molekule a zapisují se arabskou číslicí.
  5. $$\ce{N2O4}$$
  6. A zde platí stejně jako v matematice, co lze vykrátit, to se vykrátí. Obě čísla mají společného dělitele (dvojku). Vydělím obě čísla dvojkou a zapíši. `\ce{N1O2}` => číslo jedna „1“ se nezapisuje, protože je to zbytečné psát (je vidět, že atom-značka prvku dusíku N je tam jednou). => `\ce{NO2}`

OXID HLINITÝ

musím vědět, že oxid je sloučenina kyslíku s jiným prvkem – v tomto případě přídavné jméno hlinitý → s hliníkem musím vědět chemickou značku kyslíku a hliníku. Teď může přijít dilema, kterou značku prvku napíšu jako první, obvykle v anorganické chemii platí, že elektronegativnější prvek se píše vpravo. Při pohledu na elektronegativitu základních prvků v periodické soustavě prvků je vidět, že kyslík patří mezi prvky s velkou elektronegativitou (3,5) a většina základních prvků má elektronegativitu nižší než kyslík. Hliník má elektronegativitu (1,5) Jedině fluor (4,1) ze základních prvků by se v oxidech psal na druhém místě. Shrnuto: píšu značku kyslíku na druhé místo.

  1. Napíšu značky obou prvků `\ce{AlO}`
  2. Doplním oxidační číslo kyslíku v oxidech, což je -II. `\ce{AlO^{-II}}`
  3. Napíšu oxidační číslo u hliníku. Podle koncovky hlinitý →itý zjistím oxidační číslo hliníku. (ný, natý, itý, tzn. Oxid.č. III) Oxidační čísla píšu římskou číslicí. `\ce{Al^{III}O^{-II}}`
  4. Použiji tzv. Křížové pravidlo. Oxidační čísla bez znamének „-“ nebo „+“ napíšu křížem. Tzn. Vidím, že u kyslíku je -II a proto číslo 2 napíšu za značku hliníku a naopak u hliníku vidím, že je oxidační číslo +III a číslo 3 napíšu za kyslík. Přepsaná čísla vyjadřují počet atomů daného prvku v molekule a zapisují se arabskou číslicí. `\ce{Al2O3}`
  5. A zde platí stejně jako v matematice, co lze vykrátit, to se vykrátí. Ale v tomto případě čísla nemají společného dělitele, tudíž není co krátit a už máme výsledný vzorec. `\ce{Al2O3}`

OXID MANGANISTÝ

musím vědět, že oxid je sloučenina kyslíku s jiným prvkem – v tomto případě přídavné jméno manganistý → s manganem musím vědět chemickou značku kyslíku a manganu. Teď může přijít dilema, kterou značku prvku napíšu jako první, obvykle v anorganické chemii platí, že elektronegativnější prvek se píše vpravo. Při pohledu na elektronegativitu základních prvků v periodické soustavě prvků je vidět, že kyslík patří mezi prvky s velkou elektronegativitou (3,5) a většina základních prvků má elektronegativitu nižší než kyslík. Mangan má elektronegativitu (1,55), proto se bude psát mangan před kyslík. Jedině fluor (4,1) ze základních prvků by se v oxidech psal na druhém místě. Shrnuto: píšu značku kyslíku na druhé místo.

  1. Napíšu značky obou prvků `\ce{MnO}`
  2. Doplním oxidační číslo kyslíku v oxidech, což je -II. `\ce{MnO^{-II}}`
  3. Napíšu oxidační číslo u manganu. Podle koncovky manganistý →istý zjistím oxidační číslo manganu. (ný, natý, itý, ičitý, ičný/ečný, ový, istý tzn. Oxid.č. VII) Oxidační čísla píšu římskou číslicí. `\ce{Mn^{VII}O^{-II}}`
  4. Použiji tzv. Křížové pravidlo. Oxidační čísla bez znamének „-“ nebo „+“ napíšu křížem. Tzn. Vidím, že u kyslíku je -II a proto číslo 2 napíšu za značku manganu a naopak u manganu vidím, že je oxidační číslo +VII a číslo 7 napíšu za kyslík. Přepsaná čísla vyjadřují počet atomů daného prvku v molekule a zapisují se arabskou číslicí. `\ce{Mn2O7}`
  5. A zde platí stejně jako v matematice, co lze vykrátit, to se vykrátí. Ale v tomto případě čísla nemají společného dělitele, tudíž není co krátit a už máme výsledný vzorec. `\ce{Mn2O7}`

OXID SÍROVÝ

musím vědět, že oxid je sloučenina kyslíku s jiným prvkem – v tomto případě přídavné jméno sírový → se sírou musím vědět chemickou značku kyslíku a síry. Teď může přijít dilema, kterou značku prvku napíšu jako první, obvykle v anorganické chemii platí, že elektronegativnější prvek se píše vpravo. Při pohledu na elektronegativitu základních prvků v periodické soustavě prvků je vidět, že kyslík patří mezi prvky s velkou elektronegativitou (3,5) a většina základních prvků má elektronegativitu nižší než kyslík. Síra má elektronegativitu (2,4), proto se bude psát značka síry před kyslík. Jedině fluor (4,1) ze základních prvků by se v oxidech psal na druhém místě. Shrnuto: píšu značku kyslíku na druhé místo.

  1. Napíšu značky obou prvků SO
  2. Doplním oxidační číslo kyslíku v oxidech, což je -II. `\ce{SO}^{-II}`
  3. Napíšu oxidační číslo u síry. Podle koncovky sírový →ový zjistím oxidační číslo síry. (ný, natý, itý, ičitý, ičný/ečný, ový tzn. Oxid.č. VI) Oxidační čísla píšu římskou číslicí. `\ce{S^{VI}O^{-II}}`
  4. Použiji tzv. Křížové pravidlo. Oxidační čísla bez znamének „-“ nebo „+“ napíšu křížem. Tzn. Vidím, že u kyslíku je -II a proto číslo 2 napíšu za značku síry a naopak u síry vidím, že je oxidační číslo +VI a číslo 6 napíšu za kyslík. Přepsaná čísla vyjadřují počet atomů daného prvku v molekule a zapisují se arabskou číslicí. `\ce{S2O6}`
  5. A zde platí stejně jako v matematice, co lze vykrátit, to se vykrátí. V tomto případě čísla mají společného dělitele (dvojku). Vydělím obě čísla dvojkou a zapíši. `\ce{S1O3}` => číslo jedna „1“ se nezapisuje, protože je to zbytečné psát (je vidět, že atom-značka prvku síry S je tam jednou). => `\ce{SO3}`

OXID LITHNÝ

musím vědět, že oxid je sloučenina kyslíku s jiným prvkem – v tomto případě přídavné jméno lithný → s lithiem musím vědět chemickou značku kyslíku a lithia. Teď může přijít dilema, kterou značku prvku napíšu jako první, obvykle v anorganické chemii platí, že elektronegativnější prvek se píše vpravo. Při pohledu na elektronegativitu základních prvků v periodické soustavě prvků je vidět, že kyslík patří mezi prvky s velkou elektronegativitou (3,5) a většina základních prvků má elektronegativitu nižší než kyslík. Lithium má elektronegativitu (0,97), proto se bude psát značka lithia před kyslík. Jedině fluor (4,1) ze základních prvků by se v oxidech psal na druhém místě. Shrnuto: píšu značku kyslíku na druhé místo.

  1. Napíšu značky obou prvků `\ce{LiO}`
  2. Doplním oxidační číslo kyslíku v oxidech, což je -II. `\ce{LiO}^{-II}`
  3. Napíšu oxidační číslo u lithia. Podle koncovky lithný →ný zjistím oxidační číslo u lithia. (ný tzn, oxid.číslo I) Oxidační čísla píšu římskou číslicí. `\ce{Li^{I}O^{-II}}`
  4. Použiji tzv. Křížové pravidlo. Oxidační čísla bez znamének „-“ nebo „+“ napíšu křížem. Tzn. Vidím, že u kyslíku je -II a proto číslo 2 napíšu za značku lithia a naopak u lithia vidím, že je oxidační číslo +I a číslo 1 napíšu za kyslík. Přepsaná čísla vyjadřují počet atomů daného prvku v molekule a zapisují se arabskou číslicí. `\ce{Li2O1}`
  5. A zde platí stejně jako v matematice, co lze vykrátit, to se vykrátí. V tomto případě není co krátit. Akorát doupravím vzorec, protože číslo jedna „1“ se nezapisuje. Je zbytečné číslo jedna „1“ psát (je vidět, že atom-značka prvku kyslíku je tam jednou). => `\ce{Li2O}`

OXID XENONIČELÝ

musím vědět, že oxid je sloučenina kyslíku s jiným prvkem – v tomto případě přídavné jméno xenoničelý → s xenonem musím vědět chemickou značku kyslíku a xenonu. Teď může přijít dilema, kterou značku prvku napíšu jako první, obvykle v anorganické chemii platí, že elektronegativnější prvek se píše vpravo. Při pohledu na elektronegativitu základních prvků v periodické soustavě prvků je vidět, že kyslík patří mezi prvky s velkou elektronegativitou (3,5) a většina základních prvků má elektronegativitu nižší než kyslík. Xenon má elektronegativitu (2,2), proto se bude psát značka xenonu před kyslík. Jedině fluor (4,1) ze základních prvků by se v oxidech psal na druhém místě. Shrnuto: píšu značku kyslíku na druhé místo.

  1. Napíšu značky obou prvků `\ce{XeO}`
  2. Doplním oxidační číslo kyslíku v oxidech, což je -II. `\ce{XeO}^{-II}`
  3. Napíšu oxidační číslo u xenonu. Podle koncovky xenoničelý →ičelý zjistím oxidační číslo u xenonu. (ný, natý, itý, ičitý, ičný/ečný, ový, istý, ičelý tzn. Oxid.č. VIII) Oxidační čísla píšu římskou číslicí. `\ce{Xe^{VIII}O^{-II}}`
  4. Použiji tzv. Křížové pravidlo. Oxidační čísla bez znamének „-“ nebo „+“ napíšu křížem. Tzn. Vidím, že u kyslíku je -II a proto číslo 2 napíšu za značku xenonu a naopak u xenonu vidím, že je oxidační číslo +VIII a číslo 8 napíšu za kyslík. Přepsaná čísla vyjadřují počet atomů daného prvku v molekule a zapisují se arabskou číslicí. `\ce{Xe2O8}`
  5. A zde platí stejně jako v matematice, co lze vykrátit, to se vykrátí. V tomto případě čísla mají společného dělitele (dvojku). Vydělím obě čísla dvojkou a zapíši. `\ce{Xe1O4}` => číslo jedna „1“ se nezapisuje, protože je to zbytečné psát (je vidět, že atom-značka prvku xenonu Xe je tam jednou). => `\ce{XeO4}`

Postup tvorby vzorce z názvu oxidu

Oxid měďný

  • napíšu značky prvků s oxidačními čísly `\ce{Cu^{I}O^{-II}}`
  • po použití křížového pravidla `\ce{Cu2O}`

Oxid wolframičitý

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{W^{IV}O^{-II}}`
  • po použití křížového pravidla `\ce{WO2}`

Oxid rhenistý

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{Re^{VII}O^{-II}}`
  • po použití křížového pravidla `\ce{Re2O7}`

Oxid cesný

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{Cs^{I}O^{-II}}`
  • po použití křížového pravidla `\ce{Cs2O}`

Oxid boritý

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{B^{III}O^{-II}}`
  • po použití křížového pravidla `\ce{B2O3}`

Oxid wolframový

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{W^{VI}O^{-II}}`
  • po použití křížového pravidla `\ce{WO3}`

Oxid železitý

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{Fe^{III}O^{-II}}`
  • po použití křížového pravidla `\ce{Fe2O3}`

Oxid hořečnatý

    značky prvků s oxidačními čísly `\ce{Mg^{II}O^{-II}}`
  • po použití křížového pravidla `\ce{MgO}`

Oxid rubidný

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{Rb^{I}O^{-II}}`
  • po použití křížového pravidla `\ce{Rb2O}`

Oxid bismutitý

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{Bi^{III}O^{-II}}`
  • po použití křížového pravidla `\ce{Bi2O3}`

Oxid křemičitý

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{Si^{IV}O^{-II}}`
  • po použití křížového pravidla `\ce{SiO2}`

Oxid kobaltnatý

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{Co^{II}O^{-II}}`
  • po použití křížového pravidla `\ce{CoO}`

Oxid tellurový

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{Te^{VI}O^{-II}}`
  • po použití křížového pravidla `\ce{TeO3}`

Oxid vápenatý

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{Ca^{II}O^{-II}}`
  • po použití křížového pravidla `\ce{CaO}`

Oxid zirkoničitý

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{Zr^{IV}O^{-II}}`
  • po použití křížového pravidla `\ce{ZrO2}`

Oxid molybdenový

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{Mo^{VI}O^{-II}}`
  • po použití křížového pravidla `\ce{MoO3}`

Oxid antimoničný

    značky prvků s oxidačními čísly `\ce{Sb^{V}O^{-II}}`
  • po použití křížového pravidla `\ce{Sb2O5}`

Oxid nikelnatý

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{Ni^{II}O^{-II}}`
  • po použití křížového pravidla `\ce{NiO}`

Oxid uhelnatý

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{C^{II}O^{-II}}`
  • po použití křížového pravidla `\ce{CO}`

Oxid seleničitý

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{Se^{IV}O^{-II}}`
  • po použití křížového pravidla `\ce{SeO2}`

Oxid thallný

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{Tl^{I}O^{-II}}`
  • po použití křížového pravidla `\ce{Tl2O}`

Oxid antimonitý

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{Sb^{III}O^{-II}}`
  • po použití křížového pravidla `\ce{Sb2O3}`

Oxid siřičitý

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{S^{IV}O^{-II}}`
  • po použití křížového pravidla `\ce{SO2}`

Podrobný postup tvorby názvu oxidu ze vzorce

`\ce{V2O5}`

  1. Ze vzorce je na první pohled vidět, že se jedná o oxid vanadu
  2. Kyslík má oxidační číslo -II v oxidech, proto doplním oxidační číslo ke kyslíku.
  3. `\ce{V2^{?}O5^{-II}}`
  4. Dopočítám oxidační číslo vanadu tak, aby byla molekula elektroneutrální tzn. aby se součet všech oxidačních čísel se rovnal nule počítám5*(-2)= -10 abych měla elektroneutrální molekulu, musí mi u vanadu vyjít číslo +10 u vanadu mám číslo 2 (mám molekulu tvořena dvěma atomy vanadu) a proto počítám : 10/2 = 5 => oxidační číslo u vanadu bude +V. Dopíšu oxidační čísla `\ce{V2^{V}O5^{-II}}`
  5. Nyní vytvořím název oxidu z podstatného jména-OXID a přídavného jména. Musím vědět, že oxidačnímu číslu +V odpovídá koncovka ičný/ečný. A už pouze dotvořím přídavné jméno od vanadu s koncovkou ičný/ečný => vanadičný. OXID VANADIČNÝ

`\ce{CuO}`

  1. Ze vzorce je na první pohled vidět, že se jedná o oxid mědi
  2. Kyslík má oxidační číslo -II v oxidech, proto doplním oxidační číslo ke kyslíku. `\ce{Cu^{?}O^{-II}}`
  3. Dopočítám oxidační číslo mědi tak, aby byla molekula elektroneutrální tzn. aby se součet všech oxidačních čísel se rovnal nule. Počítám1*(-2)= -2 abych měla elektroneutrální molekulu, musí mi u mědi vyjít číslo +2 u mědi nemám zapsané žádné číslo (v molekule je pouze 1 atom mědi) a proto počítám, že je tam jednička, která se nezapisuje: 2/1= 2 => oxidační číslo u vanadu bude +II. Dopíšu oxidační čísla `\ce{Cu^{II}O^{-II}}`
  4. Nyní vytvořím název oxidu z podstatného jména-OXID a přídavného jména. Musím vědět, že oxidačnímu číslu +II odpovídá koncovka -natý. A už pouze dotvořím přídavné jméno od mědi s koncovkou natý => měďnatý. OXID MĚĎNATÝ

`\ce{ClO2}`

  1. Ze vzorce je na první pohled vidět, že se jedná o oxid chloru
  2. Kyslík má oxidační číslo -II v oxidech, proto doplním oxidační číslo ke kyslíku. `\ce{Cl^{?}O2^{-II}}`
  3. Dopočítám oxidační číslo chloru tak, aby byla molekula elektroneutrální tzn. aby se součet všech oxidačních čísel se rovnal nule počítám2*(-2)= -4 abych měla elektroneutrální molekulu, musí mi u chloru vyjít číslo +4 u chloru nemám zapsané žádné číslo (v molekule je pouze 1 atom chloru) a proto počítám, že je tam jednička, která se nezapisuje: a proto počítám : 4/1 = 4 => oxidační číslo u chloru bude +IV. Dopíšu oxidační čísla `\ce{Cl^{IV}O2^{-II}}`
  4. Nyní vytvořím název oxidu z podstatného jména-OXID a přídavného jména. Musím vědět, že oxidačnímu číslu +IV odpovídá koncovka ičitý. A už pouze dotvořím přídavné jméno od chloru s koncovkou ičitý => chloričitý. OXID CHLORIČITÝ

`\ce{NO}`

  1. Ze vzorce je na první pohled vidět, že se jedná o oxid dusíku
  2. Kyslík má oxidační číslo -II v oxidech, proto doplním oxidační číslo ke kyslíku. `\ce{N^{?}O^{-II}}`
  3. Dopočítám oxidační číslo dusíku tak, aby byla molekula elektroneutrální tzn. aby se součet všech oxidačních čísel se rovnal nule počítám1*(-2)= -2 abych měla elektroneutrální molekulu, musí mi u dusíku vyjít číslo +2 u dusíku nemám zapsané žádné číslo (v molekule je pouze 1 atom dusíku) a proto počítám, že je tam jednička, která se nezapisuje: a proto počítám : 2/1 = 2=> oxidační číslo u dusíku bude +II. Dopíšu oxidační čísla `\ce{N^{II}O^{-II}}`
  4. Nyní vytvořím název oxidu z podstatného jména-OXID a přídavného jména. Musím vědět, že oxidačnímu číslu +II odpovídá koncovka natý. A už pouze dotvořím přídavné jméno od dusíku s koncovkou natý => dusnatý. OXID DUSNATÝ

`\ce{Cr2O3}`

  1. Ze vzorce je na první pohled vidět, že se jedná o oxid chromu
  2. Kyslík má oxidační číslo -II v oxidech, proto doplním oxidační číslo ke kyslíku. `\ce{Cr2^{?}O3^{-II}}`
  3. Dopočítám oxidační číslo chromu tak, aby byla molekula elektroneutrální tzn. aby se součet všech oxidačních čísel se rovnal nule počítám3*(-2)= -6 abych měla elektroneutrální molekulu, musí mi u chromu vyjít číslo +6 u chromu mám zapsané číslo 2 (v molekule jsou 2 atomy chromu) a proto počítám: 6/2 = 3 => oxidační číslo u chloru bude +III. Dopíšu oxidační čísla `\ce{Cr2^{III}O3^{-II}}`
  4. Nyní vytvořím název oxidu z podstatného jména-OXID a přídavného jména. Musím vědět, že oxidačnímu číslu +III odpovídá koncovka itý. A už pouze dotvořím přídavné jméno od chromu s koncovkou itý => chloričitý. OXID CHROMITÝ

Tvorba názvu ze vzorce

`\ce{Ti2O3}`

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{Ti2^{III}O3^{-II}}` (Počítam ox.č. u titanu 3*(-2)=-6; 6/2=3) 3 => koncovka itý
  • oxid titanitý

`\ce{ZnO}`

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{Zn^{II}O^{-II}}` (Počítam ox.č. u zinku 1*(-2)=-2; 2/1=2) 2 => koncovka natý
  • oxid zinečnatý

`\ce{Ag2O}`

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{Ag2^{I}O^{-II}}` (Počítam ox.č. u stříbra 1*(-2)=-2; 2/2=1) 1 => koncovka ný
  • oxid stříbrný

`\ce{HgO}`

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{Hg^{II}O^{-II}}` (Počítam ox.č. u rtuti 1*(-2)=-2; 2/1=2) 2 => koncovka natý
  • oxid rtuťnatý

`\ce{TiO2}`

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{Ti^{IV}O2^{-II}}` (Počítam ox.č. u titanu 2*(-2)=-4; 4/1=4) 4 => koncovka ičitý
  • oxid titaničitý

`\ce{XeO3}`

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{Xe^{VI}O3^{-II}}` (Počítam ox.č. u xenonu 3*(-2)=-6; 6/1=6) 6 => koncovka ový
  • oxid xenonový

`\ce{FeO}`

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{Fe^{II}O^{-II}}` (Počítam ox.č. u železa 1*(-2)=-2; 2/1=2) 2 => koncovka natý
  • oxid železnatý

`\ce{OsO4}`

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{Os^{VIII}O4^{-II}}` (Počítam ox.č. u osmia 4*(-2)=-8; 8/1=8) 8 => koncovka ičelý
  • oxid osmičelý

`\ce{As2O5}`

  • značky prvků s oxidačními čísly `\ce{As2^{V}O5^{-II}}` (Počítam ox.č. u arsenu 5*(-2)=-10; 10/2=5) 5 => koncovka ičný/ečný
  • oxid arseničný

Napište vzorce oxidů

  1. Oxid palladnatý - `\ce{PdO}`
  2. Oxid uhličitý - `\ce{CO2}`
  3. Oxid draselný - `\ce{K2O}`
  4. Oxid strontnatý - `\ce{SrO}`
  5. Oxid berylnatý - `\ce{BeO}`
  6. Oxid vanadičitý - `\ce{VO2}`
  7. Oxid kademnatý - `\ce{CdO}`
  8. Oxid olovičitý - `\ce{PbO2}`
  9. Oxid dusičný - `\ce{N2O5}`
  10. Oxid zlatitý - `\ce{Au2O3}`
  11. Oxid fosforečný - `\ce{P2O5}`

Pojmenujte oxidy

  1. `\ce{GeO2}` - oxid germaničitý
  2. `\ce{W2O3}` - oxid wolframitý
  3. `\ce{CrO2}` - oxid chromičitý
  4. `\ce{RuO4 }` - oxid rutheničelý
  5. `\ce{Cl2O7}` - oxid chloristý
  6. `\ce{PbO}` - oxid olovnatý
  7. `\ce{N2O3}` - oxid dusitý
  8. `\ce{SeO3}` - oxid selenový
  9. `\ce{Cl2O5}` -oxid chlorečný
  10. `\ce{BaO}` -oxid barnatý

Napište vzorec oxidu sodného.



Napište vzorec oxidu železitého.



Napište vzorec oxidu hořečnatého.



Napiště vzorec oxidu manganistého.


Napiště vzorec oxidu jodičného.


Pojmenujte oxidy:
  1. Li2O
  2. WO3
  3. BaO
  4. Cl2O7
  5. P4O10



Tento clanek pro vas napsal Jakub Vojacek!

Test

Vypočtěte


Hlavolam

Máme doma šuplík a v něm jsou červené a zelené ponožky (jsme praštěná rodina, z toho si nic nedělejte). Jednou, když jsme měli jít do divadla a já potřeboval dvě ponožky stejné barvy, zrovna vypnuli proud. Nebyl čas na hledání baterky a tak jsem tedy popadl ... několik ponožek, dal je do kapsy a rychle běžel do taxíku, kde jsem si teprve nasadil ty dvě stejnobarevné (mně je jedno, jestli mám do divadla červené nebo zelené, jenom musejí být stejné barvy). A teď otázka pro vás: kolik ponožek nejméně musím vzít ze šuplíku, abych měl určitě alespoň dvě stejné, barvy?