
Limita je matematická konstrukce vyjadřující, že se funkční hodnota funkce blíž k nějakému číslu. A právě toto číslo označujeme limita.
Předchozí výraz čteme jako Limita funkce f(x) když x se blíží k a.
Tato definice byla vymyšlena v 19. století francouzským matematikem Augustinem Louisem Cauchym a později upravena do nynější podoby Karlem Weierstrassem.
Máme-li výraz , znamená to, že:
Pro každé libovolné ε > 0 existuje δ > 0 takové, že pro každé x z 0 < |x − c| < δ platí |ƒ(x) − L| < ε
Neboli matematicky zapsáno:
Mezi nejjednodušší limity by patřila například . Při řešení tohoto příkladu postupujeme tak, že vezmeme číslo, ke kterému se
x blíží a dosadíme ho do funkce. Vypadalo by to tedy nějak takto . Tato limita byla hodně lehká, protože funkce byla definována v bodě
x=2. Horší to bude v příkladě . Pokud nyní zkusíte dosadit za
x = 2 získáte ve jmenovateli nulu, což pochopitelně není možné. Musíme se tedy nějak zbavit členu (x-2), což je v tomto příkladě velmi jednoduché; jednoduše vykrátíme celý výraz: . Nyní už můžeme za
x dosadit 2 a dojdeme k výsledku, že když se x blíží ke 2, limita funkce je rovna 3.
Vyřešte příklad . Prvním krokem by měl být pokus dosadit za
x číslo dva. Pokud tak ale uděláme, zjistíme, že ve jmenovateli dostaneme nulu a proto se musíme pokusit výraz nějak upravit.
Čitatel i jmenovatel se dají rozložit
Můžeme krátit
Nyní už můžeme bez problému dosadit za x = 2
![]()
Vyřešte
Čitatel i jmenovatel se dají rozložit
Ještě více rozložíme čitatel
Nyní můžeme krátit
Můžeme dosadit
![]()
Při řešení limit funkcí postupujeme podle následujícího návodu:
x blíží k číslu 2. Je tedy jasné, že ve jmenovateli se musíme zbavit členu Následující pravidla se hodí zejména v případě, že pracujete se složitými limitami.
I v limitách se občas objeví goniometrická funkce a to často působí studentům problémy.
Je potřeba pamatovat si některé základní limity, pomocí kterých poté můžeme spočítat ty složitější.
Na předchozím obrázku jsou grafy funkcí f(x): y = x a f(x): y = sin(x). Podíváte-li se na jejich funkční hodnoty když x se blíží k nule, vidíte, že jejich funkční hodnoty jsou skoro stejné. Z toho tedy plyne:
Podobným způsobem můžeme zjistit, že platí limita . Pokuste se vyřešit příklad
O několik řádku výše jsme si ukázali vzorec . Ten ale zatím nemůžeme použít. Nejprve musíme limitu rozšířit číslem
Nyní použijeme substituci
a můžeme použit onen vzorec
![]()
Určete limitu funkce
Není potřeba nic složitého vymýšlet, čitatel i jmenovatel se dají rozložit
![]()
Při počítání limit některých goniometrických funkcí je dobré znát alespoň základní Goniometrické vzorce.
Použijeme vzoreček
![]()
Jmenovatel rozložíme podle vzorečku
![]()
Můžeme krátit
![]()
Vyzkoušíme vyřešit ještě jeden příklad:
Použijeme vzoreček
![]()
Použijeme vzoreček
![]()
![]()
Doposud jsme počítali limity vlastní, tedy limity, jejichž výsledkem bylo konečné číslo. Funkce má nevlastní limitu tehdy, jestliže se funkční hodnota v daném bodě blíží buď k nekonečnu nebo k mínus nekonečnu. Toto se dobře ukazuje na grafu funkce
Na základě obrázku můžeme určit:
Limity v nevlastních bodech jsou limity, kde se x blíží buď k nekonečnu nebo k mínus nekonečnu. Příkladem budiž limita . Grafem funkce
je parabola otevřená směrem nahoru. Čím větší je
x, tím jsou větší hodnoty funkčních hodnot. Platí tedy . Jelikož se limita blíží nekonečnu, jedná se o nevlastní limitu v nevlastním bodě. Podobnou myšlenkovou úvahou dojdeme například k závěru, že
je
Samozřejmě existují i vlastní limity v nevlastních bodech. Vypočítejte
Začneme tím, že jak ve jmenovateli tak i v čitateli vytkneme x s nejvyšší mocninou
Použijeme pravidlo
![]()
![]()
Úprava první limity je jasná, x se vykrátí a výsledek tedy bude 1. Upravit druhou limitu je trošku větší oříšek. Je potřeba si uvědomit, čemu se rovná . Čím větší číslo budeme za
x dosazovat, tím menší výsledek budeme získávat, budeme se blížit nule → . Obecně se dá říci, že platí
. Tím pádem můžeme dopočítat předchozí příklad.
Vypočítejte
Vytkneme x s nejvyšší mocninou
Rozdělíme příklad na násobek dvou limit
![]()
Vypočítejte
Vypočítejte následující limitu: .
Dosadíme-li -1 do limity, dostaneme 0 ve jmenovateli. Musíme se tedy nějak zkrátit člen x+1. Použijeme Hornerovo schéma.
Dosazením získáme limitu:
Vypočítejte následující limitu: .
Víme, že . Musíme nějak šikovně zlomek rozšířit, abychom předchozí vzorec využili.
Vypočítejte následující limitu: .
Rozšíříme limitu a budeme také muset použít goniometrický vzorec
.
Určete limitu funkce .
Dosazením nekonečna získáme neurčitý výraz, je třeba tedy výraz nějak upravit. Ve jmenovateli i čitateli vytkneme .
Výraz můžeme napsat jako
a víme, že limita tohoto výrazu, když
n půjde do nekonečna je 0.
Určete limitu .
Vynásobíme limitu jedničkou zapsanou ve tvaru .
Ve jmenovateli potřebujeme vytknout n
